Při mém prvním zájezdu do Normandie jsem zažila veselou historku, kterou vám, milé KOČKY, nyní převyprávím. Bydleli jsme v městě Fécampu a každý den se jezdilo busem na výlety, obvykle kolem moře po různých památkách a pamětihodných místech. Tak jsme se jeden den ocitli ve městě Dieppe, ve kterém měli za II.sv.války zdejší obyvatelé velké starosti s Němci. Ale o tom historka není.
Naše výprava měla komentovanou prohlídku zdejšího impozantnho hradu a poté jsme měli až do 14 té hodiny rozprch. Po prohlídce jsme s kamarádkou Dášou zjistily, že kousek pod hradem, ale ještě v areálu, je pěkný trávník s nádherným výhledem na město a na moře, tak jsme si ,,ustlaly,, a kochaly se, vytáhly svačinu a užívaly si sluníčka. Nikde nikdo, jen my a starý hrad nad námi. Po nějaké době vidíme, že od brány na nás mává nějaký člověk, tak jsme mu také zamávaly a říkáme si, jak jsou ti frantíci milí. Jenže pánovi to nestačilo a pořád gestikuloval, takže jsme vyrozuměly, že to nebude jen taková letmá náklonnost. Zvedly jsme se a jdeme z kopečka k němu a tam nám na tabuli ukázal, že hrad je od 12 - 14 uzavřen. No, pane jo, kdyby si nás nevšiml, tak jsme se nedostaly ven a bus by ve 14 od. asi ujel? nebo by na nás dobu museli čekat! No, dobře to dopadlo, šly jsme do města, daly si francouzský oběd - velký kus masa, jednu bramboru a velkou haldu zeleniny, francouzi ještě u toho kouří cigarety! Pak jsme se prošly po nábřeží a včas došly k busu a pokračovalo se do nějaké té rozkošné normandské vesnice.
pár fotek z Dieppe:
