Poslední únor

Bylo pondělí, 28.února 2022, přijela mě navštívit sestra, po obědě jsme si řekly, že bychom se spolu mohly ,,na chvíli,, podívat do Prahy, tak jsme kolem druhé vyrazily busem na Ládví a pak jsem cestou do Matičky Prahy marně přemýšlela, kam ji vzít, aby viděla něco pro ni nového, abychom využily sluníčka a zároveň moc nechodily a abychom neprostydly, přeci jen nejsem ještě úplně ve formě. Nakonec jsem to vyřešila jednoduše, z Holešovic 112 busem do Troje k ZOO a do zahrad u Trojského zámku, kde jsem naposledy byla s druhou babičkou mých vnuček na podzim. Však jsem vás tehdy, 

milé KOČKY,

 zásobila fotečkami začerstva, nyní jsou vinice prázdné a takové nebarevné...Sestra tady ještě nebyla, ač v přilehlé ZOO ano, a ač se sochy a vázy stále ještě opravují a renovují, ač fontány jsou zatím bez vody, hezké to tu bylo, sice nám chladly při focení ruce, ale světlo bylo příznivé a čas tam pro nás vyměřený jsme si obě užily. Pak jsme se rozjely zpět na Ládví a odtud rozprchly a obě odjely do svého. Nu a nyní je čas, milé blogerky, poskytnout trochu té nádhery místa i vám:

(zámek bude otevřený ovšem až později).

tomu výrazu se nedivte, stát tam nahá v tom chladnu:

Dá se říct, že jsem dostala pochvalu! Říkám tomu trochu té Itálie na okraji Prahy.

Bylo nebylo - letní

 Dlouho jsem váhala, zda udělat letní pohádkový díl, vlastně už čtvrtý a poslední, tuzemský, ono by bylo z čeho vybírat, krásné louky plné kopretin a nebo pole plné vlčích máků, zrající obilí a nebo dovolená pod Krumlovským hradem, či na jachtě na Orlíku, případně s vnučkami na Zvíkově?...

ale nakonec ješita ve mně mi našeptala, co by to bylo za léto bez slané vody a tím nemyslím slzy, nýbrž pro nás suchozemce tolik obdivované moře, neboli tu velkou louži a proč ne? je kde brát, v mém - jak říká kamarád - archlívu  je fotek dost.

Milé KOČKY,

pro všechny, které jste u moře a rády někdy byly, je tu připomínka krásných dní a pro ty z vás, kdo to štěstí zatím neměl, lákadlo na pěknou dovolenou:

Zvu vás: pojďte si smočit nožky do slané vody: se mnou tam jste hned, bez dlouhého otálení -

Vaše :

Bylo nebylo - jarní

 Když má být příspěvek jarní a přitom pohádkový, musí v něm být něco neobvyklého, případně něco kouzelného, jinak by byl všední a to ani my, milé KOČKY, všední nejsme a být nechceme.

Proto sem dám jako díl třetí něco, co se neokouká a málokomu by přineslo zachmuření nebo snad špatnou náladu:

u nás v obci vysadili docela nedávno do trávníků cibuloviny a to bylo první jaro něco tak krásného, že se hned tak podobná svítivá krása nevidí ( pokud zrovna nejedete v dubnu do Holandska ). Já jsem chodila v ty dny denně ven s fotoaparátem, hlídala jsem totiž jednoho malého cvrčka a tak jsme se procházeli po parku a teď, právě v tuhle chvíli, se můžete kochat tou krásou i vy, jak dlouho chcete! Mávneme proutkem a je tu jaro, co na tom, že to venku možná vypadá jinak, ale nebojte, ono vždy nakonec přijde. Čápi přiletí a vše se zase zazelená a i ty ovocné stromy rozkvetou:

Rozdávat radost, když mě to nic nestojí, to je moje hobby.

Bylo nebylo - zimní

 Já, stará babička, mohu pozvat vás, 

milé KOČKY, na Bylo nebylo,

 tentokrát si dáme pohádku zimní, pamatuji si, jak jsem mívala jako holka strašidelné představy po andrsenovkách, to Božena Němcová měla pro mne jiné půvaby. Nevím, čím to je, ale pro mne hezká zima jsou obrázky pana Lady. Kostelíček na vršku, zasněžená stráň plná dětí se sáňkami, psi běhající mezi nimi a případně ponocný, troubící na roh...jo a i když já k tomu sklony nemám, zabíjačka musí v zimě být. V mém pohádkovém podání je zima třeba tohle:

být to do modra, řeknu: Šmoulové!:

Tak dobrou noc a nechte si něco hezkého zdát.