Do kufru

Pomalu se mi to blíží - dnes začnu dávat věci do kufru.
Koncem týdne jedu na týden dovolené s vnučkami.
Letos to bude trochu jiné, dosud jsme jezdili s mužem, naším staroušem autem,
na nějaké námi oblíbené místo, které jsem chtěla ukázat vnučkám.
Prvně to bylo do Pekla u Nového Města nad Metují do chatky, to byly holčiny ještě hodně malé a tak s námi byli i jejich rodiče,
nejvíc si pamatují návštěvu Adršpachu a muzea Merkur.
Podruhé ve stejné sestavě jsme se vydali do Jeseníku, kde jsme byli na společných výpravách, např. Praděd, Rejvíz, nebo my s dědou jsme jeli jinam a oni s dětmi třeba do Aquaparku.Na mne udělal tehdy dojem hrad Sovinec, Rešovské vodopády.
Potom už jsme jezdili jen s dětmi: do Křepice u Vodňan pro velký zájem obou vnuček jsme jeli dvoje prázdniny po sobě.Výletovali jsme do okolí, příkladně: na Zvíkov, Orlík, do Kratochvíle, ve statku jezdily holky na koních.Taky jsme chodili na procházky do polí a do lesa.
Následovalo krásné období v Leštině, zde na statku jsme byli také dva roky po sobě, jednou s druhou babičkou a pak zase s mužem.
To jsme objížděli Telč, Jindřichův Hradec, Třeboň, Terčino Údolí, Landštejn, Slavonice, 
zkrátka vnučky měly opravdu hezké prázdniny.
Příště jsme to namířili na Blata u Jičína,  každý, kdo někdy byl v Českém Ráji ví, co toho tady je, takže jsme celý týden opravdu pilně cestovali a poznávali: Sobotku, Humprecht, Jičín, N.Paku, hrady okolo, Kozákov, Trosky, muzeum hraček v Troskovicích a další místa.
Napřesrok jsme se na týden zabydleli na Malé Skále a zase jsme to pocestovali v okolí: Besedické skály, Valdštejn, Sychrov, Turnov, Hrubý Rohozec, Železný Brod,  a spoustu dalších.
Tak se jim tam, vnučkám, líbilo, že jsme to za rok zopakovali, tudíž jsme pak navštívili jiná místa: ZOO Liberec, zámek Mnichovo Hradiště a Ještěd, šli jsme ze Semil podél Jizery na Spálov a Klokočské skály.
( mladší vnučka touží vždy po pěkné koupelně a WC a tak při výběru ubytování mám jasno: 
snažím se, abych jí vyšla vstříc ).
Jedny prázdniny  jsme je vzali do Hodkovic u Adršpachu a to byl také fičák, vše tam navštívit a poznat.
Holky rostly a já se snažila jim rozšířit obzory, následoval pobyt v Potštejně, kde jsme toho poznaly také dost, však jsme tam s mužem předtím byli několikrát a známe okolí, takže jsme jim připravili bohatý program ( je to na blogu - srpen 2019 ).
Loni jsme to namířili jinam, do penzionu poblíž Nýrska, jižně od Klatov, tam nám ani nevadilo horko, které v Čechách už někoílik let o prázdninách otravuje.
Navštívili jsme Klenovou, Domažlice, Kdyni, Klatovy, Švihov, Lnáře, Blatnou a mnohá další místa. Třeba Černé jezero, Železnou Rudu, Sušici, a pod.
Letos je vše jinak. Já jsem zestárla, holky vyrostly, manžel stávkuje, tak pojedeme ke švagrové na chatu a budeme výletovat na Děčínsku, v mém rodném kraji, Švagrová má také vnučky, budeme asi pěkná banda.
Jak to tak vypadá, příští rok, dá li zdraví, vezmu je na Chebsko a pak už asi s babičkou nebudou chtít nikam cestovat. Už to bude na nich.
( tajně tlačím na rodiče, dávám tipy na dovči, byli třeba spolu s dětmi v Mikulově i jinde, chci, aby jim krom dovolených v cizině umožnili poznávat krásy naše,
jezdí s nimi pravidelně do Krkonoš a na Šumavu, v létě, v zimě, mají to rádi ).
Jejda, kam jsem se to v myšlenkách zatoulala nad kufrem...
a ještě něco: mám seznam, ze kterého si vybírám, podle toho, kam právě jedu, co si vzít a zabalit a nezapomenout doma.
Až se vrátím, podám zprávu.
Opatrujte se mi tu,
milé KOČKY.

A říkala jsem vám, že se na společné chvíle s nimi těším jak malé dítě na Ježíška?
Jo a bude novinka: protože nejedeme s mužem autem, nebudou notebooky a ani já nebudu denně referovat na blogu.Má to ale výhodu: kytky bude na balkoně zalévat manžel.