Počty a naivita

V noci na dnešek jsem nemohla usnout,

pořád se mi zobrazoval ten liběchovský zámek, v jak špatném stavu je od povodní,

jenže! - ta rozbitá skla oken - to neudělala voda,

no jo, není v soukromých rukách, nejsou peníze, není to priorita atp.,

napadlo mě, jak už to my, Vodnáři, máme,

takové fantasmagorické, utopické, poněkud bláznivé řešení:

kdyby každá osoba v republice dala jednu korunu měsíčně na zvláštní účet,

bylo by to 12,- Kč ročně!

( pětičlená rodina, tzn. s třemi dětmi, by poslala 60 Kč ročně ),

( možná by někdo poslal i víc? )

a pokud je pravda, že nás je asi 10 milionů,

bylo by to 10 milionů měsíčně a 120 milionů ročně,

a z toho už by se dalo leccos opravit, když už je to STÁTNÍ majetek!

A kdyby ten účet spravoval někdo, aniž by z něj čerpal pro sebe a vyváděl na jiné účty, že?

Kdyby firmy a práce na rekonstrukcích a opravách vybíral a posléze hlídal někdo zodpovědný a nebral za to zbytečně velkou haldu peněz,

milé KOČKY,

za pár let by se některé ty památky vylouply ze šedi a nevypadaly by jako ruiny,

zdobily by obce a lákaly turisty,

nestrašily by a nepřitahovaly vandaly...

taky mě ale napadlo, zda má smysl opravovat tyhle zámečky,

které pak slouží buď jako muzea a galerie, případně jako sídlo veřejné správy,

když zároveň také hrozí, že opět přijde nějaká ta povodeň a zase bude zle, jenže, tak asi nelze uvažovat?

Naštěstí jsem usnula a veškeré ty myšlenky odletěly pryč.

O týden

O víc než týden se minula potřeba něco nafotit a dnešní výlet,

jo, kdyby Dáška F. svoji výzvu napsala později,

měla bych do akce lepší fotky...

ale co už, stalo se,

dnes ráno koukám, sluníčko, modré nebe a tak jsem pozvala svého muže naším autem na výlet.

( přiznám se, že ho využívám hlavně jako šoféra, i když, někdy díky jeho nepříliš mladistvému sluchu jedeme jinudy, ale ... )

takže,

přímo do Mělníka a pak cestou Praotce Čecha, kolem Řípu, s pohledem na kostelík v Cítově a Kostomlatech p. Ř., které tady nebyly, když šel p.Čech okolo a měl už toho harcování dost a řekl si, že se tu zabydlí, taky - co mu zbývalo, most v Roudnici přes Labe ještě nestál a plavat na druhý břeh se jim asi nechtělo...trať tu taky nebyla, aby se svezli dál k Lovosicům a na Ústecko a Děčínsko, hihi.

Cvakla jsem Cítov a Kostomlaty a Říp za jízdy, taky to podle toho vypadá, když má šofér těžkou nohu ( a ani nepřibrzdí ).

V Roudnici jsem to vzala zase jinak, než jindy, dvě kaple, jedna pojišťovna, která mi připomněla Františkovy Lázně ( žlutobílá fasáda ),kolem zámku a pak hurá na náměstí, kde jsme se sešli s mužem u cukrárny a dali si čaj, kávu a něco k tomu. A pak přišel zlatý hřeb - sněženky v jednom hájíčku v jedné obci poblíž Roudnice. U Labe.

Chystala jsem se tam dlouho, dnes se zadařilo.

Našlapovat opatrně, je to chráněné území...

Pak jsme se otočili k domovu, projeli Štětí, chtěla jsem vyfotit kouř ( nebo páru? ) z Počápel, ze dvou komínů se udělalo takové obří bílé X, ale pan L. jel rychle po hrbaté silnici, tak z toho nebylo nic! a vykňourala jsem si kratší zastavení v Liběchově, chudák zámek, je po povodni hrozně zpustlý, obešla jsem ho a nafotila v tomto syrovém stavu.

Pamatuji si ho v jiné kondici, s krásnou expozicí uvnitř.

Snad se jednou zase vzpamatuje.

I tak je mi po dnešním výletě fajn a už kuji pikle na sobotu.

