Za odměnu

 Ve Würzburgu jsme zaparkovali busem pár metrů od rezidence a společně s paní průvodkyní zašli do zahrad, rezidenci obešli a litovali, že je to tak smutné, v létě to musí být překrásné místo na procházky! když kvetou ty zástupy keřů růží...třeba jednou?

Milé KOČKY, těsně před Vánocemi to prostě není jako v polovině června, ale mám fantazii a tak si to umím představit. Prošli jsme branou a později nastoupili na zamluvenou prohlídku - představy jsou nic proti skutečnosti - obrovská členitá budova, silně poškozená na konci 2.sv.války, dlouhá léta pečlivě opravovaná se nám ukázala v plné kráse - jak vstupní hala, tak impozantní schodiště, množství překrásně vyzdobených sálů, pokojů, kaple, těžko to popsat na tak malém prostoru - zkusím vás o tom přesvědčit několika fotkami z mobilu, světla bylo pro fotoaparát málo, dělalo mi to divné oranžové snímky!

Mám pocit, že tento zážitek byl pro mne za odměnu.

Tentokrát velmi těžký výběr fotek - a těch informací, co jsme k rezidenci a historii k ní se vážící dostali! 

dočst se třeba můžeme: Würzburská rezidence je rozlehlý palác v německém Würzburgu, na jehož výstavbě se podíleli přední barokní architekti jako Johann Balthasar Neumann, Johann Lukas von Hildebrandt, Maximilian von Welsch a Robert de Cotte.Výstavba paláce probíhala v letech 1720–1744 a po jejím dokončení měl palác tři křídla s nádvořím uprostřed a několik stovek pokojů. Sloužil jako rezidence würzburského knížete-biskupa. Patří k nejvýznamnějším památkám Německa, od roku 1981 je součástí světového dědictví UNESCO.Dominantou rezidence je schodiště bez opory jediného sloupu, krásná zámecká kaple nebo Císařský sál.

místy byly velkoformátové fotografie nebo videa, jak to tam na konci války vypadalo, a opět musím potvrdit svůj pocit - lidé neblbněte, neválčete, budujte!

zrcadlová síň - neuveřitelná prostora:

že nevíte, kam dřív koukat? úchvatné stropy, nádherné lustry, úžasné tapiserie, vykládané podlahy, historický nábytek, originální sbírkové předměty, neuvěřitelná kachlová kamna, fantastické štuky, rozevláté sochy, bohaté zlacení... 

dočíst se můžeme i :  Státní galerie Würzburg představuje od roku 1974 benátské malířské umění 17. a 18. století, včetně mistrovských děl Giovanni Battisty a Giandomenica Tiepola, které vznikly během jejich působení ve Würzburgu. Galerie se nachází v severním křídle Rezidence a navazuje na slavné stropní fresky. Tento nádherný sál sloužil kdysi jako operní divadlo, ale v roce 1932 byl přestavěn na galerii.

něco nechám na vás, milé blogerky, abyste si samy objevily, jednou, a vydáme se nyní do města: 

 a k řece Mohanu...

A je to za mnou

Na letošní adventní čas jsme měly s Janou, kolegyní, objednané a zaplacené tři adventní zájezdy. Sice ten minulý týden do Míšně až jako poslední, ale stál za námahu ráno vstávat a vyrazit do tmy a nepohody. Tentokrát na dny 13.12. a 14.12.25 vyšel ten, který jsme měly v plánu nejdéle, těšily jsme se, jak si ho užijeme, ale červíček pochybností mi vrtal v hlavě, zda to zvládnu, protože poslední dobou se o mne pokoušejí všelijaké neduhy, ze dne na den stále jiné, nebo se po pár dnech opakují ty samé, už mne to nebaví, jeden den pohoda, dávka optimismu, druhý den vstávám s oteklým a hlavně bolavým kotníkem nebo bolavými zády, já vím, za dva měsíce, jestli se dožiju, mi přistane na ,,dortu,, 78 svíček a má to svoji váhu, ale na rozdíl od těla můj duch je stále ,,mladý,, a nedá si vysvětlit, že bych měla být pod plachetkou osoba. Tři neděle mě devastovala viroza, v buse jsem seděla v respirátoru, abych si zas něco nenakoupila! 

Nechám lamentací a nastíním, o co šlo: Vstávání před čtvrtou není moje hobby, ale když se jede na zájezd? tak proč ne. V pět odjezd do Prahy a v šest od Hl.n. směrem na západ - vpravo se mihne Plzeň, za chvíli vlevo Přimda a již brázdíme Bavorsko. Příjezd do Würzburgu - celou cestu mlha a nevlídno, mokro, chladno, nálada jen o pár stupňů lepší. Nemluvě o tom, že jsem spala v noci jen chvíli!

Program slibuje - na sobotu - prohlídku rezidence a poté procházku po městě na starý historický most a poté na trhy a kostely a tak...my s Janou krom jiného stihneme zaplout do krásné útulné hospůdky ve středověké budově na polévku a černé pivo. V 18.hod odjezd do hotelu v nedalekém městečku na ubytování a přespání a snídani v neděli... to ostatní až jindy...milé KOČKY.

 

Nyní musím dohnat práce v domácnosti, doktory a obíhačky po městě...pak si někdy sednu k počítači a budu sledovat vaše blogy, na to se těším.

Tolštejn

Milé KOČKY, než sem dám zcela čerstvé dojmy a zážitky, dovolte mi ,,doplnit,, tak trochu Járu z Rbk, kdy nedávno dávala překrásné zimní snímky z Jedlové. Tolštejn, zříceninu hradu pod Jedlovou, jsme navštívili mockrát, ale jen jednou se mi to podařilo za takového počasí: 

Svítilo sluníčko, panoval mráz a padala taková jiskřivá drobná zrníčka, ani vyfotit to nešlo, ale krásné to bylo: posuďte samy -

( co na tom, že jsem to tu kdysi už zveřejnila?hezkého není nikdy dost )

fotil také manžel: 

nebojte se, milé blogerky, výletovat v zimě...