Úřední den

 Pondělí, 3.2.2025 - úřední den. Dostala jsem smskou pozvání k vyzvednutí si nového cestovního pasu a tak jsem se vrhla na úřad - starý pas jsem odevzdala a nový jsem si donesla, cestou se mi vyrojily mnohé myšlenky, kam bych s ním ráda ještě v letech příštích zajela. Po obědě mne ale napadlo, že bych mohla, když je ten úřední den, zajet vyřídit jednu dlouho odkládanou věc do Čelákovic a proto jsem se svěřila do náruče motoráčku a do sousedního města dojela, na úřadu jsem vše vyřídila, doufám, že časem se ukáže,  že k mé spokojenosti.

Bylo krásně, téměř jako na jaře a proto jsem se šla podívat ke Tvrzi. Zde probíhá rekonstrukce, hotovo má být až v r.2026 - ale i tak jsem navštívila zdejší Íčko, pofotila jsem si ( opět ) kostel a pod ním rameno Labe. Pár fotek sem umístím i pro vás, milé KOČKY:

dočasně opuštěný domov:

kostel Nanebevzetí Panny Marie:

Jednolodní kostel z kvádříkového zdiva s hranolovou věží. Po husitských válkách a v období renesance proběhly stavební úpravy a opravy. V letech 1708–1712 na východní straně barokně rozšířen. Do r. 1827 okolí kostela využíváno jako hřbitov.

dvě fotky přesplotovky: ( brána zamčená a kostel nepřístupný )

Moje matinka z Čelákovic pocházela a táta ze Strakonic,  já jsem k Čelákovicím ( Čelákovicům? ) nepřilnula. Možná, kdyby mi tam patřila nějaká ta hezká vilka se zahradou - že bych názor změnila. Bohužel tam máme jen dvojhrob.

Dáreček

 Tak, milé KOČKY, rozhodla jsem se na dnešní den umístit sem fotky z jednoho výletu autem do sousedního státu a protože jsme tam začali jednou obcí s hradem a vím, že Jára Rbk. tam byla vícekrát, je to pro ni ode mne malý dáreček - vy ostatní blogerky to vezměte podle svého - buď jako pozvání na výlet někdy příště nebo jako hádanku a nebo to nechte být a snad se mi podaří pro vás přinést něco hezkého jindy.

Schválně neuvádím název - to se brzy vyvrbí - uvidíte!

Krásný únor vám všem. 

Vláčky díl II.

 A jsem tu s těmi vláčky znova, abych vám, milé KOČKY, ukázala ještě pár fotek z pátečního navštívení Království železnic na Smíchově. Nasekala jsem tam asi necelých 400 fotek, některé s Honzíkem - ty jsem odeslala jeho rodičům a na blog je nedám, ovšem několik jsem udělala z těch jakoby nočních a nejsou bůhví co. Ale, pravda, dětem se to líbilo, neb bylo takové jiné osvětlení těch mostů, budov, tratí a pod. Velmi se klukům líbila autíčka blikající - zasahující hasiči a další. 

Tak jdeme na to:

Tady chybí na druhém břehu Větruše!mne neobelstí!

Milé blogerky, nepochybuji, že spoustu hradů poznáte a jen mohu doplnit, že mnohé je focené přes skleněnou stěnu a jindy jsem se vybičovala a fotila shora, nad skleněnou stěnou, neb jsem dlouhá jako týden před výplatou, ale za chvíli se ruce začnou třepat a tak - některé přijíždějící vláčky jsem brala zase přes sklo. 

Ostatně, co je lepší, na to si přijdete samy, až tam s dětmi či vnoučaty zavítáte.

Přidáno dodatečně - požár v paneláku:

Mašinky

 Mají to tam, v tom Království železnic, docela pěkně udělané ( měla jsem zatím štěstí jen na Madurodam - senzační, doporučuji -  a miniatury u Lugana ), ale musím uznat jejich snahu - stále tam tvoří a rozšiřují panely, na kterých je krajina a především ty tratě s mašinkami. Vstupné je dost vysoké a je to škoda, jistě odradí dost lidí. Ovšem pro děti je podstatné, co tam uvidí - Honzík pochválil jak vláčky, tak autodráhu, kde si pohrál asi 20 min., později nejméně půl hodiny sestrojoval cosi v místnosti ze stavebnice Merkur. Takže z jeho strany spokojenost. Z mé také, neb se tam dá v bistru koupit káva a malé občerstvení a hlavní atrakcí pro mne bylo dole Česko, s mnoha nádražíčky a dominantami - třeba televizní věž na Žižkově, a pod. -  lidí tam zas tolik nebylo, což jsem kvitovala, nerada se strkám a mačkám s cizími. Pokusy z mé strany o focení byly, jak to dopadlo, zkusím prezentovat.

Milé KOČKY: podívejte se tam nyní se mnou -

model Prahy podobně jako Langweilův :

jsou tam nasimulované různé situace, jako nehody a u toho hasiči, policie, záchranné složky - nejvíc mne dostala svatba před Libereckou radnicí!

zítra vám přinesu nášup...

Odškrtnuto

 Milé KOČKY, již delší dobu jsem uvažovala o návštěvě Království železnic na Smíchově, že tam vezmu Honzíka, chlapce, kterého jsem kdysi, asi před osmi lety občas hlídala a nakonec jsme si k sobě našli cestu a máme pouto pevnější, než byste hádaly, chodí k nám stále, jedno odpoledne v týdnu a někdy i v sobotu.

Bylo vysvědčení, Honzík donesl samé biče a jednu dvojku - 4.tř. ZŠ.A bylo to jasné - pozvu ho na mašinky. Byl pátek, školu neměli, přišel k nám po dohodě už dopoledne. Poobědvali jsme tedy na půl dvanáctou, Jeli jsme v poledne do Prahy, a pak, pěkně do světa mašinek, autíček, dokonce jeho oblíbeného Merkuru.

Pro dnešek ale - protože chci potěšit hlavně vás, milé KOČKY, uvedu pár snímků, které jsem tam ukořistila a jsou převážně holčičí. Ty ostatní ( některé ) budou později následovat.

Připomínám, že se tam pravidelně střídá jakoby denní a noční osvětlení, tak ne všecny fotky jsou pořádně nasvícené.

 

Berte to jako milou vzpomínku na Růženku. Dost často na ni myslím.