V Colmaru jsem našla dvorek se starým nábytkem:
kdo z nás by se tady nezamiloval, že?,
milé KOČKY.
pondělí 3. prosince 2018
Odjeto
Takhle nějak - lapidárně - se dá poznamenat, že jsme zpátky z adventního zájezdu.
Celý den jsem přemýšlela, jak vám,
milé KOČKY,
přiblížit,
co jsme viděli a zažili,
a stejně, jako když napečete, nedáte svým blízkým okamžitě všechno cukroví sníst ( aby jim nebylo špatně ),
stejně tak já vám sem teď, postupně, naservíruji cukrátka - snímky a pár doprovodných slov o našem cestování k Rýnu.
Všem z vás, které z různých důvodů nemůžete takovou cestu podniknout, daruji následující článečky jako malou mikulášskou nadílku, a nic nevadí, že jste si nepřipravily punčochu.
Nejprve malá rekapitulace:
Z Prahy ve čt večer, bylo kolem nuly a čekání na bus žádná hitparáda. I rukavice jsem navlékla!
Cesta přes Německo chvílemi v dešti.
Ráno příjezd do švýcarské Basileje:
město na Rýnu - počasí docela ucházející a průvodkyně dělala vše pro to, abychom viděli co nejvíce. Po rozprchu jsme si s Janou ,,ještě naložily,, a tak není divu, že už odpoledne bolely nohy. Nejen mne.
Navštívily jsme i místní botanickou zahradu!
Spousta hrázděných domů, výhledy na Rýn, úžasná radnice - určitě mi zakotví v paměti.
Odpoledne - po přejezdu do německého města Freiburgu - další procházka a obíhání kostelů, vánočních trhů, dokonce jsme se s Janou uchýlily i do obchoďáku ( teplíčko ), bohužel pršelo docela dost a tak jsem musela koupit deštník, když jsem žádný ze svých nevzala sebou!,
není divu, že všude bylo obsazeno, cukrárny, kavárny, hospůdky.
V létě by nebylo marné využít lanovky a vyjet na kopec, opatřený nejen rozhlednou...
Večer nás bus odvezl do městečka Neuf Brisach a tady, k mé velké radosti, jsem se dozvěděla, že toto město má na svědomí Vauban!!!, už jsem několikrát ve Francii navštívila jím vyprojektované pevnosti, ráda bych jednou jela zájezd po jeho stavbách!
pro zvědavé:
( bohužel, čas na procházku kolem šancí nebyl a tak jen tady...)
Ráno v sobotu jsme čerstvé vyrazily za novým dobrodružstvím: do vesnice Riquewihr na Vinné stezce - už jsme tu kdysi byly a nyní - vyzdobenou vánočně - jsme si celou vesnici ,,naozaj,, užily.
Sluníčko dělalo divy a ani přemíra lidí a hlavně zástupy Japonců nám nepřekážely ve focení a prohlídce. Odpoledne jsme se přesunuli do města Colmar, kam jsem se těšila, z minulé návštěvy jsem měla ty nejlepší dojmy. A nyní taky ano...až na ty davy.
Jak známo, čápi jsou symbolem Alsaska...jsou na všem, v létě na komínech, jinak na ubrusech, na utěrkách, na suvenýrech...
Už potmě, tzn. večer, jsme se sešli u busu a odvezli nás do našeho dočasného útočiště na večeři a ke spánku.
U stolu jsme naštěstí měli bezvadné spolucestující, takže se i povídalo a bylo veselo, u snídaně, u večeře...
V neděli počasí nestálo za mnoho, nicméně jelo se do Strasburku a tam jsem se také těšila, byla jsem zvědavá, co bude jinak od minulé návštěvy.
Výzdoba vánočně laděná na nás útočila ze všech stran, na naše poměry až přehnaná, stánky s cukrovím, se sýry, uzeninami a různými alsaskými specialitami, víny, pivy a hračkami, keramikou, medem, zavařeninami, husími jatýrky, paštikami nás zaujaly, prohlédli jsme si i kostely, zdejší vyhlášenou katedrálu, staré hrázděné domy, objevily jsme si i různá zákoutí a malé zastrčené plácky, nakoupily dárky pro své blízké, a to hlavní bych vám málem neřekla:
tentokrát jsme s paní průvodkyní došli až k patrovému mostu Vaubanem vyprojektovanému a jiným arch. postavenému, prošli se i po mostě se čtyřmi věžemi...
