Nerada bych se příliš ,,odkopala,, - ale tohle snad napsat můžu:
u nás všechno funguje tak nějak jinak, než v jiných domácnostech.
Buď neumím manžela správně zpracovat, nebo co, prostě mnohdy to nejde podle mého.
( a že mě to často pěkně štve! )
Příkladně stolek:
můj sen byl v běhu let pokaždé jiný: kdysi se mi líbil takový čtvercový, s jedním košem v každém rohu,
u firmy Říha v Praze, a pozor!
milé KOČKY,
je to k neuvěření, nebyl bílý, ale dřevěný!
Nějak se stalo, že jsme ho nekoupili a já jsem si udělala P R O V I Z O R N Í stolek z koše, který jsem si koupila na vlnu už někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých? letech,
vlna a příze všeho druhu ( hodně jsem tehdy pletla a háčkovala ) tam byla uskladněná vzdušně a větrala...
sehnala jsem si desku, obrátila víko koše vzhůru nohama a šup, na desku malý ubrus a je to...
( mockrát jsem ho chtěla natřít bílou barvou! )
jenže!
to provizorium nám vydrželo ( stydím se - udat přesný počet let ! )
a to jsem časem toužila i po stolečku kulatém, bílém, s hodinami, z Kika,
chodila jsem se na něj do Letňan dívat - převážně vážně v zimě, v neděli odpoledne, na holčičí odpoledne, a obdivovala jsem myšlenku, že se usalaší vedle ušáku, bude se v našem obýváku pěkně vyjímat,
na něm pěkný hrnek s podšálkem s mým kafíčkem a k tomu časopejsek o bydlení...
jo, houbeles...
