Dost bylo

 Mohla bych napsat: dost bylo Karlova mostu, ale ...pěkně popořadě. Byla sobota, krátce po obědě a já jsem si šla umýt vlasy. Do toho zvoní telefon: moje sestra, prý - jedu do Prahy, nechceš se přidat? Já jsem chtěla už od rána jet na jedno místo v Praze a marně jsem dumala, jestli říct Janě nebo Marcele, zda by jely se mnou a teď sestra. Váhala jsem asi dvě a půl vteřiny a řekla jsem, ať na mne na Ládví počká. Svižně jsem si usušila vlasy a skočila do civilu a už jsem pelášila na bus.

Milé KOČKY, 

počasí bylo téměř jarní, sestře bylo jedno, kam půjdeme a tak jsem mohla udělat procházkoprojížďku Prahou podle svého. Nejprve jsme šly k jednomu náměstíčku, na které jsem měla spadeno již dávno, takový minikulaťáček s nějakými soškami...odtud jsme jely dvaadvacítkou na Malostranskou, kde byla výluka a tak jsme se na Hradčanskou dostávaly oklikou, nicméně se nám to podařilo, zkrátím to: dostaly jsme se na tram zastávku Hládkov a vyšly na trasu: nejprve jsme prošly park Maxe van der Stoela a pak jsem to namířila od hradeb a hotýlku U Raka k Loretě, mezitím se pokazilo počasí a chodníky byly mokré, špatně se mi chodilo. Nakonec jsme téměř už za tmy došly Nerudovou ul. zpátky na Malostranské náměstí a přesunuly se na Hlavní nádraží a zde jsme se rozprchly a odjely každá do svého. Nachodily jsme toho docela dost a nafotily možná pěkné obrázky? ( udivily mne rodinky bez roušek, ale kdo jsem, abych je kritizovala, i když, mám spoustu známých, kterým čerstvě covid zabil blízké ). Raději vám ukážu ty fotky:

A tady - Praha z jiné strany, po nějaké době v tramvaji:

to, co tu vypadá jako zakuklený parašutista, je moje sestra...

Přijela jsem domů až před osmou, ale spokojenost. Sestra mě pobavila, chvílemi netušila, kde to jsme. Tak jsem zvědavá, co z toho, co mám ještě v Praze za lubem, uvidím příště.

Korunovace

 To se tak, občas, prohrabuji fotkami, najednou mi padne do oka stará, něčím milá fotka, jako třeba tahle: 

to byly vnučky u nás a hrály si:

Milé KOČKY, 

pokud jste babičkami, jistě mi dáte za pravdu, že je to s vnoučátky radost:

Korunovace Zlatovlásky.

Od té doby princezny povyrostly, nábytek a koberec byl vyměněn za nový a vše je jinak, jen ten pocit zůstal.

Dřív nebo později

 Ano, někdy dřív a někdy později, jaro vždycky přijde, čápi přiletí a sněženky ze sněhu vykouknou na svět, stejně jako později bledule a už to vypukne, ptáci začnou vyzpěvovat, cvrlikají a skáčí po větvích a začnou nosit suché trávy na hnízdo. A stejně tak začnu být i já netrpělivá, nevím, co dřív, jestli nově vytapetovat nebo raději vyjet někam do přírody na výletík, jsem jarně rozrušená a po té dlouhé zimě chci na vzduch.

Milé KOČKY,

co bych vám tu dlouze povídala, jak vás znám, máte to podobně. Změna je letos v tom, že musím vybírat cíle tak, bychom se moc nestřetli s jinými lidmi, přeci jen jsme s manželem ohrožená skupina, moji známí už mají konkrétní špatné zkušenosti s covidem a některé jejich rodiny přišly o babičku, nebo dědu či tatínka a není to radostné slyšet, že se kácí v našem lese. Chtěla bych tu napsat, že rádi jezdíme a to každý rok, podívat se a nafotit sněženky do Dobříně u Roudnice, bledule do Pekla u Zahrádek -  viz ( Českolipsko ) a do Zubrnic. Vždy si tam pozpěvuji: nešlap, nelámej. Jestli vám slova nestačí, mám i obrázky! :

Dobříň dne 20.3.2018

 V Pekle 18.3.2007:

a později pak:

To v Dubaji nenajdeš...