Aktuality

 V první řadě se musím pochlubit: ( doufám, že to nezakřiknu ) - za poškozený hrneček s ulomeným uchem mi dodavatel poté, co uznali moji reklamaci, prý posílá nový a nepoškozený. Mám se opět na co těšit. Pak vám,

milé KOČKY,

s radostí a začerstva hlásám: dnes jsem po obědě zavolala kolegyni Janu, zda by nejela se mnou do Prahy, že bychom si udělaly procházku ve sněhu na okraji města. To sice neprošlo, ale! Jana vcelku ochotně na procházku chtěla. Jsme ženy činu a víme, co chceme, tedy jsme si řekly, že ve 14hod. u busu, zajely jsme jednu zastávku do vedlejší vesnice Kojetice a šly pěšky po skalách do Nerátek. Potkávaly jsme docela dost skupinek - se psy, s dětmi, chůze ve sněhu ( nebylo ho moc ) byla fajn, ale na zmrazkách jsem musela být extrémně opatrná. Sádru potřebuji nanejvýš na zamáznutí děr po obrázcích. Zlomenin jsem se vždy bála, dosud se mi vyhýbaly a snad to tak i zůstane. Rády byste nahlédly, jak to u nás vypadá v zimě? Tož, nezdržuj, Jířo, a dávej:

v noci na dnešek to vypadalo takto:

a novinka: dnes měl můj nový batůžek premiéru: vzala jsem si ho sebou na výlet, musí si zvykat postupně,  udělal mi dobrou službu. Domů jsem přišla celá, spokojená.

Co zbývá

Neděle:

 Co zbývá staré babce, která je zabarikádovaná v bytě, nechce myslet na nemoce a na zlý covid, a přitom má nápady téměř jarní a touhy jako mladice? Tedy, mezi námi, 

milé KOČKY, 

nic o chlapech to dnes nebude! Zbytečně jste si vyčistily brejle a zbystřily pozornost. Tak znova, co mi zbývá, než si dělat chutě a plánovat, co bude, až nebude covid a až mi doktoři řeknou, že jsem docela v pořádku? Přeci - vyjedu si na výlet, případně to proložím zájezdíkem! Před Vánocemi jsem si pořídila nový batůžek, docela apartní, abych nedělala ostudu kolegyni Janě, ze stejného materiálu je k tomu taštička s popruhem přes rameno, kterou všude nosím sebou s doklady a financemi a kapesníčky a foťákem, ještě tam byla kosmetická taštička na zip, kam mohu dát krémík, případně nějaké maličkosti, co už tak děvčata sebou vozí. Když jdu okolo, říkám mu z legrace, neboj, brzy spolu něco velkého zažijeme!

Aby měl představu, co třeba, mohla bych mu ukázat nějaké fotky ze zájezdů už odjetých, ale nevím, zda by batoh z toho něco měl. Moje oblíbená cestovka je na tom tak zoufale, že obesílá lidi, kteří s nimi jeli vícekrát a přijímá - poprvé - přihlášky bez toho, aby se platila záloha! Tak už jsme s kamarádkou na jeden přihlášené ( kamarádka bude mít v červnu výročí dost kulaté na to, aby se řádně odměnila ). Snad to klapne a zájezd se pojede.

Kdyby optimismus zabíjel viry, polovina zeměkoule by s covidem neměla problém, protože můj optimismus by ho zničil přinejmenším v Evropě a blízkém okolí. V ostatních částech světa by si holt museli pomoct sami. Jestli mi hrábne, posadím si nový batoh na záda, dám si tam svačinu a lahvinku s magnezií a půjdu si prohlížet blogy, ve kterých jsou od mých milých KOČEK/blogerek fotky z výprav za sněhem a do přírody.

( jako kdysi moje dcera, která dostala na Vánoce školní brašnu a pak vždy kvečeru seděla na posteli s brašnou na zádech, před sebou fungl nový penál a kreslila si - a po prázdninách šla do 1.třídy )

Vaše  Jiřina z N. - v rodině nazývaná Zikmund a Hanzelka.

