Jaro ve městě

Jaro ve městě nebo město na jaře...

tak by se daly nazvat dnešní moje fotky...

a to jsem obešla jen malou část našeho městečka,

milé KOČKY,

spousta bíle kvetoucích keřů a stromků už vypadá,

jako kdyby padal voňavý snížek,

------

stačilo pár dní tepla a sluníčka:

a všude je k vidění čistá bílá, zářivě zlatá, svěží zelená, sladká růžová,

dokonce blankytně modrá a na některých tulipánech v zahrádkách krvavě červená.

Takový správný doping.

( reje včel a omamné vůně si domyslete, ty fotit neumím )

Strom

Tak tohle je strom,

strom na houby...

milé KOČKY,

moc ráda chodím po lese...

Brýle

Celá léta jsem pracovala v kanceláři a k počítači jsem nosila brýle,

taktéž doma na čtení,

jiné zase k televizi,

a pak, po odchodu do důchodu,

oprava:

do zaslouženého důchodu...( přesluhovala jsem 2,5 roku )

jsem přestala brýle postupně používat a nyní, osm let poté, nenosím žádné,

což mě samotnou udivuje...

asi budu muset za paní doktorkou očařkou po dlouhé době zajít,

abych se dozvěděla, jak na tom jsem...

čtu bez brýlí a občas koukám na telku, aniž bych ty okuláry měla na nose.

Jenže,

milé KOČKY,

dnes jsem v rychlosti nakoukla na jeden blog, asi k Optimistické mámě a čtu nadpis:

Sbírka telefonů ke stažení ...

podívám se pořádně, co to je za nesmysl a vidím, že špatně vidím:

ve skutečnosti tam bylo : Sbírka fejetonů ke stažení!

tak a s frajeřinou bez brejlí je konec!

Konec konců mně klobouky a brejle sluší!!!

( jo a taky jsem docela skromná )

Zvířena

Dnes pozdě odpoledne nás přijely navštívit dlouholeté kamarádky,

podle dárků se hned pozná, že Velikonoce nejsou daleko,

neboť,

milé KOČKY,

Libuška upekla a darovala mi ( jako již mnohokrát v minulosti )

beránka.

Je to kluk velmi pohledný a má štěstí,

že si ho teď hned kousek neuříznu ke kafíčku, ale dlouho to trvat nebude.

Vytáhla jsem nějaké další věcičky k jarním svátkům a během příštího týdne to tu trochu načančám.

Díky za návštěvu, Marcelko a Libuško....

Knížky a čtení

V poslední době se mi dějí věci!,

nechodím asi dva roky do knihovny u nás,

nýbrž v obci u vnuček,

tím se stalo, že jsem přišla k několika knížkám, které jsem číst ,,neplánovala,,

- obvykle si chodím půjčovat dle předem připraveného seznamu...

jenže, v té jejich knihovně mají na stojanu knížky, které čtenáři vrátili a jsou tam ,,na ráně,,

a tak mě lákají k přečtení:

v pondělí kvečeru například knížka Hany Lasicové o jejím tatínkovi Milanovi a stihla jsem ji přečíst během cesty vlakem domů...

plus úterní dopolední cesty zpátky za vnučkou...tudíž jsem ji hned odpoledne mohla vrátit.

Knížka milá a útlá, na rozdíl ode mne. Já bývám jen milá.

Navíc v té knihovně mají v jednom koutě stoleček, na stolečku knížky vyřazené a volně k odebrání a to je něco pro mne.

U postele mám nyní ke čtení docela vysokou hromádku knížek a čtu jako o život...především ty vypůjčené...

taková všehochuť...

(ale třeba o cestě do Compostely si nyní hodlám přečíst další knížku od jiného poutníka a mám v úmyslu si udělat čas na dceru mé kamarádky, která do Compostely před lety šla se svým milým...třeba povypráví. )