Příště to bude lepší

Ujišťovaly jsme se v sobotu 18.1.25 odpoledne s Janou, když jsme se rozcházely domů. A co předcházelo?

Milé KOČKY, konečně se mi udělalo lépe a hned jsem ,,měla roupy,, - jak říkávala moje babička. Plánovala jsem výlet s jednou kamarádkou ze severu, pak zase jiný výlet, pak na základě předpovědi počasí a nenadálých událostí v domě, že snad budu muset zůstat doma a uklízet sklep, nakonec jsme se domluvily s Janou, mojí kolegyní, že ať třeba padají trakaře, že se vydáme vlakem na výlet do Litoměřic a budeme doufat, že se počasí umoudří. To se dřív umoudřím já!!!

Mlžka a chladno a vlhko a šero! Jenže, my už jsme byly na cestě, vlak uháněl a my jsme si povídaly, znáte to - zpátky ni krok. Takže, když jsme od asi 10 - 16.30 hod zkusily probrat novinky, čas nám nestačil - zkrátka musíme udělat brzy další výlet. Litoměřice jsme prošly pěkně kolem dokola a i posezení dvakrát bylo, jen ty fotky jsou tmavé a zdánlivě příšerné.

Některé vám zde i ukážu - a jestli se mi podaří najít nějaké lepší snímky z dřívějška, ukážu vám, jak to tam může vypadat, když počasí funguje podle mých představ.

nakouknutí do katedrály sv.Štěpána na Dómském náměstí:

tady žil a zemřel K.H.Mácha:

kostel Zvěstování Panny Marie - 

píše se o něm:Významná památka barokní architektury postavená v letech 1701-1731 Octaviem Broggiem. V interiéru budovy se nachází nástropní i nástěnné fresky, které bývají připisovány malířům Josefu Kramolínovi, Adamu Lautererovi a Janu Hiebeli.

kostel Všech svatých na náměstí:

v Litoměřících to může být občas i veselejší: jako třeba 8.1.2005:

Zítra, milé blogerky, přidám jednu vsuvku - pro některé z vás možná inspirativní!

Melancholie

 

Moje milé KOČKY, včera byla u nás v N. deka, jak říkám počasí, kdy svítit musíme pomalu celý den a je chladno, šedivo a mokro.

Hledala jsem nějakou starou fotku, když byly vnučky malé a našla jsem tuto, svetřík a baretku, které jsem tehdy upletla a uháčkovala starší vnučce.

Na fotce jsou ještě nesešité rukávy.

Původně jsem dělala z té tmavší příze jeden svetr, z růžové jiný a pak jsem ke zbytkům dokoupila šedou a jela jsem dál s jehlicemi oblečeníčko - byly i rukavice a šála...

Pochopitelně mám i fotku té vnučky v tom oblečenou, ale to není důležité, jen jsem vám chtěla ukázat, jaký jsem starý šetřílek, protože dokud bylo z čeho, pořád jsem kombinovala a snažila se vytvářet cosi, aby se žádná ,,vlna,, nevyhodila.

Později svetřík nosila mladší vnučka a moje dcera mě časem dvakrát požádala o napletení rukávů - svetr byl nezničitelný a teplý, neb měl, jak vidno, u krku ten vychytaný límec. 

Já jsem na pletení a háčkování postupně rezignovala, ale občas podaruji některého medvídka šatičkama.

A ta melancholie? ta mne vzala u toho vzpomínání, že mi to tak s těmi vnučkami uteklo, už je na zádech neunesu.

Do oranžova

Jiné světlo a stejná místa - milé KOČKY,  neomrzí mne to:

 

to je tak, když tam toho chcete mít co nejvíc! -

Z Karlova náměstí

Tahle část Prahy je nyní delší dobu mojí nutností - a když už tudy občas musím projít a je hezky a mám - li foťák sebou - neodolám a nějakou tu fotku mu vystřihnu: 

milé KOČKY:

ve čtvrtek 9.1.2025

Ano, popošli jsme :

a vida, najednou jsme z Františkánské zahrady až ve Vysočanech:

doma jsem odstrojila stromeček tentokrát v neděli 12.1.25

Druhý pokus

 Ve čt 9.1.25 jsem prosvištěla Hlavním nádražím v Praze, ale zastavila jsem se u modelu nádraží, abych ho znova nafotila, tentokrát pokud možno bez cizích dětí a cizích dospělých - jak se mi to podařilo nebo nepodařilo, vás nyní, milé KOČKY, nechám na výsledek nahlédnout. 

Model se nachází ve skleněné kukani ...