pátek 25. října 2019

Doksy - Břehyně - Bezděz

Co k této trase dodat?
S mojí sestrou a jejím vnukem jsme si udělali výlet - od nádraží v Doksech,


kde jsme se scukli, neb jsme přijeli z různých stran, a pak pěkně pěšky, pomalu a v klidu k Břehyni,
poté lesní cestou k Bezdězu, hore kopcom až ke hradu, načež už pěkně utahaní k nádraží Bezděz a zase po rozprchu domů.
Sestra směr Česká Lípa a po přestupu směr Děčín, já na druhou stranu přes Bakov a MB směr Praha.
Nohy sice bolí, ale duše plesá.
Aby ne,
milé KOČKY,
každý hezký den se počítá!



















středa 23. října 2019

Tajtrlík

Milé děti, hezky se položte, zavřete očička a dobře poslouchejte,
dnes večer vám povím pohádku na dobrou noc, sice vám, možná, budou vstávat hrůzou vlasy na hlavě,
ale, to už tak u hororu bývá, že?


Zahlédla jsem nedávno na nejmenované televizi zcela náhodou zprávy, kde chlápek mluvil na mikrofon, všelijak se u toho pitvořil a pravil asi toto:
ať si chlapci zastřílejí a trochu se pobaví.
( moje babička, kdyby žila, by řekla: Bože, to je blbec! )
Já jen konstatuji, je to Tajtrlík.
A nebezpečný k tomu.
Asi neměl v životě při vydělávání velkých peněz čas si sednout a přečíst dokonalou knížku pana Františka Koukolíka - Deprivanti.
Asi nečetl známou větu: Válka je vůl.
Asi neví, že každá válka postihne hlavně civilisty, muže zabijí, ženy znásilní a z dětí, pokud přežijí, udělá ty deprivanty.
A že už jich je hodně!
V zemích, kde se střílí, zabíjí, vidíme v přímém přenosu rozbité domy, zaminovaná pole, hloučky vystrašených, hladových a špinavých lidí, kterým kouká z očí děs. Ani se jim nedivím. Nemohou v klidu spát, pracovat, vařit, prát, jíst, pít, mnohdy není co.
A okolo pobíhají zdivočelí a po zuby ozbrojení, převážně mladí hoši, a já se ptám: kdopak jim prodal ty zbraně, kdo jim to zaplatil a z čeho?
( chlapi, co byli na vojně, hravě rozklíčují jaké zbraně tam vidíme - v zemích Afriky, nebo od Středozemního moře až po Pákistán, každý tam má kvér! )
Dočetla jsem se kdysi v jedné chytré knížce, že největší prospěch je z prodeje zbraní, z prodeje drog, z prostituce.
Ovšem, když se rozhlídneme, kde se střílí a bojuje, tak nikdy není daleko od konfliktu naftové pole nebo něco podobně dobře vynášejícího?
A pan nejvyšší turecký papaláš, taky pěkný týpek, drží Evropu pod krkem a vyhrožuje, že sem pustí uprchlíky.
Dobře si ještě pamatuji na ty ženy z Balkánu před lety, jak seděly v metru s dětmi a žebraly, rovněž na západ od nás jsem je občas zahlédla ( na zájezdu ).
A při první mé cestě do Chorvatska v září 1999 jsem viděla tamní vypálené domy, vyhořelá auta, ani nechci vědět, co vše se tam dělo.
Nyní Velký Tajtrlík říká, ať si hoši zastřílejí.
Každý takový den v tom prostoru je hrozba pro nějakou rodinu, která nemá kam jít!
Podle mne má plnou hubu míru a pak dělá tohle. Ovšem, je mi jasné, že není sám, že těch Tajtrlíků je spousta.
Podívejme se na různé strany od nás!
Daleko, blízko,
víte o tom,
milé KOČKY,
že jedna Tajtrlíkova velká vojenská základna je nedaleko od našich hranic a že bych tam hravě na kole dojela z Tachova?
Já jen, že některým se zdá, že se nás to netýká. Ale ono do Sýrie to zas tak daleko není.

pátek 18. října 2019

Na houby

Svěřila jsem se známým, že jsem už asi dva roky nebyla na houbách,
a vida, včera kvečeru přišla Jana a podarovala mě množstvím houbiček.


Byli někde u Harasova a našli v krátkém čase docela hodně sameťáků a několik praváků,
i pustila jsem se večer do vaření na dnešek:
vepřové na houbách, dnes jsem uvařila jen rýži a bylo. Manžel si dal k večeři další příděl s chlebem.
A protože jsme se báli, aby se nám ostatní nezkazily, tak v deset dopoledne udělal manžel smaženici a sbaštili jsme to komplet všechno.
Jak říkávala mamka: co sníš, to ti nikdo nevezme.
Jen jsem ty houby mohla pořádně pofotit!
Janě moc děkuji, ale
běhání po lese, nacházení a sbírání má taky něco do sebe.
Milé KOČKY,
taky rády houbaříte?

středa 16. října 2019

Koukám na balkon

Když se tak občas poflakuji po bytě a nemohu nic moc dělat, koukám na pořád ještě hezky kvetoucí muškáty na balkoně.
Sice už se duševně chystám na přesun truhlíků na chodbu, resp. na schodiště,


ale manžel mě neustále ubezpečuje, že JEŠTĚ mrznout nebude.
Tak uvidíme.
Milé KOČKY,
takhle to přes záclonu u nás vypadá:

Dozvuky

Na výletě jsem si koupila tentokrát jen dvě pohlednice.
( obvykle si dopřeji nějaké ty letecké pohledy, které já nenafotím )
Jednu schválně zimní a druhou, protože je na ní vidět městečko s hradbami.


Prostě některé skutečnosti si nastuduji z fotek a prospektů až doma.
Panečku, jak mi včera ve zdrav.zařízení byly myšlenky na sobotu dobré!
A to jsem se mladší vnučce pochlubila obrázkem z Landshutské svatby, mají na tom krásné koně a ty ona má ráda.
Dole přikládám nepříliš povedené foto obou pohlednic a prospektu. Ten jsem nafotila na jednotlivé části, tedy 4 fotky.
Už teď se duševně chystáme na další výlet, možná pojedeme s Janou i na konci listopadu na dva dny do Wroclavi a Budyšína + Zhořelce?
a určitě 14.12. - kousek za Chemnitz, to máme zaplacené s předstihem, tak je pořád na co se těšit.
Nejtěžší z toho je ráno se včas vzbudit a pak už to jde dobře.
Rovněž se chystám co nejdříve vyrazit s foťákem na okraj našeho města, kde se červenají listy javorů a jiných stromů, chodím tam každý podzim lovit barvy.
Aby se mi nestalo, že tam dojdu a bude listí na zemi. I když, takový barevný koberec taky dobrý.
( na houbách jsme 2 roky nebyli, tak v tom mám hodně co dohánět ).
Tak se,
milé KOČKY,
zkuste potěšit i takhle, zprostředkovaně: