Den sedmý

Na sedmý den našeho toulání Uhrami jsme se pořádně vyspali,

po snídani jsem Janě utekla ven a v rychlosti ještě nafotila soutok Bodrogu a Tisy,

bylo to velmi zajímavé...

počasí se škaredilo, byla jsem zvědavá, jak se vyvine...

V plánu bylo město Debrecín...i vydali jsme se na jih...

milé KOČKY,

také vám u toho názvu naskočí debrecínské párky?

( a to uzeniny nejím, ale tohle slovní spojení mám )

Městu Debrecínu jsme věnovali část dopoledne a dozvěděli se, že bylo a je kalvínskou baštou, jakož i mnohá jiná města na východě Maďarska.

Později jsme se přesunuli do NP HORTOBÁGY s rozsáhlou pustou, unikátním hřebčínem a vyzkoušeli jsme i zdejší skvělou kuchyni.

Pofotili jsme si koně, někteří se na nich i projeli, viděli jsme hnízdit čápy, ukázali nám originální ovce...zajímavý byl i Devítidírkový most.

V pozdní odpoledne jsme se už kochali v unikátním secesním městě KECSKEMÉT s nezapomenutelnými památkami. Nahlédli jsme i do zdejšího divadla.

Na ubytování jsme byli převezeni na okraj města do pěkného hotelu.

Den šestý

Tento den, v pořadí již šestý, se zprvu zdál být jako každý jiný, ale!

Sice pan průvodce jako vždy sliboval, že program bude bohatý, skutečnost byla na zážitky ještě o něco hojnější,

už ráno při přejezdu Bukových hor - po propršené noci - to byl ,,zážitek,

poblíž Miškolce jsme měli plánovanou návštěvu středověkého hradu Diósgyőr, zvenku to vypadalo jako téměř ruina, uvnitř překvapení, krásné prostory, plné obrazů a věcí, navozujících středověk,...

namlsaly jsme se s Janou a smělo se fotit! ( asi ).

Spodní prostory byly plné sušených bylinek, nádobí a předmětů, které pravděpodobně ve středověku sloužily k běžnému životu, v patře pak místnosti a sály pro šlechtu...

Město ( univerzitní ) MIŠKOVEC jsme prohlédli trochu - řekla bych - po americku, bylo totiž nutné odjet na určitý čas do nedalekých lázní MISKOLC-TAPOLCA, kde pro ty,

kteří se nešli koupat do přírodních pramenů, přilehlý park se stal dočasným útočištěm a sluníčko jim pohladilo tváře...

navíc, když byly okolo stánky se skvělou zmrzlinou...dalo se tam pobýt.

Skrývaly se zde i základy starodávného kostela.

Po koupání jsme se uvelebili v busu a směřovali krajinou plnou vinic k východu, ( někteří si cestou i schrupli ),

..na samé hranice se Slovenskem a Ukrajinou:

zde nás čekala prohlídka renesančního hradu SÁROSPATAK,

kde jistý čas pobýval i Jan Ámos Komenský.

Milé KOČKY -

Vyfasovali jsme bezvadnou průvodkyni, mluvící roztomile slovensky, paní Žužu...

Z hradu byl pěkný výhled na městečko s hradbami a na zakalenou řeku Bodrog...viz předešlé lijáky.

Na hradě měli mimo jiné i naprostou originalitu, kterou jsem nikdy předtím neviděla:

takové jakési mezipatro pro obránce...

Ten středověk totiž nebyl žádná selanka.

Stavili jsme se poté ve zdejší koleji a nafotili nějaké ty pamětní desky.

Hlavně J.A.Komenského, o kterém tu pějí chválu! Nedávno tam prý byla dokonce konference...o něm.

Přesunuli jsme se do Tokaje, ubytovali se v hotelu s výhledem na soutok Bodrogu a Tisy a následovala ochutnávka vína, později i nocleh.

Den pátý

Ač nastal pátý den zájezdu, zatím jsme nebyly unavené a dychtivě jsme očekávaly, co nám na dnešek pan průvodce Kamil připravil...

a nebylo to jen tak:

prvním zastavením byla barokní perla Maďarska, královský palác v GÖDÖLŐ, kde významné stopy zanechala choť Františka Josefa, půvabná císařovna Sisi...

( v zámku samotném se fotit nesmělo )

Počasí sice strašilo deštěm, ale v zámku bylo hezky, spousta obrazů a zajímavých informací!

Také procházka rozsáhlým přilehlým parkem byla příjemným zpestřením.

Bus nás pak odvezl do palócké vesnice HOLLÓKŐ s unikátní lidovou architekturou.

Před vystoupením z busu jsme zažili šílený liják,

ale vzápětí bylo krásně a prohlídka vesnice proběhla v pohodě.

