čtvrtek 13. srpna 2020

Do kufru

Pomalu se mi to blíží - dnes začnu dávat věci do kufru.
Koncem týdne jedu na týden dovolené s vnučkami.
Letos to bude trochu jiné, dosud jsme jezdili s mužem, naším staroušem autem,
na nějaké námi oblíbené místo, které jsem chtěla ukázat vnučkám.
Prvně to bylo do Pekla u Nového Města nad Metují do chatky, to byly holčiny ještě hodně malé a tak s námi byli i jejich rodiče,
nejvíc si pamatují návštěvu Adršpachu a muzea Merkur.
Podruhé ve stejné sestavě jsme se vydali do Jeseníku, kde jsme byli na společných výpravách, např. Praděd, Rejvíz, nebo my s dědou jsme jeli jinam a oni s dětmi třeba do Aquaparku.Na mne udělal tehdy dojem hrad Sovinec, Rešovské vodopády.
Potom už jsme jezdili jen s dětmi: do Křepice u Vodňan pro velký zájem obou vnuček jsme jeli dvoje prázdniny po sobě.Výletovali jsme do okolí, příkladně: na Zvíkov, Orlík, do Kratochvíle, ve statku jezdily holky na koních.Taky jsme chodili na procházky do polí a do lesa.
Následovalo krásné období v Leštině, zde na statku jsme byli také dva roky po sobě, jednou s druhou babičkou a pak zase s mužem.
To jsme objížděli Telč, Jindřichův Hradec, Třeboň, Terčino Údolí, Landštejn, Slavonice, 
zkrátka vnučky měly opravdu hezké prázdniny.
Příště jsme to namířili na Blata u Jičína,  každý, kdo někdy byl v Českém Ráji ví, co toho tady je, takže jsme celý týden opravdu pilně cestovali a poznávali: Sobotku, Humprecht, Jičín, N.Paku, hrady okolo, Kozákov, Trosky, muzeum hraček v Troskovicích a další místa.
Napřesrok jsme se na týden zabydleli na Malé Skále a zase jsme to pocestovali v okolí: Besedické skály, Valdštejn, Sychrov, Turnov, Hrubý Rohozec, Železný Brod,  a spoustu dalších.
Tak se jim tam, vnučkám, líbilo, že jsme to za rok zopakovali, tudíž jsme pak navštívili jiná místa: ZOO Liberec, zámek Mnichovo Hradiště a Ještěd, šli jsme ze Semil podél Jizery na Spálov a Klokočské skály.
( mladší vnučka touží vždy po pěkné koupelně a WC a tak při výběru ubytování mám jasno: 
snažím se, abych jí vyšla vstříc ).
Jedny prázdniny  jsme je vzali do Hodkovic u Adršpachu a to byl také fičák, vše tam navštívit a poznat.
Holky rostly a já se snažila jim rozšířit obzory, následoval pobyt v Potštejně, kde jsme toho poznaly také dost, však jsme tam s mužem předtím byli několikrát a známe okolí, takže jsme jim připravili bohatý program ( je to na blogu - srpen 2019 ).
Loni jsme to namířili jinam, do penzionu poblíž Nýrska, jižně od Klatov, tam nám ani nevadilo horko, které v Čechách už někoílik let o prázdninách otravuje.
Navštívili jsme Klenovou, Domažlice, Kdyni, Klatovy, Švihov, Lnáře, Blatnou a mnohá další místa. Třeba Černé jezero, Železnou Rudu, Sušici, a pod.
Letos je vše jinak. Já jsem zestárla, holky vyrostly, manžel stávkuje, tak pojedeme ke švagrové na chatu a budeme výletovat na Děčínsku, v mém rodném kraji, Švagrová má také vnučky, budeme asi pěkná banda.
Jak to tak vypadá, příští rok, dá li zdraví, vezmu je na Chebsko a pak už asi s babičkou nebudou chtít nikam cestovat. Už to bude na nich.
( tajně tlačím na rodiče, dávám tipy na dovči, byli třeba spolu s dětmi v Mikulově i jinde, chci, aby jim krom dovolených v cizině umožnili poznávat krásy naše,
jezdí s nimi pravidelně do Krkonoš a na Šumavu, v létě, v zimě, mají to rádi ).
Jejda, kam jsem se to v myšlenkách zatoulala nad kufrem...
a ještě něco: mám seznam, ze kterého si vybírám, podle toho, kam právě jedu, co si vzít a zabalit a nezapomenout doma.
Až se vrátím, podám zprávu.
Opatrujte se mi tu,
milé KOČKY.








A říkala jsem vám, že se na společné chvíle s nimi těším jak malé dítě na Ježíška?
Jo a bude novinka: protože nejedeme s mužem autem, nebudou notebooky a ani já nebudu denně referovat na blogu.Má to ale výhodu: kytky bude na balkoně zalévat manžel.

středa 12. srpna 2020

Osvěžení

Růžičky s kapkami,
v tomto počasí,
nemůžete se mi divit,
milé KOČKY,
že jsem je vybrala pro dnešní den na blog.
Co na tom, že jsou nafocené před časem po dešti.






úterý 11. srpna 2020

V tom vedru

Dnes ráno, krátce před šestou, vzbudil mě manžel a prý: pojedeme na výlet.
Ještě v rozespalosti jsem něco posnídala, pak jsem procedila mezi zuby, že snad nebude pršet, nebude vedro, nebude ..., ble,ble,
zkrátka se mi nikam nechtělo.
Jenže, to bych příště zase mohla marně doufat v nějaký výlet a nikam by mi nejel, tudíž schůdnější bylo se vzpamatovat a vypravit se.
Odjížděli jsme za takové jemné mlžky, teplota příjemná, slunko právě vykouklo za nejbližší střechou.
Vzali jsme to směr Veltrusy a pak k Budyni, kde jsme byli už mockrát a dnes jsem jela na jistotu.
Manžel mi řekl, do kolika hodin chce být zpátky, tak jsem to v duchu spočítala a bylo jasno, kam to bude. Budyně nikdy nezklame, byli jsme tam brzy ráno, obešli hrad a pofotili už po sté to samé a stejně jsem tam zase objevila něco nového!
Pak jsme se přesunuli do Libochovic, prošli jsme se po náměstí, k Ohři, k zámku a do jeho parku.
Z fotek poznáte,
milé KOČKY,
čím jsem se tam zabývala.
Výhledy na hrad Házmburk byly zamlžené, dnes viditelnost nic moc.
Když jsme se pokochali a zaveleli k dalšímu cíli, už se teplota vzduchu hodně zvýšila a sluníčko peklo.Tak jsem udělala zastávku v Brozanech na pár obrázků a poté na několik fotek v mých oblíbených Doksanech v areálu kláštera.
Terezínem jsme pro horko jen prosvištěli do Litoměřic a minuli jsme je celkem bez povšimnutí, pro tentokrát! Sice jsem jejich významné stavby obdivovala z mostu a stálo by to za snímek, ale řidič nezastavoval.
Na oběd a řezaný Birell jsme se zastavili u Labe v Nučnicích a pak už jsme to dojeli domů, kde sprcha a velké množství vody zachránili můj organismus od padnutí.
Můžete se podívat, jak jsme to pojednali, aniž byste vy samy musely do toho horka.

Budyně nad Ohří:

















 Libochovice:






























jeden manželův:


Doksany:










Brozany: