Jsem zpátky doma, tři dny uběhly jako nic a mám pocit, že dny letí čím dál rychleji, jak mi přibývá let.
V pondělí ráno jsem dojela busem a metrem na Hlavní nádraží v Praze a usadila se ve vlaku do Varšavy,
s tím, že musím ve stanici Ostrava Svinov přestoupit na vlak do Opavy. Vlak jel jako drak a přesto jsme přijeli se zpožděním, tudíž osobák mi ujel a musela jsem hodinu čekat na další. Alespoň jsem se důkladně seznámila s tamním velikým opraveným nádražím.
Kamarádka Dáša na mne již čekala a jejím autem jsme pokračovaly do Krnova, kam jsem se už dávno chtěla podívat. Prohlédly jsme si Cvilín, poutní místo na kopci nad městem
obešly jsme kapličky a v místní skvělé hotelové restauraci s výhledem jsme poobědvaly.
Potom jsme lehce nahlédly do města, pofotila jsem kostely a radnici a zašly jsme do synagogy, kde byla zajímavá výstava a na sobotu se chystá zahraničními umělci obsazený koncert, který - bohužel - nenavštívím, mám to z ruky.
Odtud jsme se vrátily k Dáše do domečku v Kravařích a musím si přiznat, že Krnov určitě ještě někdy navštívím!
Další den jsme věnovaly jiným činnostem a pozdě odpoledne do místního zámku ( s krásným parkem a golfovým hřištěm ) mne Dáša vzala sebou na Dámský klub.
Milé KOČKY:
Večery jsme trávily klábosením venku, v zahradě, bylo totiž na říjen teplo a hezky.
Ve středu se zatáhlo, ale my jsme jely do polského městečka Ratiboř, kde jsme si udělaly takové malé turistické kolečko ( a ráda bych to tam jednou pořádně prozkoumala ). Jsou tam typické cihlové kostely a renesanční domy na náměstí. V cukrárně vaří skvělé kafe a nadchla nás výborná - v našem případě čokoládová - zmrzlina.
Na zpáteční cestě dokonce trochu sprchlo!
Odpoledne jsem se vydala na cestu zpátky. Raději jsem jela o jeden vlak dříve, abych v Ostravě Svinov měla dost času a neujel mi expres do Prahy. Ačkoliv tam mají moderní tabule s odjezdy vlaků - ten náš do poslední chvíle neměl č. nástupiště a koleje na displeji, lidi musí podchodem na poslední chvíli k vlakům, prostě pro mne stres, když někam musím s kufrem povlávat a ještě ty schody a nervy, abych našla správný vagon v soupravě - neb místenka, že?
Do Prahy jsme dojeli o 20 min. později, tak mi ujel bus a čekání večer na Ládví nic moc, nakonec takový nával, že autobus ani všechny nepobral!
Ale, konec dobrý, všechno dobré.
Až na to, že mě kousl Dáši pes do nohy, ( naštěstí nemá vlčáka! ) - byl to dobrý výlet a ještě to mělo jednu výhodu: jako senior jsem měla velmi levnou jízdenku!
Musím přiznat, že v tamní lokalitě se lidé výborně starají o své domy a zahrady a mnozí jinde by si z nich mohli vzít příklad.
Krásný podzim všem!
