Výstava lastur

 Přišla sobota, 8.11.25 a já jsem se, ač se zavázanou rukou a s práškem proti bolesti, vydala - tentokrát ale s Honzíkem, nikoli s Janou, jako dva roky po sobě předtím, do Prahy na Ládví na výstavu lastur, na kterou nás blogerky pozvala Renátka z blogu Lezarts. ( Jana měla omluvenku - bolavé koleno )

Že se to Honzíkovi bude líbit jsem tušila, ovšem, že bude nadšen, to mne překvapilo a to příjemně. Výlet jsme završili naproti KD v kavárně, Honzík s medovníkem a kakaem a já s čajem a upatlaným kabátem - rukáv mi voněl čokoládou až domů a kabát šel rovnou do pračky.

Potkaly jsme se s Renátkou a bylo to krátké a milé setkání. Krásná, příjemná a na nic si nehraje. Dostala jsem pěkný dárek!

Milé KOČKY:

Vybrala jsem pro vás od každého trochu.

Chodím a koukám

 Že je listopad? nu, je to to tak, za pár týdnů máme Vánoce, už se těším na stromeček. Listopad nemám příliš v oblibě, zjistila jsem, milé KOČKY, že nejrychleji mi tento tmavý a obvykle mokrý měsíc utekl, když jsem léta jezdila hlídat vnučky, doprovázela jsem je na různé kroužky, třeba mladší vnučku do Říčan na výtvarku, uteklo mi to jako voda a za chvíli byl prosinec a ten má jinou energii. Ale i tento měsíc se dá využít na procházky a výlety, mám tu několik snímků, které to dokládají.

Po takovém výletě si dám doma vařený jablečný kompot, zachumlám se do deky, těším se z tepla a pohody...

Hezké listopadové dny i vám, milé blogerky...nejsme z cukru, mlha nás nepoškodí!

Všechno nejlepší všem Martinům!

Ještě jednou

 Milé KOČKY, ještě se vrátím k těm málo známým místům, hodných návštěvy, i když pro některé z vás to nebude tak neznámé,

ale před lety jsem je považovala za naprostý objev.

Příkladně znáte kostel v Pivoni? že ne?, ani se vám nedivím, je to obec na Domažlicku, kostel byl téměř zničený a díky tomu, že jsem někde po revoluci slyšela, že na jeho záchranu se spolčili nějací umělci s Martinou Kociánovou, jsem pochopitelně kostel chtěla vidět. A jeli jsme tam, moc ráda bych tam po letech opět zavítala a viděla nějaký posun k lepšímu, jako jsem se dočkala u Jízdárny ve Světcích u Tachova. Když jsem ji pak viděla zrekonstruovanou ve filmu o Marii Terezii, kde manžela hrál Vojta Kotek, byla jsem nadšená.

Unikátní jízdána, která je druhá největší ve střední Evropě po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni. Novorománská stavba je národní kulturní památkou a zachránila ji velká rekonstrukce po roce 2000. Cenný je zejména složitý krov s hranolovou lucernou.

Dolní Hedeč:

poprvé jsme tam šli s manželem z Králík pěšky kolem křížové cesty, podruhé s vnučkami autem až ke klášteru a pak už jen autem...

Počátky vzniku kláštera souvisí s dokončením poutního kostela. Byl vystavěn v duchu baroka a kromě kostela Nanebevzetí Panny Marie je jeho součástí kaple Svatých schodů s ambity, pramenem, hřbitovem a poutním domem.

Původní řád redemptoristů vystřídali servité. V době totality se zde nacházel internační tábor pro mnichy. Tuto nešťastnou minulost připomíná hlavní expozice Památníku obětem internace. Ve vitrínách uvidíte výstroj a výzbroj ostrahy a některé vzácné osobní potřeby a části pozůstalostí řeholníků. Je zde i prohlídka interiéru velitelského domu a strážní věže.

Klášter: u Nové Bystřice

Nikdy jsme cestou do Slavonic přes Jindřichův Hradec a Novou Bystřici nezapomněli zavítat k tomuto kostelu a rybníku, vždy si tady uděláme delší přestávku:

Kostel samotný byl postaven na místě starého, vypáleného novokřtěnci po vyvraždění 40 řeholníků a pobití katolických věřících při mši svaté dne 22. července 1533. Pod oltářem se stékají tři léčivé prameny v jeden - studánku naleznete vedle kostela. Kněžiště je atypicky obráceno na západní stranu.

Cestou na poštu

 Ještě poslední momenty podzimu v Neratovicích - milé KOČKY, to jsem si v pátek odpoledne, 7.11., vyrazila do Alberta, na poštu, do Penny ( a vynechala knihovnu a lékárnu - protože bych to neunesla ).

Sluníčko už bývá nízko a má to vše jiné světlo:

zkoušela jsem vyfotit něco cestou - ale jednou rukou a to levou!

moje muškáty, chudinky, jsou stále na balkoně!