To nevymyslíš

 Při jednom ze zájezdů do Francie jsme také, jak jinak, navštívili Paříž a to hned dvakrát - na začátku a poslední den zájezdu. Program tam byl obvyklý a tradiční, takže popíšu jen samotný neplánovaný zážitek. K večeru jsme byli u baziliky Sacré - Coeur, pokoukali na stmívající se Paříž a šli se projít po Montmartru -  mezi restauracemi a cukrárnami, kavárnami - hezké to bylo, Najednou vidím, jak nějaký štáb fotí cizokrajnou dvojici. Asi něco o módě? Drze jsem šla mezi ně, vmáčkla jim své cestovní medvídky, udělala hbitě několik snímků a medvědky jim zase odebrala. Dvojice koukala velmi překvapeně, netušili, co se to děje, jestli patřím ke štábu, ti ze štábu zase nechápali, co to má být a než se slavný štáb vzpamatoval, já jsem byla pryč.

Milé blogerky, oproti jiným zájezdům do Paříže, tento měl pro mne své zvláštní kouzlo!

už jsem ty fotky kdysi dávala na blog...ale...

 

z Paříže vaše :

Neplánované události II.

Milé KOČKY, další díl těchto neplánovaných událostí věnuji Itálii, v oblasti Viterba jsme měli moc krásný zájezd do opravdu zajímavých městeček a přírodních oblastí plný bohatých památek - jednoho dne jsme se vydali do města Orvieta. Je to město na skále, kam se dostanete ,,lanovkou,, a pak chodíte nahoře, no, chodíte, ony vás davy nesou. Jdeme takhle nepříliš širokou uličkou a já vidím banku, na jejímž okně byl jakýsi pultík. Hned jsem střelhbitě začala na něm vyměňovat baterky ve foťáku, když jsem zkontrolovala, že pod ním není žádný kanál.Trvalo to chvilinku a pak jsem vyrazila s davem dále, postupně ale davy slábly, řídly, až jsem přišla na malé náměstíčko a naši nikde. ( hned za bankou totiž odbočili vlevo ke kostelu ) Vpravo vidím palác s velice bombastickým schodištěm plným soch a tak jsem vylezla asi do druhého patra a spatřím kousek pod sebou za mnoha domy nějakou kostelní stavbu, pruhovanou a výrazně velkou. Tasím mobil a volám Janě, kde jste. V nějaké katedrále. Na komentované prohlídce. Říkám - jdu tam. Čekám dobu před tím kolosem a pak se vyřinuli ven, panu průvodci šeptám tajemství, že jsem se sama ztratila a sama našla. On na to: chcete do katedrály? koupil jsem vám také vstupenku. Dal ostatním asi 20 minut rozprch, vzal mne dovnitř, paní u vchodu vše vysvětlil a šli jsme sami dva, celou katedrálu mi ochotně ukázal a pověděl důležité věci k tomu. 

Takže pár snímků k této stavbě, o kterou jsem tehdy nepřišla, díky hodnému mladému průvodci. Ostatní si zatím asi dali kávu, v Itálii je kaváren!

Katedrála v Orvietu, zasvěcená Santa Maria Assuntě, je nádherný příklad italské gotické architektury a hlavní místo uctívání ve městě. Její stavba započala v roce 1290 a po staletí se na ní podílelo mnoho umělců, vyvrcholila v 16. století přidáním věží. Katedrála je proslulá bohatě zdobenou fasádou se sochami a mozaikami a v jejím interiéru se nacházejí důležitá umělecká díla, jako jsou fresky v kapli San Brizio a del Corporale, svědectví různých uměleckých období. Prohlášená za národní památku a minoritskou baziliku, katedrála nabízí cestu historií a uměním a představuje ikonický symbol Orvieta. - opsáno z mapy.cz

 

z vnitřku foto nemám, ale zkuste si to, milé blogerky najít - je to pohádka!

poohlídneme se i po městě:

Dole je dálnice a trať, po které jezdí italské rychlíky, mnou přejmenované na Žíznivá čára. Takové u nás neuvidíte.

Neplánované události

Při mém prvním zájezdu do Normandie jsem zažila veselou historku, kterou vám, milé KOČKY, nyní převyprávím. Bydleli jsme v městě Fécampu a každý den se jezdilo busem na výlety, obvykle kolem moře po různých památkách a pamětihodných místech. Tak jsme se jeden den ocitli ve městě Dieppe, ve kterém měli za II.sv.války zdejší obyvatelé velké starosti s Němci. Ale o tom historka není.

Naše výprava měla komentovanou prohlídku zdejšího impozantnho hradu a poté jsme měli až do 14 té hodiny rozprch. Po prohlídce jsme s kamarádkou Dášou zjistily, že kousek pod hradem, ale ještě v areálu, je pěkný trávník s nádherným výhledem na město a na moře, tak jsme si ,,ustlaly,, a kochaly se, vytáhly svačinu a užívaly si sluníčka.  Nikde nikdo, jen my a starý hrad nad námi.  Po nějaké době vidíme, že od brány na nás mává nějaký člověk, tak jsme mu také zamávaly a říkáme si, jak jsou ti frantíci milí. Jenže pánovi to nestačilo a pořád gestikuloval, takže jsme vyrozuměly, že to nebude jen taková letmá náklonnost. Zvedly jsme se a jdeme z kopečka k němu a tam nám na tabuli ukázal, že hrad je od 12 - 14 uzavřen. No, pane jo, kdyby si nás nevšiml, tak jsme se nedostaly ven a bus by ve 14 od. asi ujel? nebo by na nás dobu museli čekat!  No, dobře to dopadlo, šly jsme do města, daly si francouzský oběd - velký kus masa, jednu bramboru a velkou haldu zeleniny, francouzi ještě u toho kouří cigarety! Pak jsme se prošly po nábřeží a včas došly k busu a pokračovalo se do nějaké té rozkošné normandské vesnice.

pár fotek z Dieppe:

tady jsme poobědvaly:

o tohle bychom přišly, kdybychom se včas nedostavily k busu:

na střechách mají kosatce:

nejkratší francouzská řeka:

toto jsme vídaly z našeho dočasného bydlení každý večer...