Na ,,BUKOVCE,,

Zastavení u vysílače na Bukové Hoře:

s parádním výhledem -

milé KOČKY,

přístup tam je sice kousek krkolomný, ale stojí za to:

Liběšice

Zastávka v Liběšicích,

obci na trase mezi Litoměřicemi a Českou Lípou:

no, kdo tu nezastaví, oko nepotěší!

Milé KOČKY,

až pojedete třeba do Úštěka,

zkuste si vyfotit a prohlédnout zdejší sochy také!

Tři dny

Na pátek, sobotu a neděli jsme si naordinovali výlet na Děčínsko,

švagrová nám poskytla ubytování na chatičce v zahradě,

Jana se k naší výpravě přidala a tak jsme se v pátek vydali přes Štětí na sever.

( naložili jsme krabici s potravinami a pro jistotu i spacáky... )

Aby to nebylo až tak nudné,

zastavili jsme se na pár fotek v Liběšicích, zámek sice není přístupný,

ale je krásně opravený a ve slunečném dni zářil jako šperk.

Kostel a sochy před ním jsme si s Janou obešly a pofotily,

pak jsme pokračovali v cestě,

vymyslela jsem zastavení na Bukové Hoře s výhledem k Ústí n.L.,

( historie tohoto televizního vysílače je zajímavá ),

a pak už to bylo kousek do mého rodiště,

dostali jsme u Růženky výborný oběd,

my s Janou jsme se odebraly na náměstí a k zámku a ke kostelu,

manžela jsem nechala s družném hovoru se švagrovou ( jako šofér musí taky někdy odpočívat )

chápete mě? -

milé KOČKY,

chtěla jsem Janě vše ukázat! ( i když tam už před časem byla s jejím manželem ).

Dolní i Horní zámek v Benešově nad Ploučnicí se pomalu opravuje a zkrášluje, turisté nacházejí cestu do tohoto dosud poněkud opomenutého kouta,

podvečer jsme poseděli v altánu na zahradě a oslavili narozeniny mého muže.

V sobotu byla na pořadu dne cesta do Arnoltic a pak pěkně pěšmo na Růžovou vyhlídku. Cesta lesem byla v tom parnu příjemná, ale! nohy stejně dostaly zabrat.

Výhled na poloprázdné koryto Labe byl alarmující. Ještě nikdy předtím jsem to nezažila.

Pokračovali jsme do Hřenska, kde jsme se prošli do Soutěsek, ale na Pravčickou bránu jsme to vzdali, byli jsme už unavení a navíc tam byl proud lidí z Česka, Německa, Polska,

nechtělo se nám tlačit v davu. V tom dusnu.

Vrátili jsme se tedy přes Jetřichovice do Bnš., kde se večer švagrová postarala o strávníky za pomoci grilu a masíčka.

Taky upekla skvělou rybízovou bublaninu a ta zajímala nejvíc mne.

V neděli jsme po kávičce za prvních ranních paprsků a klidu kvetoucí zahrady posléze vše sbalili, uklidili a vydali se na cestu zpátky.

Trochu jsme změnili plány a jen jsme vyšli na Vítkovu rozhledničku nad Verneřicemi, abychom se pak zastavili u zámku v Ploskovicích, v jeho parku.

Zdejší pávi vyváděli, jako by se natáčel film o těchto naparáděných, ukřičených ptácích.

Oběd v Nučicích ukončil naše putování a už kujeme plány na další výletování.

Máme spoustu fotek a tak vám zde,

milé KOČKY,

některé předkládám:

udělám více ,,dílů,, - aby to bylo přehledné.

Zase jednou se potvrdilo, že u nás je všude hezky.

( ale momentálně moc sucho ).

Vyznání

Už se asi vracím do starých kolejí,

sice doma to zatím ještě moc vidět není,

levou ruku mám do konce tohoto týdne ještě šetřit, ale hlava - už si dělá co chce.

Nejen, že jedeme s Janou 4.8. na 9 denní zájezd do Gaskoňska,

( doufejme, že mi do toho už nic nevleze )

máme zaplaceno od listopadu 2017,

ale našla jsem nově jeden zajímavý na září a tak mě okouzlil jeho program,

že to vypadá na cestu k Baltu.

Jen musím ukecat sestru ( Jana v té době bude s manželem brázdit Istrii ) a bude zase na co se těšit.

Adventní zájezd máme letos s Janou zaplacený do Alsaska na 4 dny,

tomu dávám velkou šanci mě okouzlit,

byly jsme tam před časem v létě a vzpomínám na to moc ráda.

( Alsasko+Lotrinsko )

Však se můžete,

milé KOČKY,

těšit pak na fotky, já váš rozhodně neošidím.

