Tak si občas vzpomenu, co už jsme za ta léta, kdy jsem vdaná a mám dítě, měli na stromečku,
a že toho bylo!
Milé KOČKY,
když byla dcera malá, dostala od své babičky, z tátovy strany, krabici a v ní -
uprostřed trůnila špička sněhulák a okolo buď osm nebo deset sněhuláčků...to již přesně nevím,
zato vím s určitostí, že byli ti sněhuláci v různých barvách, na stromku vždy vévodili ostatním ozdobám a k nejen k mé lítosti už jich máme jen 3 kusy. Na špičku dávám velký pozor a snad nám ještě nějaký ten rok vydrží.
V době, kdy dcera chodila na střední školu, různě jsme vymýšlely, pomalu každé vánoce jsme měli jinak ustrojený stromeček, jednou to byl malý v květináči, s fialovými kouličkami a širokými bílými mašlemi a na nich fialové puntíky, jindy jsme dávaly pouze žluté kouličky a bílé, pak jsem jeden rok pověsila samé červené se zelenými mašlemi a zelené s červenými a kupodivu to nevypadalo vůbec zle.
Je nutné dodat, že to nebylo jako dnes, kdy si může člověk koupit a sehnat kde co, muselo se vycházet z toho, co bylo ,,na krámě,,.
Nebyly ani časopisy a inspirace, které je dnes tolik, že to člověk ani nestíhá...že ano.
Největší legrace byla, když jsem se vrátila ze Skotska ze zájezdu, to jsme měli jak Vánoce, tak potom i Velikonoce v kostkatém, opravdu jsem mašle na stromek měla ve skotském duchu a kostkatým papírem jsem polepila vajíčka o jarních svátcích! Tak mě to tam zasáhlo!
( k bodlákům a náprstníkům mám dobrý vztah dosud )...
Pravda však je, že od té doby, kdy mám vnučky a každý 26. prosinec k nám na pár dní přijedou, dávám na stromek všechny ozdoby a pak, ve vhodnou chvíli, si je prohlížíme a komentujeme, co je staré a oblíbené jejich maminky a co jsem pořídila vlastně až kvůli vnučkám, medvědy a koníky a kočky a andílky...
a doufám, že si je jednou vezmou a budou v tom pokračovat...
( mám téměř zákaz na adventních zájezdech kupovat další ozdoby )
