Do města

 Po prohlídce rezidence jsme se vydali společně s paní průvodkyní do města, kostely, radnice, nějaké další zajímavosti, až jsme dorazili na lidmi hodně obsazený starobylý most, s výhledem na řeku Mohan a na pevnost na blízkém návrší, kam bych ráda šla, být tam v létě a na více dní.Město Würzburg bylo na konci 2.sv.války, jako mnoho jiných v Německu, z 80 procent vybombardované Spojenci a je obdivuhodné, jak obyvatelé ta města znovu postavili a dali v poměrně krátké době do pořádku. Mnohdy podle starých plánů či fotografií. 

Milé KOČKY, potom jsme se s Janou vydali po městě solo, do hospůdky na polévku a černé pivo, posléze na tři náměstí s adventními trhy, abychom se také podívaly na sortiment, který se tam nabízel a prodával, také na lidi zdejší, kteří s dětičkami a často se svými starými rodiči na vozíku nebo s postiženými členy rodiny brázdily ty trhy a nikomu to nebylo divné, prostě je vezmou ven. Jen ty zátarasy mluví o skutečnostech, které jsou tak trochu drženy v tajnosti.

Fotky se budu snažit vybrat tak, aby vám přinesly z tohoto města co nejvíc.

fronta na focení se s křídly:

radnice sestává z několikla budov, toto je jedna z nich:

v městečku, kde jsme byli ubytováni:

zámeček a jeho zahrady - otevřené od dubna do října!

Za odměnu

 Ve Würzburgu jsme zaparkovali busem pár metrů od rezidence a společně s paní průvodkyní zašli do zahrad, rezidenci obešli a litovali, že je to tak smutné, v létě to musí být překrásné místo na procházky! když kvetou ty zástupy keřů růží...třeba jednou?

Milé KOČKY, těsně před Vánocemi to prostě není jako v polovině června, ale mám fantazii a tak si to umím představit. Prošli jsme branou a později nastoupili na zamluvenou prohlídku - představy jsou nic proti skutečnosti - obrovská členitá budova, silně poškozená na konci 2.sv.války, dlouhá léta pečlivě opravovaná se nám ukázala v plné kráse - jak vstupní hala, tak impozantní schodiště, množství překrásně vyzdobených sálů, pokojů, kaple, těžko to popsat na tak malém prostoru - zkusím vás o tom přesvědčit několika fotkami z mobilu, světla bylo pro fotoaparát málo, dělalo mi to divné oranžové snímky!

Mám pocit, že tento zážitek byl pro mne za odměnu.

Tentokrát velmi těžký výběr fotek - a těch informací, co jsme k rezidenci a historii k ní se vážící dostali! 

dočst se třeba můžeme: Würzburská rezidence je rozlehlý palác v německém Würzburgu, na jehož výstavbě se podíleli přední barokní architekti jako Johann Balthasar Neumann, Johann Lukas von Hildebrandt, Maximilian von Welsch a Robert de Cotte.Výstavba paláce probíhala v letech 1720–1744 a po jejím dokončení měl palác tři křídla s nádvořím uprostřed a několik stovek pokojů. Sloužil jako rezidence würzburského knížete-biskupa. Patří k nejvýznamnějším památkám Německa, od roku 1981 je součástí světového dědictví UNESCO.Dominantou rezidence je schodiště bez opory jediného sloupu, krásná zámecká kaple nebo Císařský sál.

místy byly velkoformátové fotografie nebo videa, jak to tam na konci války vypadalo, a opět musím potvrdit svůj pocit - lidé neblbněte, neválčete, budujte!

zrcadlová síň - neuvěřitelná prostora:

že nevíte, kam dřív koukat? úchvatné stropy, nádherné lustry, úžasné tapiserie, vykládané podlahy, historický nábytek, originální sbírkové předměty, obdivuhodná kachlová kamna, fantastické štuky, rozevláté sochy, bohaté zlacení... 

dočíst se můžeme i :  Státní galerie Würzburg představuje od roku 1974 benátské malířské umění 17. a 18. století, včetně mistrovských děl Giovanni Battisty a Giandomenica Tiepola, které vznikly během jejich působení ve Würzburgu. Galerie se nachází v severním křídle Rezidence a navazuje na slavné stropní fresky. Tento nádherný sál sloužil kdysi jako operní divadlo, ale v roce 1932 byl přestavěn na galerii.

něco nechám na vás, milé blogerky, abyste si samy objevily, jednou, a vydáme se nyní do města: 

 a k řece Mohanu...