Vyznání

Už se asi vracím do starých kolejí,

sice doma to zatím ještě moc vidět není,

levou ruku mám do konce tohoto týdne ještě šetřit, ale hlava - už si dělá co chce.

Nejen, že jedeme s Janou 4.8. na 9 denní zájezd do Gaskoňska,

( doufejme, že mi do toho už nic nevleze )

máme zaplaceno od listopadu 2017,

ale našla jsem nově jeden zajímavý na září a tak mě okouzlil jeho program,

že to vypadá na cestu k Baltu.

Jen musím ukecat sestru ( Jana v té době bude s manželem brázdit Istrii ) a bude zase na co se těšit.

Adventní zájezd máme letos s Janou zaplacený do Alsaska na 4 dny,

tomu dávám velkou šanci mě okouzlit,

byly jsme tam před časem v létě a vzpomínám na to moc ráda.

( Alsasko+Lotrinsko )

Však se můžete,

milé KOČKY,

těšit pak na fotky, já váš rozhodně neošidím.

Letos jsem měla hodně času na přemýšlení o cestování, jak u nás, tak ,,venku,, -

úvahy o zdraví a o kvalitě života vůbec, to víte,

ty špitály a čekárny ordinací, to zaměstná mysl.

Jsem velkou fanynkou Česka,

vždy mě příjemně překvapí, když objevím pro mne něco nového,

jednou to byl hrad ve Vimperku, jindy rozhledna na Libíně nebo na Boubíně,

vesnice Plástovice a další krásné, rázovité na Blatech.

Stavby Santiniho, toho kulhajícího človíčka, rozeseté po celé republice.

Ráda bych někdy zjistila, kolik tu bylo vlastně hradů ve středověku.

Asi hodně, i ty jejich zříceniny a pozůstatky jsou početné.

Chodíme po místech, kde stávaly vesnice v pohraničí,

kde mnohdy jen kousek zdi bývalého kostela ukazuje, kde žili lidé.

Táhne nás to na Šumavu, do Českého Lesa, do Novohradských Hor...pravidelně Děčínsko.

Mám radost, když zjistím, že se tam vrací život, že jsou lidé, kteří touží bydlet a vychovávat děti mimo velká města.

Taky vím, kam se chci ještě podívat, kde jsme dosud nebyli a stojí to tam za návštěvu,

a je zajímavé, většinou je to na východě Moravy.

( kdybych navštívila všechny sestřenice a početné příbuzné na jihu Čech, měla bych co dělat )

( taky by stálo za úvahu, vydat se po letech znova na Slovensko, dlouho toužím po tom, vidět ty staré, dřevěné kostely na východě, zapsané v UNESCU, uvidíme,

proč ne?, když mám nyní posilu? )

a tady jeden 4 roky starý snímek, který dokumentuje, že všude dobře, třeba na dece na Kozákově...

Prázdniny

Mým vnučkám letos bylo 14 a 12 let,

když se tak dívám na jejich prázdniny,

říkám si, jak jsou jiné, než bývaly ty naše kdysi.

My jsme se koupali v Ploučnici,

lítali po kopcích na Děčínsku nebo na Strakonicku,

podle toho, jestli jsme zrovna bydleli poblíž babičky z máminy nebo tátovy strany.

Naši se několikrát stěhovali.

Tenkrát své věci prostě nacpali do vagonu a za pár dní ta trocha nábytku docestovala po dráze za nimi.

Ale k těm prázdninám,

milé KOČKY,

dcera vždy předem ,,naporcuje,, červenec a srpen na týdny a přifaří k tomu osobu nebo instituci -

někoho, kdo bude mít v ten termín holčiny na starost.

S jednou babičkou strávily týden v Praze a měli pěkně nabitý program,

stihly zámek v Loučeni a spoustu atraktivních míst v hlavním městě.

S rodiči byli letos v Rakousku https://www.ahlhof.at/

a pak týden v Itálii mezi Benátkami a Terstem.

