sobota 4. ledna 2020

O víře

Možná si tímto příspěvkem na svém blogu naběhnu!
Možná mě někdo nepochopí, ale zkusím to.


Vyjádřím svůj názor, konec konců ve svém věku už si můžu dovolit říkat, co si myslím.
Konec konců jsem vždy říkala, co chci.
Taky netvrdím, že mám vždy pravdu, ale na má slova obvykle dojde, hihi.
Nejsem klasicky věřící, v naší rodině byl křtěný jen táta, mamka byla bez vyznání.
My děti, bylo nás šest, jsme pokřtěné nebyly.
Nicméně nás naši vedli asi tak, jako bychom byli křesťani, takové to Desatero vyžadovali.
Za přestupky jsme byli i biti, táta se s tím nepáral a občas použil pásek.
Nedodržování pravidel a lži, nedej bože něco víc, byly trestány!Přísně.
Dokonce jsem jednou klečela a na rukách držela polínko.Stejně jsem neodprosila!
Mamka nás nebila, alespoň mne ne.
Od mala jsem ráda četla a jelikož jsem nemohla chodit na náboženství, dětem na vsi, kde jsme poblíž Strakonic v té době bydleli, jsem záviděla. A časem došlo i na literaturu ohledně náboženství.
A tady už došlo i na info o trestání, mučení a upalování lidí jen proto, že neměli tu správnou víru nebo byli nařčeni z čarodějnictví. Iluze o středověku vyprchávaly. Začala jsem si dělat názor na katolickou církev, byla jsem zvědavá na židovskou, na muslimskou i na ty v Indii a dál na východ. Půjčovala a kupovala jsem si knížky, jak to jen šlo a četla, hltala.
A rozhodla jsem se, poměrně brzy, ve svém mládí, nevstupovat do žádné církve ani do žádné strany, byť by byla ověnčena krásnými slovy, či skutky.
Ovšem ráda navštěvuji kostely, hřbitovy, hrady, zámky, obdivuji práci dávných architektů a dělníků.
Jednou jsem v kostele v L. vyslechla pražského kardinála, kterak tam hřímal, přišlo mi to jako kdysi za totáče, když do nás na školeních hustili někteří straníci svá moudra. Běda, když jsme položili nějakou nepříjemnou otázku!
Nemohu poslouchat někoho na slovo, když nejsem o jeho pravdě přesvědčená.
Překvapuje mne, když hlásají lásku k lidem a pak na lidi dští síru a výhrůžky, pokud nemají stejný názor.
( mají lidí plnou hubu a jde jim jen o peníze, říkávala babička )
Pozor, vážím si lidí věřících, kteří to berou vážně, jsou v tom vychováni a dodržují např.Desatero. Nepočítají s tím, že udělají nepěkný skutek a vyzpovídají se a za odříkání čehosi jim bude automaticky odpuštěno.
A tak to shrnu:
Věřím v rozum.
Věřím, že něco nad námi, lidmi, je, nějaký bůh, ale nepředstavuji si vousatého dědečka na obláčku.
Chci věřit, že bude i nadále mír, i když momentálně zase nedaleko ( v Íránu ) začínají harašit zbraně.Začít je tak snadné, ale ukončit válku tak těžké.
( ptám se, komu to prospívá? )
Věřím, že kdyby lidi přírodě nekazili její zákony, vše by bylo ok.
Věřím, že každý může zlepšit svět tím, že začne u sebe. V každém ohledu.
Věřím v lidi, v to, že těch dobrých je víc.
Věřím v ženskou sílu a obdivuji ženy, které zvládají i to, co by chlapa porazilo. Mají vytrvalost, něhu, houževnatost, obětavost.
Věřím v smysluplnost naší - evropské - kultury.
Věřím, že se slušností se dojde dál.
A dnes věřím i v to, že blogování je fajn,
milé KOČKY.

