Odškrtnuto

 Milé KOČKY, již delší dobu jsem uvažovala o návštěvě Království železnic na Smíchově, že tam vezmu Honzíka, chlapce, kterého jsem kdysi, asi před osmi lety občas hlídala a nakonec jsme si k sobě našli cestu a máme pouto pevnější, než byste hádaly, chodí k nám stále, jedno odpoledne v týdnu a někdy i v sobotu.

Bylo vysvědčení, Honzík donesl samé biče a jednu dvojku - 4.tř. ZŠ.A bylo to jasné - pozvu ho na mašinky. Byl pátek, školu neměli, přišel k nám po dohodě už dopoledne. Poobědvali jsme tedy na půl dvanáctou, Jeli jsme v poledne do Prahy, a pak, pěkně do světa mašinek, autíček, dokonce jeho oblíbeného Merkuru.

Pro dnešek ale - protože chci potěšit hlavně vás, milé KOČKY, uvedu pár snímků, které jsem tam ukořistila a jsou převážně holčičí. Ty ostatní ( některé ) budou později následovat.

Připomínám, že se tam pravidelně střídá jakoby denní a noční osvětlení, tak ne všecny fotky jsou pořádně nasvícené.

 

Berte to jako milou vzpomínku na Růženku. Dost často na ni myslím.

Barevně

Nakoukneme, milé KOČKY, na jednu z našich procházek okolo Nerátek? to jsme si s Janou v listopadu vyšly do Mlékojed a k tůni - rozuměj k bývalému rameni Labe. 

Mám moc ráda zdejší prostředí, kousíček od města a v každé roční době jinak zabarvené a jinak zvířátky obsazené - zjara tam kvetou dýmnivky a hnízdí kachny a labutě a kdo ví, kdo ještě, na podzim to hýří barvami...rybáři tam podřimují a sní svůj sen o pořádném úlovku...

My jsme se ,,vyluftovaly,, - vypovídaly a jdeme zpátky do svých bytů...taková naše přírodoterapie.