pátek 26. července 2019

Hodiny

Když Martička ( Vyzobaná slunečnice ) vyhlásila soutěž o hodinách, měla jsem jiné starosti, pár dní jsem strávila v útočišti - v překrásném bytě druhé babičky mých vnuček, v zajímavém koutě Prahy, aby mě po chemce nemusela vozit k nám a na ukončení této procedury zase jet pro mne a zpět.


Milé KOČKY:
( znáte tu hádanku, jak převézt přes řeku kozu, vlka a zelí? - tak něco podobného ).
Tudíž to bylo tak, že jsem u ní strávila necelé tři dny, starala se o mne a snažila se mi ty nevlídné dny zpestřit programem, kdy jsme prohlížely fotky jejího syna, tedy mého zetě v dětském věku, a svatebními fotkami a pod.
A nyní přicházím k tomu, co se týká Martičky:
všude po bytě měla ta osůbka zajímavé a docela staré hodiny, jak ve skříňce, stojací, bimbací, tak po nějaké babičce nástěnné a prostě mě moc zamrzelo, že s sebou nemám fotoaparát a že je nemohu pro vás a Martu vyfotit.
Bylo jich tam několik a jedny zajímavější než druhé.
Třeba to někdy zkusím napravit?
Já mám v bytě - myslím si - taky zajímavé časoměřiče, ale opravdu jsem v té chvíli nebyla schopna se zúčastnit, běhat po bytě s foťákem a ani jsem dosud nebyla schopna se tam, k Vyzobané slunečnici, podívat, jak to téma dopadlo.
Mějte se,
v tyto přehřáté dny, krásně.
( přiznám se bez mučení, že když jsem já kupovala kdysi hodiny nebo i jiné předměty do bytu, vždy jsem dávala přednost tvaru kruhu, že by to o mně něco vypovídalo??? )

neděle 21. července 2019

Mezi dveřmi

Před chvílí zazvonila kolegyně Jana,
jeli ze zahrady a přivezla mi kytku a broskve, taky trochu borůvek a malin,
lhala bych, kdybych tvrdila, že mne to nepotěšilo.


Předala mi to jen tak, mezi dveřmi...
Cpu do sebe už týden vitamíny,
vím,
milé KOČKY,
že od úterka budu zase mírnit své chutě a několik dní bude moje strava bídná.
A kytka?
Ta mi svojí krásou a barevností udělala velkou radost.
Zrovna dnes ráno jsem ostříhala poslední kvítka z mečíků, které tu dělaly výzdobu celý týden,
posadila jsem je do malého hrnečku,
a ejhle,
už mám kytku novou.
Život přináší i radostné chvíle.

sobota 20. července 2019

Trochu venkova

Nedá mi to, abych nevložila ještě druhý článek -
dnes jsme na výletě měli možnost zase jednou nakouknout jinam:


Kravky a telátka a kopce okolo.
Našli jsme i chalupu s úly a včelami.
Milé KOČKY,
jistě uznáte, že je to hezký obrázek,
a nemusíte si hned představovat svíčkovou s knedlíkem:

Splněné přání

Hodně dlouho jsem si přála navštívit na Ústecku hrad Blansko,
nastudovala jsem si cestu k němu, několikrát jsem musela cestu odložit,
dnes jsem ale s manželem a Janou jela právě tam.


Bylo to naše první zastavení na výletě, který se malinko nepovedl, neb původně byl plánován jinam, pak se během cesty ještě změnil.
První moment, kdy jsem byla naštvaná byl, když jsem zjistila, že ke hradu musíme objížďkou a ta byla nakonec tak dlouhá a po uzounké silničce, že jsem měla několikrát chuť to vzdát.
Nakonec se povedlo, došli jsme ke hradu, resp. zřícenině hradu a udělali několik fotek. Taky jsme se pokoukali po okolí a výhled byl, musím přiznat, parádní.
Milé KOČKY,
můj manžel tuto kapitolu uzavřel prohlášením:
konečně Blansko odškrtnuto.
Pokračovali jsme do Děčína, prošli se zahradami zámku a nakoukli do Růžové zahrady. Trošku jsme poběhali i okolí zámku a zajeli jsme i do České Kamenice, kde jsme si dali v restauraci oběd.
Odpoledne jsme dojeli domů a já vám fotkami zdokumentuji tu naši dnešní anabázi.
Pravda je, že nejsem v takové formě, abych podávala kdoví jaké výkony.
Takže za mne dobrý!
( doufám, že i ty všechny dnešní svatby - ta manželství - na děčínském zámku, budou šťastná)

úterý 16. července 2019

Ve výběžku

Dnes se to ve mně pere, protože - pokud bych měla napsat vše,
co mi proletělo za den myšlenkami, bylo by to na několik příspěvků.
Ale zkusím napsat to důležité a neošidit vás,
milé KOČKY,
začnu tedy od lesa.


Minulé úterý dal manžel naše auto do autoservisu, nebylo to žádné kosmetické mazlení, ale pořádná oprava.
Tak to chtěl trochu vyzkoušet a na mně bylo, kam pojedeme.
Vybrala jsem si Šluknovský výběžek, kde jsme kdysi bydleli a už delší dobu jsem po něm šilhala. Minulý rok jsme byli v Rumburku a na Dýmníku - vše na starém blogu.
Nyní jsem chtěla zajet do Filipova k tamnímu vyhlášenému kostelu.
Je to téměř na hranicích a chvíli jsme to hledali.
Dostalo se mi mladého průvodce s rovnátky, který mi vše o bazilice zcela zdarma a ochotně pověděl a provedl mě po tomto zajímavém poutním místu.
Naposledy jsem zde byla asi před více než 50 lety.
O historii této stavby a oblíbeného místa hlavně německých věřících bych vás nechtěla ochudit, ale pokud si sem cestu najdete, čeká vás zajímavá historie a také velmi zajímavý betlém.
Koupila jsem si tu jednu pohlednici, několik obrázků zdejších kostelních oken, knížečku o několika Křížových cestách ve výběžku - viz dole.
Zase budu chytřejší!
Kostel málem nechali spadnout, naštěstí se podařilo po r.1989 jej opravit a nyní stojí za návštěvu, nejen pro lidi, kteří potřebují pomoc.
Odtud jsme zajeli ještě k jednomu kostelu v Jiříkově a pak jsme namířili do Šluknova. Tady byl naším dalším zastavením zámek, který kdysi vyhořel, nyní je opravený a má okolo hezký park.
Náměstí ve Šluknově se pomalu obnovuje, ale pořád je to město v pohraničí a chybí zde zoufale peníze.
Pokračovali jsme k zámku - téměř ruině, v Lipové. Zde jsem byla příjemně překvapená, neb oproti minulé návštěvě je tu posun k lepšímu, zámek už není obrostlý zelení a všudypřítomnými náletovými rostlinami, před ním je zajímavý obnovený barokní park s růžemi, ale je to zoufalý pokus o znovuobrození,
ale taky jsem byla zároveň zklamaná, neboť samotný zámek bude těžko v brzké době v pořádku, nemá střechu a je v opravdu zoufalém stavu.
Koncem padesátých let tu byli vojáci pohraničníci a poté se zámku ujal nějaký ústav z Teplic a za nich se prý zámek pomalu stal tím, čím je nyní, nějaká firma se snaží o opravu, ale nevím, zda se jim to může podařit, jsem většinou optimistka, ale tady mi fantazie selhává.
Odtud jsme zajeli do Vilémova, navštívili dávného přítele a pak do Velkého Šenova k přítelkyni, kterou jsem neviděla opravdu hodně let ( měla minulý měsíc 80 let ) a snad měli oba stejnou radost z nenadálého setkání jako my.
Nastala chvíle návratu a tak jsme se přes Brtníky, Krásnou Lípu, Č.Kamenici a kolem Úštěku protáhli k Mělníku a domů.
Od Lísky byly nádherné výhledy na Děčínsko a k Růžové, potěšila jsem se.
Ve výběžku bylo větrno a chladno.
O fotky nepřijdete, to bych si nedovolila.
Před časem jsem tvrdila, že ve Šluknovském výběžku není až tak ,,atraktivno,, jako jinde, ale dnes jsem změnila názor.
Kdekdo by si zde to své našel.
A komu by nevadilo jet i k sousedům, do bývalé NDR, hned za ,,čárou,, je také pěkná dávka památek k vidění.
Jo a můžete sem zajet vlakem přes Německo z Ústí n.L. až do Rumburku nebo přes Benešov n.P. z Děčína.
V Rožanech je i možnost ubytování a v Rumburku k vidění nejen Loreta.
( o stavu silnic po trase a pracích na nich pomlčím, raději )
pro zájemce: http://cz.poutni-mista-sluknovsko.cz/ a jinde...