Babička snědla vlka

 Ne, milé KOČKY, nespletla jsem se, nehodlám převyprávět někde už zakázanou pohádku, ale po přesunu z Arles do Tří Marií jsem šla s Janou do restaurace s výhledem na přístav, odkud jsme ve 14 hod. měly plout lodí kousek po moři a pak proti proudu Rhony do Camarquu, a já jsem si chtěla dopřát k obědu rybu.

Jenže neumím francouzsky a oni zase neuměli česky. Proto jsem byla moc ráda, že mi můj milý zeť nainstaloval do mobilu, který jsem krátce předtím dostala i překladač a napsala jsem obsluze, že bych si dala bílou rybu, nabídli mi tři druhy ryby, jenže nebylo jasné, o jaké se jedná a tak jsem zvolila mořského vlka a doufala, že to bude dobré. Bylo a já jsem odplouvala na vyjížďku s plným žaludkem a lehčí o dost euro.

Z plavby vám ukážu také pár fotek, ale některé se moc nepovedly, neb jak se na břehu ukázalo nějaké to zvíře, všichni se honem vrhali k oknům a vyfotila bych nějaké ruce a nějaké foťáky a nějaké ty mobily. Takže si některé věci musíme jen pamatovat.

Růžové plameňáky a šedé nebo bílé volavky nemám žádné, to bych se u okýnek musela poprat...

Na břehu Rhony

 Milé KOČKY, je mi to trapné, že stále ještě čerpám z odjetého zájezdu do Francie, jenže, bylo toho tolik, že nechci něco zapomenout a tak ještě pár dní tu budou postřehy z cesty:

tentokrát nás čekalo hned po ránu město Arles. Už jsem tam kdysi byla, tak jsem se Janě holedbala, že jí budu dělat průvodkyni. Ale nepředbíhejme. Zaparkovali jsme u řeky a vyrazili jsme do města: 

brána a poté známá místa, rozkošné uličky a aréna, kam jsme měli tentokrát vstupenky. A další místa a kostely, prostě taková zájezdová jízda po antickém městě.

Vezmu to zkrátka a rovnou fotky napříč městem:

a popojedeme

Vyvěračka

 Dalším a to velmi příjemným místem, kde jsme se zastavili na delší dobu, byla vyvěračka údajně nejsilnější v Evropě. Je to FONTAINE-DE-VAUCLUSE. My s Janou jsme se ovšem nejprve svěřily do péče jedné restaurace pod stromy a nad řekou, což byla kombinace v tom horku naprosto dokonalá. Daly jsme si pití a pak jsem tam Janu nechala a vyrazila k vyvěračce, že to pro nás nafotím. Jenže, ouha, na konci té cesty mříže a výstražná tabule - že je vyhlídka uzavřena pro padání kamenů - a byly to pořádné balvany. Tudíž mohutnost vyvěračky jsem mohla posuzovat pouze podle množství vody v řece. Nu i to, co jsem viděla, stálo za tu námahu.

Nyní se s vámi, milé KOČKY, o ty dojmy rozdělím:

vodní kolo u papírny, která zde funguje mnoho století:

V městečku bylo hezky...

Kampak vás, milé blogerky, vezmu zítra?

Levandule

 Po zážitku v Russillonu jsme odevzdaně jeli do dalšího ,,zastavení,, a tím byl, mnou považovaný za vrchol zájezdu - klášter s poli levandule všude okolo, v širokém a hlubokém údolí, které je  obklopené poměrně vysokými kopci, porostlými keři a stromy typickými pro tento kraj - s potokem uprostřed údolí naprosto vyschlým v tuto letní dobu - vítejte v Senanque.

Moc jsem si léta přála tohle místo vidět a stalo se.

Milé KOČKY: že jste to vy, máte to bez horka a bez únavy:

roztomilý model, co říkáte?

a jedeme dál, nyní už s levandulovými dárečky v batohu...