Vrkoč

Vrkoč vkládám zvlášť,

milé KOČKY,

abyste se také nalákaly na výlet:

( já mu říkám Vějíř )....

Střekov

Do Ústí na Střekov - hrad starý..... vypínající se vysoko nad hydrem....

to obvykle

milé KOČKY

jedeme na nádraží Ústí nad Labem Západ, pak pěšky k lanovce....tady se vyvezeme na Větruši a pěkně po hraně kopce k vodopádům, pak sejdeme k Vrkoči, ale předtím si zajdeme na Vyhlídku....

a od Vrkoče přes hydro ke hradu....

a pak,

po prohlídce,

hupky na nádraží Ústí n.L. Střekov a vlakem zase domů...

do tmy jsme zas doma....

tedy.....když se nezdržíme dole u Labe v hospůdce....

Výzdoba

Moje nenápadná dočasná výzdoba,

milé KOČKY,

vždy v pohotovosti,

lecjakému pokrmu dodá šmrnc.....

Kuchtění

Moje oblíbené kuchtění - v jednom pekáči....

milé KOČKY,

hned je čas zároveň

na jiné práce nebo lenošení, ( lze u toho prát, číst, plést ...)

když se nemusí kolem plotny dlouho a pracně poskakovat a přesto je výsledek k jídlu:

a co vy, jaké máte vychytávky?

Na výpravě

Ve středu jsem se vrátila z hlídání vnuček po osmé večer...,

hlavu plnou plánů na čtvrtek,

ovšem doma na mne čekalo překvapení, v první chvíli dost nepříjemné, a to, že manžel domluvil na čtvrtek výletování se svým bratrem a jeho ženou a já na to nebyla duševně připravena...

jsem ovšem,

milé KOČKY,

flexibilní,

a tak jsem tedy jela, ( uklízení a praní přesunuty na pátek, vstávání v půl šesté jsem přijala jako nutné zlo )

a vyjeli jsme - první prohlídka byla v Čáslavi...pěkně se zastavit u kostela, obejít ho a pofotit, projít kolem hradeb, trocha zdržení u kávy, to nemůže škodit...a jedeme dále,

do Světlé nad Sázavou, odtud do Dolní Březinky, k rodnému domu jednoho ze zůčastněných, nakoukneme k lomu, co se za ty roky, kdy jsme tu nebyli, změnilo,

a frčíme do Humpolce.

Pochlubím se švagrovi a jeho Marcelce cizím peřím: hradem Orlíkem...a překvápko i pro mne, od poslední návštěvy tu přibylo: krásné točité schodiště na věž: úžasná vyhlídka. ....

Lesem skoro pohádkovým sejdeme zase do města, zajdeme k ,,Adélce,, na občerstvení, pokračujeme do Želivi a tady chlouba od Santiniho: kostel otevřen, kocháme se se švagrovou tou barokní nádherou, neudělala jsem tam ani jednu fotku, co to se mnou je?

Namíříme si to směr Ledeč nad Sázavou a tady se nám podařilo vystoupat ke hradu deset minut po zavření hradu, tak bohužel, až jindy. Zdá se, že hrad dostává nový kabát a zkrášluje se, no, však bylo na čase. Při naší poslední návštěvě vypadal, chudák, dost zbědovaně.

Odtud už jedeme na Kutnou Horu a domů. Počasí jsme vychytali senzační a dnes je mi srdečně jedno, že prší...to je také potřeba, občas.

Alespoň se mi lépe pracuje v bytě...