Včera večer jsme si s dcerou volaly a nebudete tomu, milé KOČKY, věřit, ač máme pupeční šňůru přestřiženou opravdu mnoho let, tak to pořád skvěle funguje. Snadno a rychle jsme se domluvily, že od letoška si nebudeme na Vánoce dávat dárky - možná oni přivezou něco potřebného dědoušovi, aby nestrádal, ale já jim a oni mně nic. Raději si uděláme v budoucnu několik společných výletů, ( mám minimálně dva předpřipravené a jsem ochotna ujmout se v obou případech role fundovaného průvodce a jsem už teď připravena slíznout pochvalu )
Jako vždy přijedou dcera, zeť a obě vnučky 26.12. k nám na oběd a následně společně posedíme, prohlídnou si opět důkladně stromek a staré ozdoby z dceřina mládí, probereme různé aktuality, případně se půjdeme po vydatné krmi projít po našem městě a to musí stačit. Rozhodnutí padlo z několika důvodů - já nic nepotřebuji, oni si také vše můžou nejlépe koupit sami, v mém stavu není záhodno lítat mezi davy po krámech a shánět cosi, co by se ev. nemuselo nakonec ani líbit, vnučky mají 18 a 20 let a tak mají dávno svůj vkus. To není jako kdysi, kdy jsem zabrousila do obchodu a nakoupila roztomilá bavlněná bodýčka, úžasné svetýrky a trička, v růžové a světle fialkové barvě ( barvy - které dcera před prvním porodem rozhodně vyloučila, neřku-li zakázala ), vyšívané džínové šaty, spoustu hraček, her a později knížek, radost jsme měli, když vnučky u stromečku u nás balíčky dychtivě rozbalovaly a ozdobný papír škubaly, s nadšením se tulily k vytouženým plyšákům, kterých přibývalo geometrickou řadou. Jen medvědů máme víc, než Kanada.
( tady ve vzpomínkách odbočím ke dni, kdy měla st.vnučka 3 roky a dostala ode mne obří krabici, ve které se schovával krásný kočárek, který pak s tatínkem smontovali a my ostatní gratulanti jsme je asi hodinu pozorovali )
( a že jste to vy, milé KOČKY, přidám ještě jednu vzpomínku, to když mladší vnučka dostala k nějakým narozeninám nádobíčko a kavárnu .- kdykoli jsem pak k nim přijela, šla jsem do pokojíčku, dostalo se mi pohoštění, na stoličku z Ikea prostřela vnučka vyžehlenou utěrku, kterou odebrala mámě z kuchyně, servírovala dorty plastové i látkové, kafíčko v hrníčku na talířku, zmrzlinu barevnou a točenou z plastelíny - prostě sen, měla jsem se u ní jako Bumbrdlíček )
Také jsme se shodly, dcera a já, že letos budeme cukroví péct méně, není to pro vysoké ceny másla, ani že bychom byly lakomé, nebo líné, ale já sladké jíst nemám! a oni nějaké pečou ( linecké, vanil.rohlíčky, úly a klášterní rohlíčky ) a nějaké kupují od jedné paní. A já letos upeču jen linecké, vanil. rohlíčky a medvědí tlapky, to by pro ovonění bytu mohlo stačit. Jen to malé množství dodržet!!! Manžel léta říká, nepeč, a pak mi chodí ujídat...
Čekají mne tři různodenní adventní zájezdy, tak bude i tak dost veselo. Hlavně, abych to zvládla a při té léčbě, která bude mezitím ,,to dala,, - jak se moderně říká. Jestli vše klapne, jak si představuji, bude i na blog co dát. A tradičně se u rodiny zavděčím praženými mandlemi, které dcera, i její nejbližší, mají moc rádi. Takže jich vozím čím dál víc. Ještě, že ti Němci a Rakušáci to mají všude.
Přeji všem blogerkám a blogerům, kteří sem pravidelně nebo jen občas zavítají, krásné dny listopadové a potom i ty adventní, plné očekávání a tajných přání - ať vám to, lidičky, do Vánoc uteče a vše si připravíte v klidu a v pohodě, nehoňte se, raději si užijte na předvánoční procházce, na trhu a se svařákem, případně s trdelníkem v ruce. Dělejme dobré skutky, to jsou nejlepší dárky.
K čemu by byla rodině uštvaná a nervozní manželka a máma u stromečku?