A slíbila jsem kostelík sv. Vojtěcha v Neratovicích, tak ten jsem pofotila hned ráno ...

Máte to tu na stříbrném tácu,

milé KOČKY:

Oddychová práce

Dopoledne hlídám tříletého chlapečka známých, vařím oběd, peru prádlo,

( pračka pere, dodal by manžel )

a tak nějak podobně si užívám pondělní dopoledne,

...............

a teď, v pozdní odpoledne jsem si sedla k počítači a jala jsem se číst a hlavně!

- prohlížet fotky,

tzn.:

všechny blogy, které Dáša F. uvedla, že se zúčastnily ,,soutěže,, 7 fotek během 7 dní.

Milé KOČKY,

musím všem naráz říct,

že snímky jsou pěkné a vesměs jarní a je to prohlížení příjemné,

je vidět, že jste to většinou vzaly za správný konec.

Až na to hudrání, že napadl zase sníh,

to trochu nechápu,

vždyť je teprve březen,

ale polehčující okolnost pro mne je, že u nás sníh téměř celou zimu nebyl,

tak jsem ho naopak přivítala,

však za pár dní jaro bude a pak to půjde rychle.

Pokud ovšem bydlíte někde, kde zima řádí už dlouho, pak rozumím.

( taky jsem bydlela, kdysi, před lety, na severu, kde jsme museli topit 9 měsíců v roce )

Tak si tady u vašich prací oddychuju a pročítám, čím žije ženská blogerská komunita.

Nezbývá mi, než Dášce poděkovat, nejen za tu jednorázovou akci,

ale i za její neutuchající gejzíry krásných fotek ze služebních cest.

A abyste si nemyslely, že se netěším na jaro a teplé dny, přidám postarší foto mého oře, který už nedočkavě podupává svými kopýtky....

Hodně staré

Milé KOČKY,

občas jsem se na blogu zmiňovala o velmi starých kostelíkách a rotundách,

tedy, pravda, není to jediné téma, které mě baví a láká při plánování výletů,

kdysi jsem byla na výstavě deseti nejstarších takových staveb a velmi mě to oslovilo a jasně,

že jsem pak časem všechny ty stavby chtěla na vlastní oči vidět

a nedala jsem pokoj, dokud se mi to nesplnilo.

Tak mi dovolte, abych tady některé zmínila,

či spíše některé z těch starých...

otázka je,

zda to někomu z vás bude k něčemu dobré!

Začneme těmi notoricky známými:

rotunda na Řípu, sv.Jiří a sv.Vojtěch z r.1126,

rotunda sv.Martina, nejstarší v Praze? na Vyšehradě,

rotunda sv.Longina v Praze,

rotunda sv.Kateřiny ve Znojmě, 11.st., ( doporučuji Znojmo projít a poznat celé ),

rotunda a kostel u Zákolan v Dubči, dřevěné zvonice a kostel nedaleko v Želenici,

kostel sv.Klimenta s pozůstaky rotundy na Levém Hradci,

kostel Narození Panny Marie v Holubici u Kralup n.Vl.,

kostel sv.Jakuba v Jakubu a sv.Vavřince v Církvici 12.st.- poblíž Kutné Hory

basilika sv.Prokopa v Třebíči (ve městě je tolik památek, že je potřeba nechat si na to nejméně celý den ),

klášter v Sázavě sv.Prokop 11.st.

románská basilika v Tismicích 12.st. a mnohé další zajímavé stavby v obcích v okolí!

Bylo těch starých památek a staveb hodně, které jsme již viděli,

momentálně si na všechny ani nevzpomenu,

a nebyla bych to já, abych neměla v plánu navštívit další,

které znám zatím jen teoreticky.

Jaro se blíží a je na místě být připraveni ...

znáte to, pěkný výšlap v teplém vzduchu a v křoví fialky, tak na to se já a foťák těšíme.

Takoví nenasytní výletníci...

Růženčin

Paběrkování ze sobotní úrody:

zámeček na Štěpáně, poblíž mostu přes Labe,

milé KOČKY,

pokud právě není povodeň, je to tu jako u spící Růženky.

v létě ještě lépe schovaný,

v soukromých rukách...

( mínusy? - naproti benzínka! )