Odtud se jelo úbočím pohoří Mátra na nejvyšší vrchol Maďarska KÉKESTETŐ (1015 m) s televizní věží s vyhlídkovou plošinou. Vyjeli jsme výtahem až nahoru,

slibovaný výhled na Slovensko se nekonal,

počasí to nedovolilo, ale i tak jsme se tam rádi podívali...

Odpoledne jsme měli prožít v Egeru, jenže! - měli jsme zpoždění,v městečku s hradem a barokními skvosty jsme se zdrželi pouze krátce u hradu a někteří stihli i krátkou prohlídku hradu.

Milé KOČKY,

ukážu vám pár snímků z tohoto dne:

( spalo se v hotýlku U lipicánů v nějaké obci pod Bukovými Horami a v noci byla veliká bouřka s kroupami, naštěstí k ránu to ustalo ).

Den čtvrtý

A přišel den čtvrtý, extra vydatný:

trochu jsme pookřály,

my s Janou,

neb jsme - my výletníci - měli bydlet v pěkných pokojíčcích po dvě noci a to se nám líbilo,

rozhodně více, než věčné balení kufru a harcování...každou noc jinam.

Čekala nás návštěva BUDAPEŠTI - každý ví, že hlavního města Maďarska, na Dunaji.

Co já jsem se natěšila, kolik roků jsem si tam přála jet...

Bus nás nejprve lehce povozil po městě, pak nás vynesl na Gellértův vrch,

kde jsme ( někteří ) mačkali foťáky a zběsile se snažili dostat nejlepší snímek města...

pak nás bus vyložil na protějším břehu - na nábřeží u mostu,

kde nás pan průvodce vytáhl na delší procházku městem:

přešli jsme kalnou řeku po mostě na krátkou návštěvu k lázním Gellertovým, kde nám nezbylo, než obdivovat vnitřní výzdobu...

( Římané i Turci o tomto místě vědí své )

Ještě jsme zašli do skalního kostela nedaleko a vrátili se na druhý břeh...společně prošli Tržnici a pak se šlo po památkách...časem jsem se s Janou rozhodla jít samostatně a našly jsme si pěší zónu ...kde jsme poobědvaly,

fotily, lelkovaly a vrátily jsme se do tržnice - a nakoupily. Klobásy, salámy a jiné nezbytnosti pro miláčky doma.

( říkají: nejlepší dárky jsou ty, co se dají sníst a vypít )

Včas jsme došly na určenou hodinu k busu a ten nás odvezl k Rybářské baště.

Tady jsme si určený čas patřičně užily...

ovšem stejný nápad mělo asi 20 tisíc lidí z celého světa...

Pozdní odpoledne patřilo Parlamentu a okolním stavbám, parku, nábřeží a

k večeru pak náměstí Hrdinů a přilehlému parku s hradem...

škoda, že jsme museli odjet, ráda bych viděla Budapešť i potmě, nasvícenou.

Určitě se tam vrátím!

Líbilo se mi tam moc...přesto, že jsem tam jen ,,nakoukla,, -

milé KOČKY,

každému návštěvu Budína i Pešti vřele doporučuji...

( čisto, upraveno, samá kytka )

Den třetí

Třetí den zájezdu?

Po ránu jsme ( po snídani ) hupli do busu, už jsme to měli nacvičené a pelášili ke slovenské hranici...první zastavení bylo v OSTŘIHOMI (Esztergom) s královským palácem,

kde jsme se prodírali množstvím lidiček, byla tu jakási oslava, asi to bylo tím, že byl První máj a lásky čas?

Prohlédli jsme si zdejší obrovskou a krásnou basiliku,

v místním církevním muzeu jsme obdivovali nejen vyšívané ornáty a náčiní ze zlata...paráda!...

( nesmělo se fotit..ouvej )

a vyšplhali jsme se po asi 400 schodech do kupole...rozhled luxusní a počasí nádherné,

koukali na druhý břeh Dunaje, na slovenské území...

poté byl rozchod ..

Následovala cesta busem podél Dunaje k ruinám královské citadely ve VISEGRÁDU...

Nejprve jsme si prohlédli hrad nahoře na kopci s mimořádně pěkným výhledem na ohbí Dunaje a posléze jsme udělali prohlídku hradu dole, u vody. Obojí to stálo za to!!!

Na hradě kašírovaná hostina, kde hoduje i mladý Karel IV.! ale - ne, že bych to pamatovala!

a stihly jsme s Janou v restauraci výbornou gulášovou polévku, ostatní účastníci zájezdu i jiné dobroty...

Milé KOČKY!

Pokračovalo se do rozkošného městečka SZENTENDRE s mnoha srbskými pravoslavnými památkami a největším a nejlepším skanzenem v Maďarsku.

( ovšem, ten jsme neviděli, zato v městečku to žilo...)