10 komentářů:

  1. Jiřinko, díky za tvoje vyznání. Jako by jsi psala o mně. Já jsem pokřtěná a i jsem musela chodit na náboženství a nerada. Ale věřící nejsem, aspoň ne v tom smyslu slova. Věřím v lidi, v morálku, sama v sebe a v dobro. Krásně jsi to napsala, díky. Měj pohodovou neděli.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Mám to stejně jako Marta. Snažím se začít s pomocí i dobrem u sebe a zatím se to v našem státě daří (si fandím). Moc pěkný článek, děkuji za něj :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak nějak to mám v sobě stejné. Jen já jsem křtěná farářem církve Československé husitské. Na náboženství jsem chodila tři roky a vzpomínám na to pěkně. Tato církev umožňuje farářům oženit se. Pan farář s námi nacvičoval moc hezké besídky, které měly duchovní podtext, ale víceméně civilně podaný.
    Ale musím přiznat, že jsme záviděli dětem, které chodily na katolické náboženství a dostávaly do sešitku razítka - obrázky svatých ap. :-). Mohly si je vybarvovat :-)
    A teď z jiného soudku. Jistě jsi se dnes dívala na Toulavou kameru. Tak to jsi se dostala k nám. Dřevěnka to je chlouba našeho města. Takže kdyby ses do našeho kraje dostala, stojí za návštěvu a Křížovou cestu v M.Svatoňovicích máš celkem blízko :-).
    Hezký zbytek neděle!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  4. [3]:Haničko, díky za ,,pozvání,, - ano, dřevěnku jsem viděla a moc si přeji ji navštívit naživo.
    Je skvělé, že ji zachránili.
    Ohledně charity: Ráda pomáhám, ale ten dotyčný musí mít také snahu!
    Pa Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  5. Jiřinko, moc hezky napsaný článek. Já jsem stejně jako Hanka křtěná v kostele Československé církve husitské. Ovšem na náboženství jsem nikdy nechodila. Moji rodiče byli každý jiného vyznání. Vím, že sestra a bratr na náboženství chodili, byli starší než já. Když jsem byla malá, tak jsem chodila občas s babičkou do kostela, večer jsem se s ní i modlila.  Věřící ale nejsem. Když vidím, jaké se v historii lidstva ve jménu církve vedly a vedou války, jaké krutosti se stávaly a stávají, tak si říkám, že by Bůh tohle nedopustil.
    Ovšem také věřím ve slušnost, věřím, že dobrých lidí je více.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]:[5]:Děvčata, já jsem osobně poznala jednoho takového p.faráře ženu, pracovala jako zdr. sestra na gynekologii v našem okresním městě a byla moc hodná.Tato máma tří dětí nám, ženám po operaci, byla jako anděl.Na rozdíl od jiné, taky sestry.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]:Jiřinko, moje maminka vzpomínala na řádové sestry, které ještě po válce bývaly i v nemocnicích. A nemohla si je vynachválit, jak byly hodné a obětavé. Pro ně to bylo poslání, což některým sestřičkám chybí.

    OdpovědětVymazat
  8. [7]:Růženko, já jsem jako holka školou povinná potkávalařádové sestry v hábitech, ale chodily do fabriky.To bylo v padesátých letech. Sestřičky v nemocnicích a poliklinikách měly ty jejich uniformy a nepletla sis to s uklízečkami, jako dnes. To nepoznáš, kdo je kdo.
    Stejně, jako servírka, měla černé šaty a zástěrku.Třeba i kousek krajky ve vlasech. Dnes na tebe kouká holka s děravými džínami. Ale může to být hodné děvče.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  9. Jiřinko napsala jsi to opravdu nádherně. Velice zajímavé zamyšlení a v mnohém s Tebou na sto procent souhlasím. Já pokřtěná jsem v kostele sv. Petra a Pavlas v Telči, ale víc o tom nevím. Tady už naši do kostela nechodili a můj křestní list shořel, když jsme vyhořeli...Já už jsem se po něm nesháněla a dnes už je to jedno. Já osobně věřím v Osud, protože tomu se nikdo z nás nevyhne. Snažím se celý život žít poctivě a slušně a věřím, že tak i dožiji. Přeji si nejvíc pro všechny lidičky dobré vůle hlavně zdraví, štěstí, slušnosti a život bez násilí a válek.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]:Járo, to je to, nad čím jsem dlouho mudrovala, jaký je vliv rodiny a příklad rodičů na dítě.Ale tuším, že i vliv povahy a roli nepochybně hraje i prostředí, do kterého později ,,vylétne,, to dítě.
    Já se snažím nežít na úkor jiných. Pokud udělám chybu, nedělat ji znova, schválně.
    Mějte se hezky, navzdory počasí. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat