5.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Prorok a jeho žena:

Dokud byl učněm, směl vypomáhat jen tu a tam s nějakým malým proroctvím. Dovedl vytušit, co se stane toho dne odpoledne. Kdo se vydá na cestu, ke komu přijde nečekaná návštěva, zda přinese dobrou, či zlou zprávu, který kůň vyhraje při dostizích o půl čtvrté.

Po tovaryšské zkoušce dokázal předvídat věci na měsíce, ba na několik let dopředu. Mohl řící s jistotou, kdo v příštím roce zbohatne, kdo zchudne, kdy padne vláda a kdo vyhraje ve volbách.

Když se pak stal mistrem prorockým -  dosáhl už jistého stáří a měl, jak se na proroka patřilo, vlající bílý vous a dobře vyvinutý výstražný ukazováček -, mluvil o válkách, o potopách, o pohromách příštích staletí a o božích mlýnech, které melou jistě ( i když se vystříhal zmínky o dodací lhůtě semleté mouky ). 

Nakonec viděl tak daleko před sebe, že mohl vzpomínat na budoucnost.

Tu však pokaždé přicházela prorokova žena a ptala se, kde najde půl šekelu, za který chtěla nakoupit, aby uvařila dětem oběd. Prorok však znal odpovědi jenom na otázky, týkající se dálné budoucnosti. I odcházela tedy uklízet do domů bohatců a za mzdu nakoupila mléko, olivy a sýr. A zatímco prorok horoval o tom, co postihne lidstvo v příštích věcích, chystala na stůl jídlo pro dnešek.

4.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Spekulanti:

Měl jsem dva přátele. První z nich, zámožný bankéř, přišel o jmění při náhlém krachu na burze.Octl se na mizině a dal přednost smrti před životem v bídě. Přiložil ke spánku revolver zdobený perletí a stiskl spoušť.

Druhý, profesor, objevil trhlinu ve filosofickém systému, který vymyslel po mnoha létech hloubání a který, jak věřil, mohl plně vyložit smysl života. Zoufal si ze zklamání. I teď však myslel ještě v logických kategoriích a věděl, k jakému závěru dojde, vloží li hlavu do oprátky, zavěšené na skobě ve stropu, a odkopne stoličku, na kterou předtím vystoupil.

Pohřbili oba vedle sebe u hřbitovní zdi. Jednoho dne se nad jejich hroby setkal syn bankéře A. s dcerou profesora B. Cestou ze hřbitova, přesně řečeno hned za hřbitovní branou, se jejich ruce nějak našly. Krátce nato si řekli, že se milují, vzali se a žijí dodnes jako v ráji.

Hlavně proto, že oba věděli od svých otců, kam vedou spekulace. Ale trochu snad také proto, že vědí, jak malou záruku štěstí dávají nakupené poklady a že nějaká ta skulina v nejdokonalejším filosofickém systému nemění nic na kráse zahrádky u domku na předměstí, ve kterém žijí.

3.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

ROK 3001:

Na sklonku třetího milénia se zmocnila lidstva víra, že se přiblížil konec světa. Ti, kteří věřili v posmrtný život a v soud boží, rozdávali své hmotné statky, zahazovali prsteny a šperky a v hadrech a s oholenými hlavami odcházeli očekávat konec a soud v klášterních kobkách, jeskyních a pustinách.

Nevěřící se naopak chvátali vyžít v posledních orgiích.

Tu se objevil na trhu kalendář na rok 3001. Vytiskla jej ve všech jazycích světa známá tiskárna v Jeruzalémě.

Všichni spěchali koupit nový kalendář a konec světa byl odložen.

2.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Nad rozbitou hračkou:

Dítě si dlouho hrálo s hračkou, pojednou ji však zlostně hodilo do kouta. Buď se na hračce něco pokazilo, anebo je prostě přestala bavit.

Dlouho jsem pozoroval dítě, které si hrálo s hračkou a pojednou ji hodilo do kouta. Člověku napadají podivné věci. Mně tehdy napadlo, že možná i náš svět není nic jiného, než rozbitá hračka, kterou Bůh odhodil ve chvíli, kdy ho přestala bavit.

Má žena, která o těchto věcech ví víc než já, tvrdí, že se dítě vrací s láskou vždy znovu i ke starým, dávno odloženým hračkám. Snad tedy není všechno tak beznadějné, jak se nám někdy zdá.

1.povídečka

 Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -

Nalezeno v Osvětimi:

Bůhvíodkud se tu vzala plechová krabice, do níž si zas bůhvíkterý z tisíců vězňů, kteří nepřežili pohostinství tohoto tábora, ukládal každý útržek papíru, jejž se mu podařilo nalézt. Zapisoval na ně myšlenky, jichž chtěl snad jednou užít v knize, kterou nosil v hlavě.

Když zrezivělou krabici našli pod zpráchnivělým prknem podlahy jednoho z kasárenských baráků, byl v ní též útržek s tímto záznamem:

 Dva hradní páni popíjeli z dovedně tepaných stříbrných pohárů nejlepší rýnské víno. Jeden vypravuje o pánu sousedního hradu, že jeho žena byla minulý týden upálena jako čarodějnice. Nato prohodí druhý s údivem: ,, že něco podobného je ještě možné ve dvanáctém století? ,,