neděle 9. února 2020

Co by, kdyby

Dnes jsem si pustila fantazii na špacír,
milé KOČKY,
říkala jsem si, kdyby mne požádala oblíbená cestovka o plán na zájezd na Slovensko,
co bych si tam najmenovala.


Tak jen namátkou:
hrad Beckov ( a klidně i nějaké další )
Trenčín
zámek Bojnice
Čičmany
Strečno
Oravský hrad
skanzen Zuberec
Vlkolínec
lázně Bešeňová
Liptovský Mikuláš
Prosiecká dolina, případně i Kvačianská, opevněný kostel v N.Matiašovcích
skanzen Pribilina
Kežmarok
Podolínec
Levoča
Spišské Podhradí
Spišský hrad
dřevěné kostelíky zapsané v UNESCO
Bardejov
Košice
Zvolen
Banská Štiavnica
zámek Sv.Anton?
Nitra
Trnava
Schválně jsem vynechala Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Roháče, Slovenský ráj, Červený kláštor a plavbu na pltích po Dunajci...
to by totiž ten zájezd trval čtvrt roku, hihi.
Poté jsem zjistila, že by toho byla spousta a ještě to není všechno, co je tam zajímavého k vidění.
Mnohé z toho jsem už navštívila, viděla,
ale zdaleka ne všechno, ale už bych klidně jela znova.
Je tam bezpečno, domluvím se, a ty euráče? - ty musím i jinam stejně kupovat.
Tak už zbývá jen být zdravá, našetřit pořádnou sumičku a vyrazit opět do tohoto zajímavého kouta Evropy!



























sobota 8. února 2020

Gratulantka

Dnes jsem se rozjela k dceři, pogratulovat st.vnučce k včerejšímu svátku,
také k narozeninám dcery, které bude mít přibližně za 14 dní, jeden neví, jak na tom budu.


Holčiny dostaly společenské kabelky, ( vnučka chodí právě do tanečních a tak se budou hodit ).
Také každá něco na krk.
Nejvíc starostí mi nastalo s kytkou. Včera jsem byla líná jít po obchodech u nás ve městě a byla jsem přesvědčená, že dnes v Praze snadno koupím kytku fialových tulipánů ( tuto barvu preferuje vnučka). Kytku pro dceru dodám později.
Jenže to dopadlo tak, že buď fialové tulipány neměli nebo byly tak drahé, že jsem nebyla ochotna je koupit. Nakonec jsem na téměř Václaváku sehnala kytku sice fialovou, ale ne tulipány.
Koupila jsem malinké, rozkvetlé irisy v květináčku a pak jednu žíhanou, fialovou orchidej, s čímsi zeleným a ještě něčím vhodně barevným uvázanou do kytice.
Mělo to úspěch.
Že to,
milé KOČKY,
neuvidíte?
To proto, že jsem fotoaparát nechala doma, já truhlík.
Taky jsem vnučkám dodala dárečky za vysvědčení.
( dárky dávám ráda a důvod se vždy najde )
Dnes po ránu stres kvůli vyklízení sklepa a naproti tomu radost z přípravy zájezdu s dcerou.
Mám to pestré!!!

čtvrtek 6. února 2020

My, holky

Jsem hodně ukecaná, povídavá, mám od malinka pusu proříznutou a ráda si povídám s jinými ženami.
Dokonce se někdy vybičuju a naslouchám i jiným, i když v tomhle oboru se musím pořád učit a ráda bych se zdokonalila!!!
Je i několik případů, kdy mi některá z kamarádek a přítelkyň řekla tajemství,


a budete se,
milé KOČKY,
divit, že jsem takové věci nikdy nikomu neřekla.
Prostě jsem to dál neposlala!
Moc si totiž vážím toho, že ve mně někdo vložil takovou důvěru a sdělil mi něco ze svého života, co chce zachovat v tajnosti.
A pokud se taková dívčina později rozhodne, že to zveřejní a nebo poví další osobě, je to jen její věc.
Každá to máme jinak, někdo by na sebe nic neřekl ani náhodou, jiná s tím nemá problém,
klidně vše vypíše na blog,
a jsou události, se kterými se svěříme jen vybrané přítelkyni,
spřátelené duši,
když je téma tak těžké nebo vážné,
že na to nechceme být samy.
Osobně si myslím, že není dobré si nějaké tajemství nechávat jen pro sebe a nechat se tím stravovat zevnitř.
Ale jak známe život, není ani dobré kde co na sebe vysypat kdekomu.
Ono je něco jiného na sebe povědět nějaký trapas a něco jiného se ,,odhalit,, a nechat vláčet ,,bulvárem,,.
Zajímaly by mě vaše názory na tohle téma.
( jsem přesvědčená, že my, holky, bychom měly v těžkých chvílích držet pospolu, každá být vrbou alespoň pro jednu z nás )