Nádherný výhled nás odměnil za výšlap na most a celý ten okruh starým městem. ( zv. Malá Francie ).
Natočila jsem otáčecí mostek a proplouvající turistické lodě.
Taky jsme se dočkali deště, ale nejsme z cukru, v 15 hod. jsme se uchýlili do busu a odevzdaně se svěřili do rukou řidičů, kteří nás kolem půl jedenácté večer vysadili u metra v Praze, takže další přesun k domovu a do svých postelí už byl čistě na nás.
Dojmů mám přehršel, fotek 1414 a několik videí. Uznejte, že takovou výlohu se skupinkou ledních medvědů pohybujích se musím přeci své vnučce nahrát!
A to jsem nenapsala, že v Colmaru jsem objevila dvorek, kde někdo prodával staré thonetky a jiné takové!, hned bych je ukořistila!
V duchu doby byly i na některých místech kontroly policií a spolu s nimi vojáci se zbraněmi, které navozují jistě jiné, než vánoční myšlenky. Ale naštěstí se nic nestalo.
Chystám se, že sem dám po několik dní fotky jako důkaz, že si nevymýšlím a že kolem Rýna je krásně.
Všem vám přeji krásný, adventní čas.
Zkusme si ty tmavé, šedé dny rozsvítit pohledem na pěkně vyzdobené hrázděné domy a všudypřítomné medvědy:
zatím pár těch čápů na úvod...
čtvrtek 29. listopadu 2018
Nehoda
Pěkně jsem si naběhla,
milé KOČKY,
slíbila jsem Janě a vlastně i sobě,
že upeču na cestu bábovku a půlku nechám manželovi doma, ať nestrádá.
Chtěla jsem se ,,vytáhnout,, a tak jsem sáhla po novém receptu:
Vše vypadalo úchvatně, pekla jsem podle návodu 45 min. a pak jsem udělala tu chybu:
zapíchla jsem špejli, těsto se nechytalo a já truhlík troubu vypnula a bábovku dala vychladit,
poté na talíř vzhůru nohama,
aby se vyklopila a co se nestalo?
bábovce se utrhla poklička, kde těsto nebylo dokonale upečené a
mám takového mrzáčka:
je moc dobrá, ale nevypadá.
Budu ji Janě v busu nabízet v noci, aby si toho nevšimla, hihi.
Chtělo to ještě asi 5 minutek nechat v troubě!?
středa 28. listopadu 2018
Prosinec
Zítra odjedu a v neděli večer, nejpozději o půlnoci, bych měla být doma,
to znamená, že se vrátím až v prosinci!
A co je pro mne prosinec?
Advent a Mikuláš, Vánoce a Silvestr a pak - Nový rok.
Uklízení, pečení, vůně vanilky v bytě, perníčky, cukroví, oříšky, čokoláda...
Stromeček, ozdoby, dárky, světýlka, svíčky,
pro někoho pohádky, klídek, pohoda, a v lepším případě zima a sníh.
Zdá se to daleko, ale!
ono to uteče,
milé KOČKY,
tak rychle, že?
( tyhle fotky jsou asi 10 let staré, hihi )
úterý 27. listopadu 2018
Peče důchodkyně
Je to tak trochu moje ostuda, ale co, já to unesu.
Dostala jsem chuť na něco sladkého,
zkusím něco s jablky, říkám si a
šla jsem do osvědčených receptů:
stará kuchařka ( v tomto případě nemluvím o sobě, ale o knize )
a křehké těsto, oloupat jablíčka, nakrájet na plátky, trocha skořicového cukru a šup s tím do trouby.
Kousek těsta jsem si vykrájela formičkou, abych měla ,,pokličku,,.
dobré jako trénink na pečení cukrátek, hihi.
Jenže - a tady je ta ostuda,
kousek těsta mi zbyl a tak jsem ho nacpala na okraj a srdíčka jsem nakonec neměla pěkně naskládaná.
Nicméně,
milé KOČKY,
upečené je to dobré a přesto, že se to děsně drobí, už si na tom s mužem pochutnáváme a voní to tu tak,
jak to mám ráda.
( fotím dřív, než přendám na tác, to mě podrž! )
Hezký večer.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)