K sousedům

 Přišla neděle 7.9.25 a my jsme jely s Janou a její vnučkou na dávno objednaný  a dávno zaplacený zájezd ( takové máme v září tři! ) Jenže mně bylo v týdnu nejméně 2x ouvej, proto jsem se snažila na poslední chvíli sehnat za sebe náhradu, ale nepovedlo se. Tak mi nezbylo, než se překonat, použít nějaká léčiva a vyrazit. Počasí se povedlo, údolí Wachau se svými četnými vinicemi se vyparádilo do téměř podzimních barev a Dunaj byl krásně světle modrý, hrady se na kopcích nad údolí vypínaly, vše bylo jako z katalogu.

Jelikož jsme tam nebyly zdaleka poprvé, užívaly jsme si trochu jinak, než kdysi.No, ono nejdramatičtější to bylo v Praze, kde metro o víkendu nejezdilo jako obvykle, takže nás Janin manžel vezl místo na Ládví až na Hl.n. a odtud jsme jely dvě st. metra na I.P.Pavlova, tady přestup na další soupravou na Roztyly, ještě, že nás o tom cestovka včas informovala, jinak jsme nikam nejely. A pak hezky směr Třeboň, Halámky a Melk. Město na Dunaji s bohatou historií.

O Mělku jsem tady na blogu referovala pokaždé, když jsem se z tohoto kláštera vrátila, tak jen stručně. Líbí se mi tam knihovna i interiér kostela, zahrady a stará část městečka.

Pár fotek na oživení - každý si nemusí pamatovat, co jsem kdy zveřejnila - milé KOČKY: Rakousko má spoustu krásných a zachovalých klášterů a církevních památek.

Občas něco mobilem: mlhavé ráno na Roztylech, slibující sluníčko - 

klášterní zahrady a kavárna v Melku:

zítra vám, milé blogerky, prozradím, kam jsme jeli pak...

V Oseku

 V městečku Oseku jsem byla několikrát, poprvé v době, kdy byl zdejší klášter a kostel v zuboženém stavu a později vícekrát, kdy se prováděly opravy - ráda vidám znovuzrození takových památek.

K první návštěvě jedna humorná příhoda: šli jsme s mužem ke hradu Oseku na kopec nad obcí, bylo to do strmého vrchu a docela daleko a když jsme dorazili ku bráně, tak tam visela cedule, že hrad je uzavřen a vstup zakázaný! Manžel se tehdy fakt neradoval!

viz: Pozůstatky jednoho z nejstarších a nejmohutnějších gotických hradů v Podkrušnohoří. Historie tohoto hradu sahá až do první poloviny 13. století, kdy území ovládal rod Hrabišiců. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky podsklepené brány, hradeb, valeně klenuté sklepy a vysoká věž.

Milé KOČKY: teta WIKI tvrdí - Klášter Osek je neobsazený cisterciácký klášter v Oseku u Duchcova pod Krušnými horami. Původně románsko-gotický klášter z 13. století byl přestavěn za účasti Octavia Broggia do dnešní podoby vrcholně barokního areálu. Jeho součástí je kostel Nanebevzetí Panny Marie, budovy starého a nového konventu, prelatura s hodinovou věží a hospodářské budovy

Románský kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1207-22, barokně přestavěn v letech 1711-18, s bohatou vnitřní výzdobou.

Taková tam kdysi dávno bývala zahrada:

 a zítra se vydáme jinam...

Devastace

 To je to první a nejsilnější, co mne napadne, když se projdu po Duchcově. Což o to, zámek a jeho zahrady, to ještě ujde, ale dojem z nejbližšího okolí náměstí je tristní, jak dokládají mnohé domy v dezolátním stavu. Také kostel na náměstí není v dobré kondici.

To by Casanova koukal!, milé KOČKY. 

vím,že jsem tohle město na blog dávala vícekrát, také jsme tam byli několikrát... k zámku jsem našla pár info: Památkově chráněný zámecký areál, k jehož vzniku došlo v druhé polovině 16. století. Původně renesanční lobkovické sídlo vytvořené na základech staré tvrze bylo v letech 1675-1711, kdy se vlastníkem stal Jan Josef z Valdštejna, přestaveno na barokní zámek. Záhy byl objekt dle návrhů Jeana Baptiste Matheye rozšířen o dvě křídla, vnější zámecké nádvoří a čestný dvůr. Současný klasicistní vzhled však získal po úpravách, které proběhly v letech 1814-1818 za správy Josefa Karla z Valdštejna. Součástí areálu je rozlehlý francouzský park se soustavou bazénů, vodotrysků, fontán a sochami od Matyáše Bernarda Brauna, postavený podle návrhu známého architekta Jana Ferdinanda Schora.

Zámek je úzce spjat s významným italským dobrodruhem Giacomo Casanovou, který na zámku ve službách hraběte Josefa Karla z Valdštejna prožil svá poslední léta.

Pod Milešovkou

 Dříve jsme obvykle vyhopkali na Lovoš nebo na Milešovku či zříceninu hradu Košťálov a nyní spíše zůstáváme pod nimi dole, přeci jen na nás zahlodal zub času a už s tím vystoupáním na vrcholy šetříme. Já vypadám, že to dělám z úcty k věku manžela a on zase, že bere ohledy na můj zdravotní stav.

Takže třeba v obci Milešov se můžeme pokochat zámkem a jeho zahradami, při troše fantazie si umíme představit, jak to kdysi bylo krásné. ( pokochat zvenku - dnes je tam asi LDNka ). V zahradě býval krásný altán, který je tak příšerně zdevastovaný, že opravit asi nepůjde, škoda.

Na okraji obce alespoň opravili kostel, který je vedle dost zničeného hřbitova, ale i tak jsem ho ráda několikrát navštívila a s pohledy na Milešovku pofotila. 

Než se přes kopce, okolo hradu Kostomlaty, vydáme k Duchcovu, milé KOČKY, pár snímků z Milešova:

k tomuto kostelu jsem našla:

Zbudován v letech 1675–80 nákladem Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic jako rodinná hrobka. Stavba provedena podle návrhu Antonia della Porta. V 18. a 19. stol. upravován. Po r. 1945 postupně opuštěn a jeho okolí zdevastováno.

 Letohrádek: Barokní letohrádek byl postaven v letech 1701 - 1708.

o zámku se múžeme dočíst:

Původní gotický hrad, tyčící se nad obcí, nechali v 16. století Kaplířové ze Sulevic přestavět na zámek. Místo si oblíbili natolik, že v polovině 17. století jej nechal Zdeněk Kašpar Kaplíř rozšířit v duchu baroka a Milešov se stal centrem panství. Za pozornost stojí nástropní malby v kapli nebo zahradní altán z 18. století s freskovou výzdobou.
Prostory zámku jsou od roku 2001 využívány pro potřeby domova pro seniory.

zdroj:Mapy.cz

zítra popojedeme...vaše: