Když mi bylo 9 dní, Gottwald hřímal z jednoho pražského balkonu,
Vítězný únor jsem moc ovlivnit nemohla,
také vznik Izraele v tom roce jsem vzala na vědomí až o hodně později,
občanská válka v Řecku a Koreji šly mimo mne,
když umřel v r. 1953 Stalin a za chvíli na to Gottwald,
sledovala jsem reakci své babičky s překvapením,
a pak byly Maďarské události, v padesátém šestém,
v novinách se psalo o válce Francie ve Vietnamu,
aby toho nebylo málo, nastala Kubánská krize,
do Vietnamu se zapojili Američané, válka nabírala grády,
noviny probíraly Laos, Kambodžu,
když jsem maturovala v šedesáté šestém,
dostala jsem také otázku: jaké znám pakty!
...
pak Rusové s Poláky a dalšími kámoši přepadli 21.8.1968 nás,
a málem bych zapomněla: taky si zkusili válečné hrátky v Afghanistánu,
o těch válkách na Blízkém východě a v Kuvajtu a v Iráku ani nemluvím,
pořád něco,
na zbraně je vždycky peněz dost,
teď se Sýrie a další státy potýkají se zkázou na svých územích,
kolem Severní Koreje jsou zase tanečky...
tak nevím, jestli se dožiju chvíle, kdy bude alespoň jednou klid,
v únoru bych mohla oslavit zajímavé kulatiny,
přimlouvám se:
milé KOČKY,
aby se ti mocní domluvili a dali nám, obyčejným lidem, dárek:
Mír!
( a prodejci zbraní ať přijdou na buben! )
a děti, ať si můžou beze strachu hrát...
