Mlhu asi zažil časem každý,
mlžka bývá hezká na podzim,
když barevné listí na stromech halí do závoje,
zato v zimě, když namrzne mlha na křoví a stromy, to je, pane, krása...
ale dnes vám,
milé KOČKY,
povím o jiné mlze.
Já jsem zažila opravdu pořádnou, hustou mlhu na třech místech:
v Londýně a v Aši, a cestou od nás do Špindlu a zpátky!
Překvapilo vás to? není divu, mne také.
To jsme jeli ze Skotska, poslední zastavení zájezdu bylo za pěkného počasí ve Stonehenge
a ač jsme pak projeli Londýnem, nic z něj jsem nezahlédla ani náhodou - byla tak hustá mlha,
že se divím, že řidič našel Dover!
A druhý případ byl ještě divnější:
byla jsem v lázních Frantovkách a jednoho dne jsme si s ostatními lázeňačkami usmyslely,
že se odpoledne podíváme vlakem do Aše.
Sedly jsme do motoráčku a po krátké době vystoupily na nádraží v Aši,
vyšly jsme před budovu a nic, opravdu nic neviděly...
Mlha!!! hustá jako pěna na holení ...
tudíž jsme se otočily a sedly zpět do vyhřátého vlaku, který tam ještě stál a vrátily se zpět do Františkových Lázní...
Byl to můj nejzbytečnější a nejpodivnější ,,výlet,, v životě.
A prohlášení, že jsem byla v Londýně a v Aši a nic neviděla, je pravdivé.
Zato ta třetí mlha, ta byla s příběhem a málem na rozvod.
Dcera mi do práce volala, že je nemocná, má vysokou horečku, pak se spojení přerušilo.
Studovala v té době v H.Králové a měla být se školou na horách...na lyžáku.
Přijela jsem pozdě odpoledne domů z práce a přemluvila manžela a vyjeli jsme autem do Špindlu, kde jsme ji hledali, abychom se TAM dověděli, že vůbec není v chatě a že leží na ubytovně v H.K.!!!
takže jsme jeli zpátky domů a bylo dusno, ač byla zima...a hustá mlha celou cestu,
manžel měl oči červené jak angorák.
Přijeli jsme domů asi v půl druhé ráno a po páté odcházel manžel do práce...na 12hod. šichtu.
Tehdy jsem neměla na růžích ustláno! a byla jsem za pořádnou zmatkařku.
Takže přede mnou o mlze raději nemluvte...
milé KOČKY.
A vlastně si vzpomínám na jednu taky nepříliš povedenou akci, která ale k mému překvapení dopadla DOBŘE:
Jeli jsme na kolech z Modravy, podívat se na Prášilské jezero, bylo to pozdě na podzim a počasí příšerné, když jsme se tam doškrábali, mlha jako mlíko, vidět bylo vodičku asi 1 metr od břehu a pár loudivých kachen...
já bez sebe, že přítel tu krásu, která je tam běžně k vidění, rozhodně neuvidí, a víte, co on řekl?:
alespoň si to mohu představit tak hezké, jak mi má fantazie dovolí a vydali jsme se ve studeném dešti zpátky...
klobouk dolů... dodnes jsem mu vděčná, že mi nevynadal.