Letos jsem měla hodně času na přemýšlení o cestování, jak u nás, tak ,,venku,, -

úvahy o zdraví a o kvalitě života vůbec, to víte,

ty špitály a čekárny ordinací, to zaměstná mysl.

Jsem velkou fanynkou Česka,

vždy mě příjemně překvapí, když objevím pro mne něco nového,

jednou to byl hrad ve Vimperku, jindy rozhledna na Libíně nebo na Boubíně,

vesnice Plástovice a další krásné, rázovité na Blatech.

Stavby Santiniho, toho kulhajícího človíčka, rozeseté po celé republice.

Ráda bych někdy zjistila, kolik tu bylo vlastně hradů ve středověku.

Asi hodně, i ty jejich zříceniny a pozůstatky jsou početné.

Chodíme po místech, kde stávaly vesnice v pohraničí,

kde mnohdy jen kousek zdi bývalého kostela ukazuje, kde žili lidé.

Táhne nás to na Šumavu, do Českého Lesa, do Novohradských Hor...pravidelně Děčínsko.

Mám radost, když zjistím, že se tam vrací život, že jsou lidé, kteří touží bydlet a vychovávat děti mimo velká města.

Taky vím, kam se chci ještě podívat, kde jsme dosud nebyli a stojí to tam za návštěvu,

a je zajímavé, většinou je to na východě Moravy.

( kdybych navštívila všechny sestřenice a početné příbuzné na jihu Čech, měla bych co dělat )

( taky by stálo za úvahu, vydat se po letech znova na Slovensko, dlouho toužím po tom, vidět ty staré, dřevěné kostely na východě, zapsané v UNESCU, uvidíme,

proč ne?, když mám nyní posilu? )

a tady jeden 4 roky starý snímek, který dokumentuje, že všude dobře, třeba na dece na Kozákově...

Prázdniny

Mým vnučkám letos bylo 14 a 12 let,

když se tak dívám na jejich prázdniny,

říkám si, jak jsou jiné, než bývaly ty naše kdysi.

My jsme se koupali v Ploučnici,

lítali po kopcích na Děčínsku nebo na Strakonicku,

podle toho, jestli jsme zrovna bydleli poblíž babičky z máminy nebo tátovy strany.

Naši se několikrát stěhovali.

Tenkrát své věci prostě nacpali do vagonu a za pár dní ta trocha nábytku docestovala po dráze za nimi.

Ale k těm prázdninám,

milé KOČKY,

dcera vždy předem ,,naporcuje,, červenec a srpen na týdny a přifaří k tomu osobu nebo instituci -

někoho, kdo bude mít v ten termín holčiny na starost.

S jednou babičkou strávily týden v Praze a měli pěkně nabitý program,

stihly zámek v Loučeni a spoustu atraktivních míst v hlavním městě.

S rodiči byli letos v Rakousku https://www.ahlhof.at/

a pak týden v Itálii mezi Benátkami a Terstem.

Budou trávit týden s koňmi ve Sloupu,

pak si užijí týden s angličtinou ( to budou spát doma ),

čeká je letos týden v Českém Ráji a putování s koňmi,

s námi týden v Potštejně - na to se fakt hodně těším,

jsem zvědavá, co vše z mnou naplánovaných míst stihneme.

Možná mi tamní bazén na zahradě trochu zkříží plány, holky jsou vodní živlové, no, nehodlám to hrotit.

Zatím se jim všude, kam jsme je vyvezli, líbilo,

ať to bylo dvakrát do Křepice u Vodňan, kdy byly ještě malé,

nebo do Leštiny u Strmilova, kde jsme byli jednou s druhou babičkou a jednou s manželem a holky se tam v obou případech rády chodily svézt na koních, výletovali jsme od Telče až po Landštejn,

prima byl pobyt v Blatech na Jičínsku a chození do skal,

užily jsme si pobyt u Adršpachu a přírodu v okolí,

po dva roky jsme byli na Malé Skále,

vždy jsem měla tzv. šťastnou ruku ve výběru a v ubytování,

ale u nás v republice snad ani není možné udělat chybu, když se někam vypravíme.

Vždy poběháme a pojezdíme všechna atraktivní místa v okolí.

Možná už si ani nepamatují pobyt s námi v krásné chatě v Jeseníku a jindy v Pekle u Nového Města nad Metují.

Byly tak malé, ale pro mne jsou to hezké vzpomínky. A fotky to jistí.

Byly doby, kdy jsem je vodila na výstavy panenek a medvídků a dnes? už je to o něčem jiném...

A já si říkám: Ať žijí prázdniny i po sedmdesátce.

( počítám, že se mnou vnučky pojedou ještě tak dvakrát nebo třikrát a pak budu odstavena na druhou kolej, přijdou kamarádky a kluci...)