Tam na jihu

Tak o památkách v Praze, Kutné Hoře, o vile Tugendhat, Morovém sloupu v Olomouci a dalších, o Lednici a Valticích, Kroměříži, Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, notoricky známých památkách zapsaných v UNESCO, si,

milé KOČKY,

nedovolím na mém blogu zatím nic napsat, i když je všechny znám a mám pofocené...kdo by však nosil dříví do lesa?

(malá poznámečka - teď, když je zahrada v Kroměříži za drahé peníze upravená, vrátí se církvi? )

Ovšem, jediná vesnice na seznamu UNESCO a to Holašovice, si zaslouží naši pozornost. Je to skutečně mimořádně krásná ves a kdo je obdivovatelem starých domků, statků, chalup, neměl by vynechat ji ani vesnice v oblasti Blata, případně některé vesnice severně od Třeboně, či západně od Budějovic...

Jsou fotogenické a působivé, hlavně si zde uvědomíme, že průčelí domů bylo vystavěno sice zdobné, ale statky jsou důkladné, plně funkční a aby to sloužilo provozu a potřebám života na vesnici a nic nebylo zbytečné, rozhazovačnost a plýtvání tady nemělo místo.

Takový statek měl bydlení pro rodinu, místa pro ustájení dobytka, uskladnění obilí, sena, slámy a dalších plodin, kůlny na nářadí a povozy...vše chytře dodnes skloubené v jeden krásný celek. Místo bylo před domem i na květiny, za domem na záhony se zeleninou a bramborami, sad s ovocnými stromy...

taková vesnice má i rybníček pro kačeny, husy, lípy s lavičkami pro staroušky...

zkuste si do takové vesnice o dovolené zajet...

O botách

Tak a teď vážně,

milé KOČKY,

co mi je platné, že si koupím hezké oblečení, klobouky, rukavice, kabelky, hedvábné šátky, když neseženu hezké, pohodlné, kožené, měkké - ale bytelné, které něco vydrží, vhodně barevné boty, možná, občas, ty letní ano, ale na zimu, abych nosila snad pánské? mám velkou nohu, věk se mi podepsal na klenbě, také v mládí často nošené vysoké podpatky řekly své, ( ta mladická nerozvážnost )...a výrobci se nijak nesnaží svými botičkami oslovit velkonožky, asi nestojí o penízky, které bychom my, vyšší holky, byly ochotny za kozačky a kotníčkové botky utratit.

Ano, už slyším o prodejnách v Praze, kde mají velká čísla, ale buď mají děsné modely, nebo jsou boty tvrdé a nedá se v nich chodit...

( světlou výjimkou jsou prodejny ve Žďáru nad Sázavou u nádraží a v Moravských Budějovicích, kde se mi opakovaně nákup vhodných botiček zdařil, ale jezdit na nákupy přes půl republiky vždycky nejde ), závidím jen jedno a to je ...malá noha!

Ale pozor, v Drážďanech jsem viděla takové, ze kterých mám dodnes tik, přesně takové by se mi hodily, líbily a nadělala bych s nimi parádu a ještě měla nohy v zimě v teple. K mému kožíšku jako dělané! Ouha, jen měli ty největší o číslo menší, než potřebuji. Jak smutné.

Dodnes se mi ,,o nich zdá,, - krásně světle hnědé, měkké, kožené, polovysoké kotníkové, s kulatou špičkou, po vnější straně pošité lístečky...na vnitřní straně zip. Naprosto dokonalé.

Od malinka jsem na boty a kabelky ujetá a tak se mi nedivte, zima téměř na krku a já jsem zatím bez kozaček.

ááááááááááááách jo.

( když vidím prvorepublikový film a v něm ženy v botičkách na nepříliš vysokém podpatku, šílím...)

S kámoškou

Pro zvědavé - tady nás můžete,

milé KOČKY,

spatřit na vlastní oči, jak výletíme po zahradě Francie:

V Paříži

O Paříži si musí každý nejlépe udělat obrázek sám,

pro ty z vás,

milé KOČKY,

které jste tam dosud nezavítaly, něco málo z mého fotoaparátu:

Na mostě

Na jednom mostě v malém městečku:

určitě se vám to,

milé KOČKY,

také líbí?

já a do Francie?

kdykoli, klidně bosa a přes rozbité sklo...