Fotky s datem jsou z aparátu sestry.

S covidem

 Omlouvám se všem, kteří bojují s covidem a nebo se perou s jeho následky a mají vážné zdravotní problémy, omlouvám se za to, že si částečně dělám ze situace legraci, ale jinak to neumím. A to nejen ve vztahu k mrňavému, záludnému zmetkovi, který nám ničí životy a ruší plány.

Milé KOČKY,

zjistila jsem, že lidé mají, prý, špatnou chuť a špatný čich, a mnoho dalších příznaků covidu. Já zas, aniž bych ho chytla, ztrácím fantazii, co pořád vařit. Jsme s mužem doma jako vězni na Bezdězu, nechci vařit pořád to samé dokola a ani nechci trávit příliš času po obchodech. Natož stát spoustu hodin u sporáku.Tudíž mi nezbývá, než si udělat představu, co ukuchtit na pár dní dopředu a pak se vhrnu do krámu, nakoupím a šup zase do bezpečí bytu. Tady si potraviny očistím, uložím a pak každý den až do vyčerpání zásob tvořím jídla, abychom neumřeli hlady, ale to se prý stává až za 60 dní, tedy to nám nehrozí, my bychom vydrželi jistě déle.Máme dostatečné špeky.

Včera jsem třeba šla od pošty a zelinář měl krásný kopr, koupila jsem proto jednu kytičku a udělala koprovou polévku, tu manžel rád, měla jsem doma smetanu, k tomu jsem spáchala krkovičku na česneku, špenát a dvě šišky bramborových knedlíků, zbylo i na dnešek a mám vystaráno.Zítra hodlám udělat polévku s drožďovými knedlíčky - už dlouho nebyla - a zapečené těstoviny, to by se také mohlo stát, že zbyde na druhý den a ušetřím si práci. Když nevím, kudy kam, udělám švestkové knedlíky z tvarohového těsta, máme je rádi a jsou moc dobré a netrvá to dlouho. Splňují moje chutě, není to maso a je tam ovoce. Čas od času mám chutě na něco se zelím, ale obvykle to řeším polévkou zelňačkou. Nebo zamíchám do brambor kousek sádla a nakrájené kysané zelí a je to lepenice a k ní se hodí upečené kuře nebo cokoli. Manžel má ze všech jídel nejraději řízek mezi dvěma řízky, tak někdy je těžké mu vyjít vstříc, ale zvládáme to. Loni, po té jeho eskapádě s nemocnicí, přestal jíst papriku i mletou, protože se mu dělala svědivá vyrážka, tak nemohu dělat guláše a podobná jídla, ale nedávno jsem vařila segedín a přežil to bez úhony. Proto občas přistanou na talíři španělské ptáčky s rýží, zapečené brambory, karbanátky s bramkaší, žemlovka, ale už ne plněné papriky, a hodlám vbrzku udělat rajskou s knedlíkem, mám na ni chuť. Tu dělávali u nás ve škole za mého mládí moc dobrou a já ji takovou ani neumím, taky není k sehnání perník, který tehdy do toho strouhali ( asi ). Jestli se vybičuju, udělám občas i svíčkovou ( jenže druhá babička umí lepší!)  a pokud něco slavíme a mají přijet mladí, tak manžel naskočí do procesu tvoření a peče kachnu, já obstarám zelí červené i bílé a knedlíky a hodujeme. A pak jen sklízíme pochvaly a medaile. Já ráda lečo a taky obalovaný květák, to vařím hlavně, když je tu mladší vnučka. Nebo brokolici a pod., manžel ze vší zeleniny nejraději pečený bůček a já zase mramorovou bábovku. S námi je to těžké.

Myslely jste si, milé KOČKY, že sem dám fotku řízku?......................... tak jo...