Během roku

 Co můžete vidět, milé KOČKY, během roku u nás v Polabí?

Tak krom toho, že to máme kousek do Prahy nebo do Mělníka, celkem nic moc, traduje se, že tady okradli sv.Vojtěcha o boty, a věřím tomu, že kdyby tudy putoval teď, nevedlo by se mu jinak...

nenachází se tu žádný zámek, klášter ani hrad, snad jen nepatrný zámeček v Lobkovicích a tamní kostelík...starých kostelíků, zajímavých, je ale v okolí ve vesnicích několik a už jsem o nich tady psala jindy.

Kdysi věhlasná fabrika se špatnou pověstí tu stále stojí, ale už to není, co bývalo, dokonce už ani nesmrdí.

Ovšem, pokud byste během roku chodili na procházky kolem N., pak si můžete přijít na své: nevěříte?

Občas si něco uškubnu i do vázy:

Zjara jsou hezké porosty v lesích kolem Labe:

dýmnivky a pod:

Udělám vám takový celoroční průřez okolím města:

( no, města, původně to byla vesnice a poté, co přistavěli paneláky, hodně paneláků, vyhouply se N. na město )

Na podzim tu máme pěkně barevno:

a občas se dostaví i paní Zima: a chcete-li zimní foto, musíte si pospíšit, dlouho se nezdrží -

dokonce u nás také zapadá sluníčko!: tam někam do Kralup...

Tak takhle si tu žijeme...

Náhrdelník

 Budu vypadat jako ignorant, ale už jsem se s tím svěřovala jindy, že nejsem sledovatel seriálů, bylo a je v tom vždy více důvodů, proč na ně nekoukám. Ovšem jeden z mála těchto televizních děl, kterému jsem šanci, aby mě okouzlil, dala a to jak před lety, tak nyní znova, je Náhrdelník s Libuškou Šafránkovou.

Milé KOČKY,

tentokrát jsem se dívala na několik dílů vždy večer najednou a velice jsem si to užila. Manžel mi je nahrál a já jsem si v klidu, pozdě večer, k seriálu sedla a s potěšením sledovala herecké umění naší paní Libušky.

Nemluvě o tom, že samotný náhrdelník, secesní, má pro mne zvláštní význam, vlastním totiž podobný, ve stejném duchu, kdysi jsem ho dostala jako dárek. Nemá smysl k tomu víc uvádět, kdo má rád tuto herečku, která nás loni opustila, chápe a kdo ji rád neměl ( pokud by někdo takový byl ) tomu to rozmlouvat nehodlám. 

V Paříži

 Jak jsem včera napsala, poslední den mého prvního zájezdu do Normandie jsme strávili v Paříži a tak mám nápad: pro ty z vás, milé KOČKY,

 které jste zatím neměly to štěstí se tam osobně podívat, co kdybych vám sem pár obrázků z tohoto nejnavštěvovanějšího města Francie dala? Byla jsem tam tehdy prvně a oči jsem měla navrch hlavy. 

Ale, jelikož jsem holka zběhlá, poradila jsem si i tam. Chodily jsme s Dášou s panem průvodcem a ještě s dcerou pana řidiče a krásně jsme den v hlavním městě Francie zvládly.

Pojďte se projít kolem Seiny se mnou:

Z okna busu těsně před odjezdem domů:

Holčičí den

 Byly jsme s kamarádkou Dášou z Kravař u Opavy na zájezdu, tehdy to bylo moje poprvé v Normandii a celkem snadno jsem Dášku k cestě přemluvila. Později jsem zjistila, proč tak rychle na cestu kývla.

Bydleli jsme na jednom místě, v Fécampu, my jsme měly chatku nahoře na útesu a s ,,výhledem,, přes Kanál do Británie. Asi v polovině zájezdu, kdy se denně jezdilo po okolních zámcích, městečkách a turistických zajímavostech, byl v plánu celodenní výlet na ,,den D,, a s plánovaným pozdním dojezdem do ubytování.

Poměrně opatrně jsem Dáše navrhla, že na to Vylodění a všechny ty militárie nejsem zvědavá, že jsem o tom toho viděla ve filmech a v televizi víc než dost a že bych tam nejradši nejela, raději bych zůstala v chatce a udělala si holčičí den. A ona? Velice nadšeně souhlasila a bylo to.

Milé KOČKY:

Takže jsme si umyly vlasy, udělaly manikůru, celé dopoledne jsme pily vodu s citronem a medem, nejedly jsme, až kolem 13,30 jsme z kufru vyhrabaly sukně, nastrojily jsme se, jak nejlépe to šlo a vyrazily dolů k moři. Sedly jsme si do nejhezčí kavárny se skvělým výhledem na přístav, na rybáře, popíjely kávičku, daly si dortík a pozorovaly cvrkot všedního dne v malém a pohledném městečku. Nakoupily jsme si bagetky, sýry a vínko,  kvečeru jsme došly zase k chatce, udělaly jsme si večeři a snědly ji s pohledem na zapadající slunce, které se nakonec utopilo v Atlantiku. Pozdě večer se vrátili ostatní účastníci zájezdu a nejen, že byli ještě druhý den uondaní a z prožitého na ,,bojišti,, psychicky nalomení, ale také si stěžovali na to, že se neměli večer kde najíst, zato my s Dáškou jsme byly plné energie a vesele jsme zvládaly zbylé dny do odjezdu. A že jsme to potřebovaly! Poslední den byl celý v Paříži.

A proč Dáška reagovala na Normandii tak vstřícně? Její tatínek tam kdysi nějakou dobu žil a vyprávěl jí o tom, tak to chtěla vidět. 

 

Takovými pazourky mají v Normandii vyložené zdi domů!

Nahoře na domcích mají kosatce!

divadýlko u večeře:

Tříkrálový

 Dnešní můj příspěvek bude neobvyklý: napadá mě k tomuto datu 6.1. přidat sem několik fotek a slov týkajících se návštěv různých betlémů :

s vnučkami jsme o jedněch prázdninách v Potštejně navštívily ten světově proslulý v Třebechovicích pod Orebem, zájemcům doporučuji! -  a vystavují tam i jiné:

jindy, o prázdninách v Leštině, jsme si udělaly výlet k věhlasnému betlému v Jindřichově Hradci: Krýzovy jesličky -

 a jednou, to byla v Jindřišské věži v Praze výstava Třešťských betlémů, kam jsem vzala tehdy malé vnučky, a jak byly nadšené, také jsme navštívily a se zájmem prohlédly výstavu betlémů v klášteře františkánů poblíž Jungmannova náměstí, ale fotky teď po mně nechtějte, musela bych dlouho hledat.

Měla bych si najít, kdo ti tři králové byli a proč jeden je černý, už jsem to vše úspěšně zapomněla. Vím jen, že se traduje, že Ježíškovi donesli zlato, kadidlo a myrhu.Nebo to, milé KOČKY, nechám na vás, abyste to vyjádřily v komentářích?

A zrovna nedávno jsem shlédla pěkný pořad v telce o betlémech v Čechách. ( Spoustu jsme jich viděly s Janou na adventních zájezdech v Německu a v Rakousku ).