Poslední zastavení

Nedělní odpoledne bylo věnováno návštěvě města Lauf, najdete ho severně od Norimberka, kde si Karel IV nechal vystavět hrad na ostrůvku nad řekou, aby měl svoje bydlení na cestě po Evropě.  Navštívíme nyní Lauf an der Pegnitz.

píše se: Wenzelburg v Lauf an der Pegnitz je historický hrad, který kdysi sloužil jako císařská rezidence. Postaven od roku 1356 císařem Karlem IV., nabízel poslední možnost přenocování před Norimberkem. Zvláště působivý je věncový sál s více než 110 erby českých šlechtických rodů. Hrad, který po proměnlivém využití, mimo jiné jako akademie, dnes stojí prázdný, lze využít pro akce a prohlédnout si ho v rámci prohlídek. V současné době se pracuje na vytvoření česko-německého centra setkávání.

Milé KOČKY, ty erby doporučuji si prohlédnout, my jsme je s Janou viděly při minulé návštěvě Laufu - asi před dvěma lety v čase velikonočním. Nyní vás ochotně vezmu na adventní procházku městečkem:

 

šeřilo se, mlha byla, mně snad ani nevadila, 

pokud Bavoráci v nějaké bitvě vyhráli, jistě používali tyto knedlíky z bramborové kaše jako střelivo: 

pomalu se poskládáme do busu a pojedeme ku Praze, odvážíme si dojmy, fotky, zážitky a pocit, sem bych se měla za čas opět jednou vrátit.

Čas na změnu

 Moji milí, milé KOČKY, dnes jsem chtěla udělat poslední příspěvek inspirovaný cestou do Bavorska a to provést vás městem Lauf, jenže, jak jste si tu pochvalovali Rothenburg, napadlo mě, proč na vás šetřit? Přidám několik snímků ještě z tohoto města a na Lauf přijde řada třeba zítra, ne? 

Obvykle od busu z parkoviště průvodci vedou lidičky zkratkou, brankou v hradbách rovnou do města, jenže, já jsem liška stará a zkušená, já jdu cestou delší, ale zajímavější! Moje spolucestující si mohou myslet co chtějí, obvykle později můj styl chválí, ovšem jejich kolena a kyčle občas kvílí. Začínám u barbakánu, pak pěkně na hradby nebo hlavní ulicí a všude je co obdivovat a fotit - v zimě to můžete prokládat svařáky, na jaře nešetřit obdivem nad kvetoucími ovocnými stromy. 

Tak šup, nasaďte si čepice, šály, rukavice, vyrážíme:

zlatej autobus, teď si představte, přijet tam na koni, sehnat si nocleh a jídlo a seno pro koně, no, neměnila bych...

 

Mějte se dobře a rádi, blogerky a blogeři...

Pokaždé jiný

 Poprvé jsem do Rothenburgu o.d.Tauber přijela v prosinci 2008 na adventní zájezd s dcerou, bylo malinko nasněžíno a mrazejk, Vánoce tam na vás koukaly z každé uličky, z každého obchodu, z hradeb, z věží, chvojí vonělo a všudypřítomní plyšoví medvídkové  na vás mrkali, pojď si mne koupit, pojď si mne pohladit, pojď mne vzít do náručí. Nejvíc známé německé město Vánoc. Plné Čechů, Slováků, Poláků, Japonců a Číňanů, Němců. Město s půdorysem ve tvaru hrušky, obehnané hradbami a plné historických domů. Obtékané řekou Tauber.Na jaře je stráň k řece plná rozkvetlých ovocných stromů, což jsem si ověřila při velikonočním zájezdu. Pak se ještě několikrát snažilo tohle město na mne zapůsobit při opakovaných adventních zájezdech, Také tentokrát, v neděli, jsme s Janou nevynechaly příležitost si ty hezké dojmy zopakovat. Zašly jsme na místa známá i do některých uliček, kde jsme dosud nebyly, také kavárnu jsme vyzkoušely jinou, nakoupili zdejší specialitu - sněhové koule, jsou to takové  pruhy upečeného lineckého těsta slepené do koule a s různými příchutěmi. Prošly jsme několik obchodů s vánočními ozdobami, s polštářky a mnoha zbytečnými dekoracemi, medvídky, hračkami a nafotily spousty fotek domů, uliček a věží. Jen to počasí k nám nebylo milostivé. Zkusím vám, milé KOČKY, nastínit, jak tohle město Katie Wolfart jinde psáno Köthe vypadá.( Tady má její firma hlavní sídlo a pobočky různě po světě, třeba v Bruggách.)

Nemám nic proti Číňanům, ale nemusí být v Rothenburku všichni na mé fotce!

    

Na balkoně radnice každou hodinu vyhrává, spíš vytrubuje, živá kapela a na vedlejší budově mají takový jejich orloj...

Ráda jezdím na stále nová místa, ale tady se nestydím přiznat, že to byla moje šestá návštěva města, příště, jestli nějaké bude, půjdu zase po jiné části hradeb...

na blogu mám Rothenburg vícekrát.