Jarní Varhošť

 Kytičky v zahrádkách a nahoře rozhledna - to je Varhošť - údajně je z ní vidět deset zákrutů Labe, pokud je dobrá viditelnost - vyzkoušejte, milé blogerky - cestovatelky. 

Milé KOČKY, dnes to bude stručné -

Kousek odtud máme Portu Bohemiku.

Změna počasí

 Na sobotu a neděli hlásili ošklivé a studené počasí, aby to pak změnili - prý, že v sobotu 5.4.25 to nebude tak divoké a co myslíte, milé KOČKY? - hned jsme se s Janou domluvily, že manžílky necháme doma v teple a pojedeme na výlet - vlakem!

Delší dobu ( celé páteční odpoledne ) jsem váhala, kam to bude, aby to nebylo moc blízko ani moc daleko a mohly jsme jet Arrivou - k čemuž jsem měla dobrý důvod. Tím byla cena jízdenky. Hrdě se hlásím k tomu, že v některých situacích jsem ráda skrblík.

Původně jsem chtěla jet až někdy kolem desáté, ale nakonec jsme se pochlapily a jely ráno v osm a kam, že to bylo? z Nera do Ml.Boleslavi, tady přestup na další Arrivu a pěknou krajinkou zalesněnou do Doks. S občasnými výhledy na Bezděz. Z nádražíčka jsme šly nejprve do městečka a do obchodu, koupit si nějaké jídlo, kdyby nás cestou kolem Mácháče přepadl hlad. Máchovo jezero alias rybník z doby Karla IV nebyl zamrzlý, ale ani koupání v tu chvíli nehrozilo, takže nevadilo, že jsme si plavky nepřibalily. Funěl silný a ledový severní vítr, na pláži Máchova jezera jsme se cítily docela prokřehlé a tak jsme požádaly jednu paní majitelku stánku, zda by nám neuvařila kávu a čaj - byla velice vstřícná a vyhověla nám. Přitom otevírala až o dost později - tomu říkám podnikatelka. Rozmrzly jsme v jejím azylu a pak jsme se vydaly - tak jako mnozí další, na další procházku směr Staré Splavy. Také už se vyrojili kolaři - takže na pěšině bylo docela živo. Ve Splavech jsme si daly v oblíbené restauraci oběd a poté jsme se prošly i v této obci, posléze jsme poseděly na vyhřáté kládě a pozorovaly plachetnice na jezeře... ve vhodný čas jsme se vydaly na zastávku a využily služeb dvou Arriv na cestě zpátky. Na spoustě míst jsme obdivovaly sasanky, fialky a další jarní rostliny, třeba narcisy a rozkvetlé stromy, asi špendlíky? 

Odhaduji, že jsme neušly víc, jak 7 km - ale i tak zavládla spokojenost.

Když dovolíte, milé blogerky, trochu vás seznámím s průběhem i svými snímky:

Pěkné dubnové dny a příjemné zážitky vám přeje:

Okolo komína

 Když není co dělat, šijou se mnou všichni čerti a ráda někam vyrazím, třeba jen do okolí a tak se stalo, že jsme s Janou sedly na bus a zajely do Liběchova.

Tentokrát jsme se vydaly po cestičce, kde můžete sledovat křížovou cestu s jejími zastaveními a nahoře je kostelík, který prochází ( už dlouho ) pozvolnými opravami - a je odtud krásný výhled na Labe, Říp a Mělnickou elektrárnu.

Milé KOČKY, bylo to v polovině března, ale ne letos!

Kostel sv.Havla - píše se o něm - Zbudovaný v letech 1738-41. V 19. a 20. stol. upravován. Objekt má obdélný, trojboce ukončený presbytář se čtvercovou sakristií a předsíní s oratořemi v patře. Zařízení je převážně rokokové z 2. poloviny 18. stol. Fresková výzdoba od Jana Petra Molitora z r. 1741.

Křížová cesta byla vybudována v roce 1780 a tvoří ji čtrnáct zděných výklenkových kaplí s pašijovými výjevy. Cesta vychází z místa za kostelem svatého Havla a vede starou viniční cestou a lipovou alejí ke kostelu svatého Ducha.

Kaple sv.Ducha -  píše se o ní - Výstavbu kaple inicioval tehdejší majitel liběchovského panství, pan Karel Hyacint, hrabě Villani de Castolo Pilonico. Jedná se o raně barokní sakrální stavbu ze 2. poloviny 17. stol. R. 1730 byla realizována renovace objektu. Poslední oprava exteriéru i interiéru kaple proběhla v r. 1928.

Mělnický zámek v dáli, v mlze

život v zámeckém parku:

Příště si, milé blogerky, dáme něco čerstvějšího, platí?