Budou trávit týden s koňmi ve Sloupu,

pak si užijí týden s angličtinou ( to budou spát doma ),

čeká je letos týden v Českém Ráji a putování s koňmi,

s námi týden v Potštejně - na to se fakt hodně těším,

jsem zvědavá, co vše z mnou naplánovaných míst stihneme.

Možná mi tamní bazén na zahradě trochu zkříží plány, holky jsou vodní živlové, no, nehodlám to hrotit.

Zatím se jim všude, kam jsme je vyvezli, líbilo,

ať to bylo dvakrát do Křepice u Vodňan, kdy byly ještě malé,

nebo do Leštiny u Strmilova, kde jsme byli jednou s druhou babičkou a jednou s manželem a holky se tam v obou případech rády chodily svézt na koních, výletovali jsme od Telče až po Landštejn,

prima byl pobyt v Blatech na Jičínsku a chození do skal,

užily jsme si pobyt u Adršpachu a přírodu v okolí,

po dva roky jsme byli na Malé Skále,

vždy jsem měla tzv. šťastnou ruku ve výběru a v ubytování,

ale u nás v republice snad ani není možné udělat chybu, když se někam vypravíme.

Vždy poběháme a pojezdíme všechna atraktivní místa v okolí.

Možná už si ani nepamatují pobyt s námi v krásné chatě v Jeseníku a jindy v Pekle u Nového Města nad Metují.

Byly tak malé, ale pro mne jsou to hezké vzpomínky. A fotky to jistí.

Byly doby, kdy jsem je vodila na výstavy panenek a medvídků a dnes? už je to o něčem jiném...

A já si říkám: Ať žijí prázdniny i po sedmdesátce.

( počítám, že se mnou vnučky pojedou ještě tak dvakrát nebo třikrát a pak budu odstavena na druhou kolej, přijdou kamarádky a kluci...)

Sebevědomí

No, myslím si, že neoplývám přílišným sebevědomím,

ale letos by mi mohl pan prezident

udělit nějaké to vyznamenání,

třeba řád Bílého Lva nebo tak něco,

dneska máme s mužem čtyřicáté výročí svatby a když se tak otočím zpátky,

ne vždy to bylo úžasné,

ale ustáli jsme to,

takže bych si asi nějaké to ocenění zasloužila,

ale kdo z vás,

milé KOČKY,

ne?

Dnes ráno se tu zjevila nenadále sestra,

přijela nám popřát k výročí a taky mému manželovi,

svému švagrovi, k narozeninám, které bude mít 20.7.

Tihle letní oslavenci to mají prima, kytky a vhodné počasí na oslavu venku.

My, zrozenci únoroví, tiše závidíme.

Přes špinavé okno

Zatímco se na Tour de France v telce kluci snaží předrkotat úseky kostek,

já jsem přišla na nápad, že sem dám,

milé KOČKY,

taky jednou nějakou svoji aktuální fotku.

Tady, na hradě v Ledči nad Sázavou, jsem se asi před týdnem

vyfotila přes špinavé okno nějaké té hospodářské budovy hradu:

to abyste věděly,

jak vypadá taková blogová babička.

Hezké nedělní odpoledne přeji.

Po letech

Dnes jsem se po letech trošinku zase podívala do Amiensu,

prostřednictvím TV - Eurosportu - přenosu z Pikardie, cyklozávodu Le Tour de France.

Marcelko, díky, žes tam tehdy se mnou jela.

A zítra, jestli se nepletu, uvidímě opět Arras?

Ne všechno na Sommě bylo vždy hezké,

viděly jsme na zájezdu i to, co se nám nelíbilo, ale byla to naštěstí jen historie,

obrázky a písemnosti z první světové války.

Milé KOČKY,

my samy už známe život jen v míru.

Budeme se koukat na telku i zítra a další dny, viď?

Držím palce Saganovi a vlastně fandím všem těm klukům, co vydrží na kole takové množství kilometrů.

Můj čas pro nej sport v roce.

Žádnou fotku, kde sedím na kole, po ruce momentálně nemám, tak je tu jedna, co si tak vozím ze zájezdu...