Překvapivé narozeniny

Asi bych měla,

milé KOČKY,

mému blogu koupit nové dupačky nebo balík plenek, případně bryndáček s hezkým obrázkem, nebo nového dudlíka?

ale na ty si nepotrpí....je mu totiž dneska přesně jeden rok,

že bych mu upekla dort? ale na to v tomto věku nemá nárok, stejně by ještě neuměl svíčku sám sfouknout?,

Sice ho už přikrmuju, občas má jablíčka a mrkvičky nastrouhané a k pití jen mlíčko, ale stejně se mi to mé dítko zdá neduživé a takové nevýrazné...

Říkám si, co z něj jednou vyroste a zda se vůbec bude vyvíjet...

Moc toho neumí a kdo ví, zda jsem schopna ho víc naučit, někam ho dovést?

Nechám se překvapit....

Možná, že bych mu udělala radost, kdybych mu sehnala nové čtenáře, někoho, kdo by si ho občas všiml a na chvíli k němu zašel?

Tak jen tajně doufám, že se můj blog dožije i dalších let...

Ráno

Tak takhle může,

milé KOČKY,

vypadat jarní ráno:

Jezero

Milé KOČKY,

když je řeč o Šumavě, nemůžu pominout jezero nejznámější ( asi ) a to Černé.

Říkám si, když tam opět kráčíme, proč ???

už jsme tam byli tolikrát,

ale nakonec si to zase rádi zopakujeme, tak tedy, pro ty, kdož tam ještě nebyli -

( nebo už nemůžou chodit ) :

To je bomba!

Manžel se,

milé KOČKY,

zaposlouchal do relace na radiostanici a dozvěděli jsme se

( neb jsem neměla uši zalité voskem ), že jaro je tady!

protože co?

čápi už tu několik dní byli a nyní!, považte, přiletěly i čápice. Bomba, ne?

To je jasné znamení, že to JARO myslí se svým převzetím vlády vážně!

Však jsme se něco načekali....

Milujeme Šumavu

Milujeme Šumavu a to tak, že celou, nemůžu říct, že bych tam něco měla méně ráda,

ať je jaro, léto, podzim, zima, je to jedno.

Ale jedno místo mám nejraději, a to cestu od Čeňkovy Pily k Antýglu, doufám, že se to nerozkřikne a ta místa ostatní, která často a rádi navštěvujeme, nebudou žárlit!

Zkusím sem dát pár obr. z našich občasných výletů...

Zabydlujeme se dočasně obvykle v Sušici nebo na Elsyně Dvoře, případně na Modravě, ale klidně i v Prášilech, podle toho, kam máme namířeno. Také v Kubově Huti a na Kvildě....

Ještě se mi nestalo, abych odtud jela domů nespokojená a naštvaná.

Pravda, už nenachodím, jako dříve, těch 20-25km denně, ale i tak...

výhledy z Oblíku, ze Svatoboru, z Javorníku, rovněž z Poledníku, Libína a Boubína se nedají ničím nahradit...

cestou na Čerchov jsem málem vypustila duši, ale stálo to za to....

Milé KOČKY,

co vy a Šumava?