Nedělní příspěvek

aneb pokračování výletu do Sloupu - stačí asi jen fotky, že, milé KOČKY, hned bude ta poklidná a podzimní náladička: 

domky ve Sloupu, ale jen vzorek:

 a o kousek dál - 

 

Hezký příští týden, milé blogerky...

Zamlžený výletík

 Ve Sloupu, na Českolipsku, nedaleko Nového Boru, jsme byli vícekrát, ale v tomto případě jsme tam s manželem jeli navštívit vnučky, které tam trávily týden u koní na malé farmě. A krom jiného jsme si s mužem udělali opět procházku po obci. 

Jak to dopadlo, se vám, milé KOČKY, v tomto podzimním příspěvku pokusím ukázat na svých snímcích.

Líbí se vám zdejší domy? milé blogerky, zítra vám představím některé z nich. 

Do Mělníka

 Včera jsem musela znova do Mělníka a proto jsem ráno v sedm čekala na bus, který přijel, jak jinak, plně obsazený, převážně studenty a studentkami, dojíždějí od nás do škol v Praze, do Brandejsa, do Kralup a také do Mělníka. Přistoupilo nás několik, jeden stařeček, já, asi tři mladí a jedna paní středního věku. Stáli jsme v uličce a po dvou zastávkách povídám silným hlasem: to nemůžete toho pána nechat sednout? Všichni totiž měli zabodnuté oči do mobilů a asi googlili, jak se chovat v busu.Neochotně pustila jedna holčina stařečka sednout, ale dvě krasavice asi 16leté pode mnou, které zabíraly místa vyhrazená seniorům a invalidům, ani nemrkly a dál se věnovaly mobilům, takže jsem stála celou půlhodinu a modlila se, abych neupadla. Paní, která měla v ruce hůl něco povídala o mladých a já jí říkám, nechte je, oni se nastojí, až jim bude 80. Na zastávce Mělník Cukrovar vystupoval starší muž a procedil: nevychovaný parchanti...

U polikliniky se všichni vyhrnuli ven a já jsem kráčela k doktorovi, kam pak dorazil i ten stařeček - přede všemi mi poděkoval.

Celý den jsem uvažovala o tom, že je tahle mládež naše budoucnost, budoucí inteligence, vzdělaní lidé, ale nějak postrádám vychování, jejich rodiče asi nejsou moc zdatní, my jsme vychovávali děti k tomu, aby pozdravily, poděkovaly a slabším pomáhaly, starým, slabým a těhotným, otázka je, zda to pak dělaly? Neratovice prostě ode mne nedostanou pěknou známku...

Tak se podíváme do Mělníka a necháme to plavat? Milé KOČKY:

Asi ti studenti trénovali na celodenní sezení ve škole...

Čtení

 Vrátila jsem knížku knihovně a namátkou sáhla po další a během dvou večerů jsem ji přečetla. Velice snadno se četla, měla svižný děj a prostě byla pěkně napsaná. 

Milé KOČKY, jde o tuhle knihu:

Jen tak cestou

 V úterý jsem musela do Mělníka a jak už to mám ve zvyku, několik minut před odjezdem busu z atobusového nádraží k nám jsem obešla kytky tam ještě kvetoucí a některé jsem si nafotila. Udivilo mne, že někdo dokáže mezi květiny naházet plechovky od pití, papíry a kelímky, když několik odpadkových košů stojí ne dále, než tři metry od těchto kytek.

Milé KOČKY, jsme to ale národ...

V Mělníku:

U LŠU v Nera:

 

U nás před domem: