sobota 24. června 2017

Mont Saint Michel

pokračování - O spanilé cestě do Normandie:
Od mé předešlé návštěvy na tomto kousku skály, která se občas shlíží v mořské vodě,
uplynulo dost času...
a taky se změnila organizace -
dříve busy a auťáky turistů parkovaly přímo před klášterem
a nyní se skončí na parkovišti, asi 2 km vzdáleném,
a pak máte dvě možnosti...
buď se projít pěšky a kochat se cestou pohledem na váš vysněný, přibližující se cíl -
nebo jako my...nastoupit do zařízení podobající se busu a nechat se tam ,,zadarmo,, dovézt.
Turistů je zde spousta,
je to druhé, nejvíce navštěvované místo ve Francii, hned po Paříži...
kdo by to neznal, alespoň z prospektů?
My jsme měli štěstí, občas jsme šli, kam jsme chtěli,
jindy vás totiž dav nese úplně jinam, než chcete...
prošli jsme téměř všechno,
dověděli se spoustu věcí,
mne nejvíc zaujalo, že se příliv a odliv střídají po 12 hodinách a 55 minutách,
jestli jsem si to dobře zapamatovala,
a voda se zpátky vrací - údajně - rychlostí cválajícího koně...
rozdíl hladiny je okolo 15 metrů výšky a vyšší je snad jen někde v Kanadě?
Podrobnosti psát nebudu, jednak byste,
milé KOČKY,
přišly o překvapení a čerstvé info, až se tam samy podíváte,
druhak byste nebyly vábeny k návštěvě...
( nebo ano? )
postřehy:
Vše je zde předražené.
Má to tady zvláštní atmosféru...
za návštěvu to tu zcela URČITĚ stojí.
....prý existuje pohlednice, kde se Bretaň a Normandie přetahují o tento kousek skály v moři, ale já jsem, bohužel, nikde tuto čumkartu nesehnala, škoda...

Terén je velmi náročný, nejprve vystoupáte ( po svých ) nahoru, pak po různých schodech a stupních a uličkách kroužíte dolů a procházíte sály, kostely a hradby...mnohdy chvíli váháte, kudy dál...
mniši to tedy měli složité...
( vezměte si sem pohodlné a pořádné boty, vysoké podpatky a pantofle určitě NE! )
takhle vidí Michala rackové:
































a takhle my, lidi:
( chcete středověk ? ) tedy pojďme na to:









































pátek 23. června 2017

U Diora

V programu zájezdu byla prohlídka vily a zahrady Ch.Diora...
Vila sama na mne takový dojem neudělala, ač hezká byla!...nadchla mě zahrada.
Je na vysokém útesu, v městečku Granville, vystavena slunci nebo větru, s nádherným výhledem na moře,
( okolo kroužil človíček na rogalu, nebo co to bylo ),
růže kvetly, voněly, ptáci cvrlikali a vůbec se nedivím, že z takového prostředí pocházel pan Návrhář,
který okouzlil ženský svět.
Pan fr. průvodce se žertem zeptal, která z nás šije u Diora a bohužel mu žádná z nás ani z legrace neodpověděla, že samozřejmě, ano. Mrzelo mě to. To by koukal!
( asi jsou holky skromné, nechtějí se chlubit )
Řekněte,
milé KOČKY,
jak by se VÁM tam líbilo?
















































čtvrtek 22. června 2017

Krásno

Zahrady, a hlavně ty kvetoucí, s fontánkami a případně vodotrysky, záhony květin, sochami a loubími,
koho by nepotěšily?
Mám ráda, když můžu navštěvovat zámky, hrady, městské hradby,
s jejich starými vraty a branami,
prošpikované různými erby, omšelými, mechem porostlými kamenickými prvky,
a jak je občas jasné z mých příspěvků zde a z fotek,
neváhám investovat do takových cest čas, peníze a energii,
a rozhodně si nemyslím, že středověk byl nějaká úžasná doba!!! - i když, svým způsobem určitě byl...
pokud si odmyslíte ty věčné a zbytečné války, násilí, hlad, mor a přepadávání, vraždění...nečistou vodu, špatnou hygienu...
soustředíte se na dodnes zachovalé katedrály, stále působivé stavby klášterů, na vysokých skalách postavené obranné hrady, na rytířská klání, trubadůry, honosné dámské šaty, přezdobené kočáry a tehdejší kulturu, vědu, umění...
vypadá to zas jinak.
Nu a zahrady k tomu patří.
Tentokrát jsme navštívili zase jiné, jednu v italském duchu, terasovitou a ta se mi opravdu velmi líbila, pak zahradu s komentovanou prohlídkou, se spoustou hortenzií, které právě začínaly kvést, počítám, že tak za týden bude hezčí.
Krásných momentů není nikdy příliš, tak jsme se namlsali do zásoby.
Milé KOČKY,
nabízím trochu inspirace pro vás:






























středa 21. června 2017

Od boku

To se takhle vydáte na zájezd, představujete si, jaké to bude a co asi uvidíte a pak ! - je všechno jinak,
protože:
Janě jsem chtěla ukázat po svém městečko Honfleur, ale bylo málo času,
tak z toho mého plánovaného průvodcování rázem nebylo nic,
nicméně se nám tam stejně líbilo,
jen mám jiné zážitky, než před 6 lety...
Jdu, občas něco vyfotím, střílím to většinou od boku,
nesmím se moc zdržovat, mohlo by se mi stát, že už výpravu nenajdu...
Průjezd busu mostem Normandie, svého času asi největším na světě, poblíž Honfleuru, byl docela mazec,
s focením byl problém, fotit chtěli všichni a ruce s aparáty se zvedaly a vadily těm za vámi...
takže nikdo nemá asi pořádný snímek...
zato ty zámky - to bylo pokaždé příjemné překvapení:
v jednom rozsáhlá obrazárna a opravdu rozlehlý park s vodními vychytávkami,
jinde prohlídka Rohanovským zámkem bez možnosti focení, se spoustou zajímavých informací, historickým nábytkem,
případně nepřehledná, tajuplná poloruina obrovského hradu s možností si vše projít, prohlédnout z výšky věže nebo hradeb...
schody nahoru, schody dolů,
nízká futra, žádné osvětlení, záludnosti prostoru...
co na tom,
milé KOČKY,
že vás pak bolí nohy a cítíte záda?
a co teprve propocená trika a ty ponožky!
Výletník nesmí koukat na ztráty a oběti...
..............stihnout vše musí a u busu být včas....


































úterý 20. června 2017

Krámky

To jsou samé diety a bylinkové čaje,
co člověk slyší, že by měl ...ale!
Krev se mi rozproudí a dostanu náladu, když uvidím takovýto krámek!
Milé KOČKY,
a co myslíte,
odolala jsem, při pohledu na malinový košíček v Dinanu ???
Kdo vsadil na to, že jsem si ho koupila a velmi brzy, velmi pomalu a s požitkem snědla, vyhrál.
Za rohem, na náměstíčku, jsme si poseděly s kolegyní u kapučína a život se zdál nádherný....
( první snímek je pekařství z městečka Senlis )