Kdo nikdy nejel krajinou na kole, umře,
milé KOČKY,
aniž poznal blaho...,
teda, pokud je zrovna vlaho, sluníčko svítí, moc nefouká, nepřepadne vás bouřka s lijákem, máte vedle sebe někoho, kdo také ochotně šlape na bicyklu lesem, mezi poli, loukami, hore kopcom...a má vás rád, pomůže vám to spravit, když píchnete, neotravuje, že má hlad a žízeň, pokud nejedete kolem cementárny a nebo do kopce u Verneřic...nechytají vás za nohu šlahouny ostružin, nespadnete při kochání se krajinou do šípkových keřů, nešlápnete při seskakování do kopřiv nebo snad něčeho horšího... pokud dojedete do cíle, neujede vám poslední vlak a neodmítnou vás České dráhy přepravit zpět do bydliště....pak je to úchvatné, dáte si doma sprchu, naordinujete dlouhý spánek a po několika dnech to zatracené sedlo přestane tlačit, šrámy se zahojí a zase naskočíte na svoji ,,herku,, nebo OŘE a svět je váš.....vidíte ho větší kus, než když turistikujete pěšky a méně rozmazaně než z auta, vřele doporučuji...
(jen si ho musíte dobře hlídat, starat se o něj a občas mu leccos dopřát), jo, a na lýtka je dobrá Alpa...
