Dinan

Zdá se, že se pořád ještě nemohu zbavit vzpomínek na náš zájezd s Janou do Normandie,

abyste mi rozuměly,

milé KOČKY,

fotkami vám malinko přiblížím, co tam bylo k vidění a vlastně k obdivování,

i když,

každý to má jinak, že jo?

Příkladně já mám ráda ty staré domy,

po staletích už sedí nakřivo a někdy drží pohromadě jen silou vůle:

( něco jako já )

a...vždy si vzpomenu na zvláštní energii v místní katedrále!

tady nakoukněme do Dinanu:

(třeba mě někdo pochopí, proč se trmácím takovou dálku v busu )

Léto

Hurá, léto je tady a je to znát!

Dnes jsem dostala od Jany krásný červený rybíz a jdu si ho zpracovat a doma mám i jiné dobrůtky!!!,

koupili jsme si trošku vitamínů...

( pro fotku jsem zachránila zbytek melouna, hihi )

Tohle prostě miluju....

milé KOČKY!

Doma

Zatímco jsem se potloukala severní částí Francie,

doma se děly věci...

po návratu mě přivítal květ amarylisu,

kytka, která asi dva roky trucovala a nekvetla,

nejspíš jsme se jí špatně věnovali a nyní mi to vynahradila:

milé KOČKY,

pohleďte:

( vkládám přednostně, s Normandií můžu pokračovat i potom? )

Mont Saint Michel

pokračování - O spanilé cestě do Normandie:

Od mé předešlé návštěvy na tomto kousku skály, která se občas shlíží v mořské vodě,

uplynulo dost času...

a taky se změnila organizace -

dříve busy a auťáky turistů parkovaly přímo před klášterem

a nyní se skončí na parkovišti, asi 2 km vzdáleném,

a pak máte dvě možnosti...

buď se projít pěšky a kochat se cestou pohledem na váš vysněný, přibližující se cíl -

nebo jako my...nastoupit do zařízení podobající se busu a nechat se tam ,,zadarmo,, dovézt.

Turistů je zde spousta,

je to druhé, nejvíce navštěvované místo ve Francii, hned po Paříži...

kdo by to neznal, alespoň z prospektů?

My jsme měli štěstí, občas jsme šli, kam jsme chtěli,

jindy vás totiž dav nese úplně jinam, než chcete...

prošli jsme téměř všechno,

dověděli se spoustu věcí,

mne nejvíc zaujalo, že se příliv a odliv střídají po 12 hodinách a 55 minutách,

jestli jsem si to dobře zapamatovala,

a voda se zpátky vrací - údajně - rychlostí cválajícího koně...

rozdíl hladiny je okolo 15 metrů výšky a vyšší je snad jen někde v Kanadě?

Podrobnosti psát nebudu, jednak byste,

milé KOČKY,

přišly o překvapení a čerstvé info, až se tam samy podíváte,

druhak byste nebyly vábeny k návštěvě...

( nebo ano? )

postřehy:

Vše je zde předražené.

Má to tady zvláštní atmosféru...

za návštěvu to tu zcela URČITĚ stojí.

....prý existuje pohlednice, kde se Bretaň a Normandie přetahují o tento kousek skály v moři, ale já jsem, bohužel, nikde tuto čumkartu nesehnala, škoda...

Terén je velmi náročný, nejprve vystoupáte ( po svých ) nahoru, pak po různých schodech a stupních a uličkách kroužíte dolů a procházíte sály, kostely a hradby...mnohdy chvíli váháte, kudy dál...

mniši to tedy měli složité...

( vezměte si sem pohodlné a pořádné boty, vysoké podpatky a pantofle určitě NE! )

takhle vidí Michala rackové:

a takhle my, lidi:

( chcete středověk ? ) tedy pojďme na to:

U Diora

V programu zájezdu byla prohlídka vily a zahrady Ch.Diora...

Vila sama na mne takový dojem neudělala, ač hezká byla!...nadchla mě zahrada.

Je na vysokém útesu, v městečku Granville, vystavena slunci nebo větru, s nádherným výhledem na moře,

( okolo kroužil človíček na rogalu, nebo co to bylo ),

růže kvetly, voněly, ptáci cvrlikali a vůbec se nedivím, že z takového prostředí pocházel pan Návrhář,

který okouzlil ženský svět.

Pan fr. průvodce se žertem zeptal, která z nás šije u Diora a bohužel mu žádná z nás ani z legrace neodpověděla, že samozřejmě, ano. Mrzelo mě to. To by koukal!

( asi jsou holky skromné, nechtějí se chlubit )

Řekněte,

milé KOČKY,

jak by se VÁM tam líbilo?