Knížka

Ráda a hodně čtu, to se o mně ví,

občas zajdu do knihovny pro určitou knihu, jindy si tam vyberu náhodně, někdy dám na doporučení známých či se nechám okouzlit nějakou tou knížkou darovanou od mých mladých....občas si něco sama koupím.

Záleží také na tématu,

milé KOČKY,

nečtu totiž detektivky a horory.

Letos jsem se nechala ovlivnit jednou blogerkou, dala jsem na její doporučení a koupila knížku Bridget Asherové Láska v Provenci,

asi pro tu Prováns...

( kde se mi během dvou dovolených moc líbilo )

a protože se mi líbily knížky Petera Mayleho, pustila jsem se do čtení a ouha, jsem v polovině a zatím se mi nejzajímavější zdá být ten obrázek na přebalu,

děj je nepříliš zajímavý, text málo čtivý,

okamžitě jsem si vzpomněla na pana Jiřího Sováka, který říkával, že je to stejné, jako když kouká z okna a nikdo nejde.

Asi nesprávné načasování nebo co, ale nemohu se do toho vpravit...

Jo, to když čtu Tři muže ve člunu nebo Jak voní tymián,

a své oblíbené Singera, Feuchtwangera, Remarqua, Ivanku Devátou + spoustu dalších...to je jiná káva...

...tak ještě jí dám šanci a snad mě to chytne a dočtu ji...

aby nedopadla jako všemi vychvalovaný Egypťan Sinuhet, toho jsem začala číst již několikrát a vždy byl odložen, netuším proč mě za srdce nechytl, když jiným se to hravě podařilo?.....

Stromečky

Tak si občas vzpomenu, co už jsme za ta léta, kdy jsem vdaná a mám dítě, měli na stromečku,

a že toho bylo!

Milé KOČKY,

když byla dcera malá, dostala od své babičky, z tátovy strany, krabici a v ní -

uprostřed trůnila špička sněhulák a okolo buď osm nebo deset sněhuláčků...to již přesně nevím,

zato vím s určitostí, že byli ti sněhuláci v různých barvách, na stromku vždy vévodili ostatním ozdobám a k nejen k mé lítosti už jich máme jen 3 kusy. Na špičku dávám velký pozor a snad nám ještě nějaký ten rok vydrží.

V době, kdy dcera chodila na střední školu, různě jsme vymýšlely, pomalu každé vánoce jsme měli jinak ustrojený stromeček, jednou to byl malý v květináči, s fialovými kouličkami a širokými bílými mašlemi a na nich fialové puntíky, jindy jsme dávaly pouze žluté kouličky a bílé, pak jsem jeden rok pověsila samé červené se zelenými mašlemi a zelené s červenými a kupodivu to nevypadalo vůbec zle.

Je nutné dodat, že to nebylo jako dnes, kdy si může člověk koupit a sehnat kde co, muselo se vycházet z toho, co bylo ,,na krámě,,.

Nebyly ani časopisy a inspirace, které je dnes tolik, že to člověk ani nestíhá...že ano.

Největší legrace byla, když jsem se vrátila ze Skotska ze zájezdu, to jsme měli jak Vánoce, tak potom i Velikonoce v kostkatém, opravdu jsem mašle na stromek měla ve skotském duchu a kostkatým papírem jsem polepila vajíčka o jarních svátcích! Tak mě to tam zasáhlo!

( k bodlákům a náprstníkům mám dobrý vztah dosud )...

Pravda však je, že od té doby, kdy mám vnučky a každý 26. prosinec k nám na pár dní přijedou, dávám na stromek všechny ozdoby a pak, ve vhodnou chvíli, si je prohlížíme a komentujeme, co je staré a oblíbené jejich maminky a co jsem pořídila vlastně až kvůli vnučkám, medvědy a koníky a kočky a andílky...

a doufám, že si je jednou vezmou a budou v tom pokračovat...

( mám téměř zákaz na adventních zájezdech kupovat další ozdoby )

Přáníčko

První leden

Starší veka, kterou už nikdo nebude jíst?

Doneseme ji k Labi, nutrie si ji rády dají,

a nejsme samy, koho to krmení zvířátek baví,

výpravy sem pořádají celé rodinky....

( jen si tak říkám, když jim každý něco donese, zda jim pak není všelijak? )

milé KOČKY,

máte-li menší děti,

asi to znáte:

Výtvarka

Kdo by to byl řekl,

že pan mráz umí takhle malovat?....

vyšly jsme si s vnučkami ven za slunečného dne a jen trochu nižší teplota způsobila takovou nádheru...

na autech i na plotech...všude jinovatka a těch listů, tvarů a vzorů....

milé KOČKY,

to je dílo....