středa 5. února 2020

Pivo a ryba

Doktoři mi doporučili jíst něco, kde je B vitamín. Prý pivo, vánočku a droždí.
No, jíst vánočku s droždím a zapíjet to pivem nebudu. Tak jsem si na dnešní večeři koupila makrelu, manžel mi ji rozebral, já do misky přidala najemno nakrájenou cibulku, lžíci hořčice a máslo, udělala jsem si oblíbenou pomazánku.


Na housce či na chlebu je to má oblíbená, a k tomu pivo jde. Kupuji si jedno černé tak 1x za týden.
Dnes mám úspěšný den, už mám více než polovinu ozářek za sebou, přijela jsem domů a dala jsem si skvělou hovězí polévku
( uvařil ji manžel, zatímco jsem se opékala v Praze ) a protože jsem si v busu, cestou domů,
zavzpomínala na jednu sestřenici, podívala jsem se kvůli tomu do starých fotek.
Totiž,
milé KOČKY,
z tátovy strany mám na jihu Čech spoustu příbuzných.
Ve Strakonicích, ve Skočicích, ve Vodňanech, ve Volyni, ve Vimperku, v Prachaticích a všude tam okolo můžete potkat mé příbuzné. Babička dokonce pocházela z Vlachova Březí, svůj život dožila ve Štěkni.
Tak se nikdo nemůže divit, že jsme jezdívali na prázdniny k tamním příbuzným a moc rádi tam s mužem jezdíme i teď, na stará kolena.
A právě ty Prachatice jsem hledala na fotkách, nestačila jsem se divit, jak je to dlouho, co jsme tam naposledy byli.
Vždy po nějaké době zatoužím se vrátit, projít si město a podívat se, co se změnilo k lepšímu.
Posledně to byl cestou do Prachatic a vlastně do Kubovy Huti:
i Libín, Husinec, Kašperky, úžasné vesnice u Volyně, jako třeba Nahořany a další místa.
Se mnou to manžel vůbec nemá lehké, když někam jedeme, chci vidět co nejvíc a tak se snažím po trase nahlédnout i do okolí, tudíž nepřichází v úvahu, že bychom jeli z N. přímo třeba do Prachatic.
Proto obvykle dopadneme tak, že přespíme u sestřenice a máme k výletování hnedle dny dva.
Nedostatek zimy a sněhu mě budí ze zimního spánku a mám podezřele toulavé myšlenky!
Už abych měla pár dní ,,volno,, a mohli jsme s foťáky vyrazit na vzduch.
(koukám, kam jsem se to dopracovala od chleba s rybou? )
Abych nebyla tajemná jako hrad v Karpatech:
jelikož jsem si oblíbila nové pořady ve čt večer na ČT 2
Gondík na Slovensku a Baroko v Čechách, udělala jsem si po večerech plán, jak vyrazit na týden na Slovensko, s prohlídkou jejich úžasných dřevěných kostelíků, zapsaných v UNESCO.
Už jsme tam hodně dlouho nebyli!
staré fotky z Prachatic:


















úterý 4. února 2020

Veselka

Hele, dnes se venku čerti žení, pravil manžel ráno,
koukej se pořádně oblíknout!


( před několika dny jsem se vrátila z Prahy docela prokřehlá a šla rovnou pod deku, to čekání na vídrholci na Ládví na bus mi občas dává zabrat ).
Pršelo a vítr fučel, jako někde na horách.
Zato včera to docela ušlo, vzala jsem sebou malý fotoaparátek a udělala snímek,
kterému mohu směle říkat průhled.
Věž Novoměstské radnice přes předsíň barokního kostela sv.Ignáce na Karláku. Už jsem to chtěla vyfotit vícekrát, ale vyšlo to až teď.
To je zajímavé, co je na různých budovách ozdůbek, obrázků a nápisů.
Ráda to pozoruju, když jedu tramvají...
Milé KOČKY,
není to kdo ví co, ale máte možnost sledovat moji každodenní trasu!
( takový malý, soukromý Černobyl )
Hezký den přeji.