V roce 1948 byl tak revoluční rok, že se vše dělo rychle a tak se stalo, že se našim narodilo první dítě ani ne tři měsíce po svatbě a to jsem byla já.Rodiče nenapadlo nic lepšího, než mi dát jméno, které je v kalendáři den před mým dnem narození - stejné měla mamka - už tušíte, milé KOČKY, kde je problém? Prostě oslavy se vždy sjely najednou a já, chudinka, ( hihi ) jsem byla o jednu oslavu ročně ošizena, ano, vlastní rodinou, asi to dám k soudu do Strasburku nebo do Bruselu, tam mají pro podobné blbinky pochopení. Jenže, naši už nežíjí, tak asi nic nevysoudím. (mamka totiž každému z rodiny pekla k svátku a k narozeninám dort a oslavenec dostal kousky dva, ostatní po jednom )
Ovšem tentokrát jsem na to vyzrála, ač jsem to sama původně neplánovala a netušila: objednala jsem si tričko, šaty a kabát, manžel mne překvapil a pravil, že to zaplatí a bude mít dárek pro mne, s čímž jsem po zralé úvaze souhlasila a ještě mi přidal hotovost, ať si jdu koupit kytku dle vlastního výběru, aby se mi líbila. Ráda jsem ho poslechla: a tady máme výsledek:
Oslava s rodinou dcery bude, ale později, neb Veronika už měla svátek a dcera bude mít narozeniny a musíme najít termín, vyhovující všem. ( od mladých dostávám hodnotné knihy, kvalitní čokoládu a překvápka ). Sehnala jsem si dvě svíčky sedmičky a určitě se dám vyfotit prvně v životě s dortem a svíčkami. Tentokrát to nenechám jen tak, protože sedmdesátiny ani pětasedmdesátiny jsem neslavila, byly jiné starosti, hodlám si to vynahradit.
Jarušce musím uznat prvenství s přáním a dárky jak k svátku, tak k narozeninám, kvůli čemuž jsme se nedávno v Děčíně sešly.
Protože příští týden bude rušno, už nyní přeji všechno nejlepší i všem Miloslavám, Lenkám, Oldřichům a dalším oslavencům.
