Nedaleko

Vzala jsem si k srdci, když jsem slíbila,

že na blog udělám pár fotek z nejbližšího okolí ...

míst v okruhu 2-3 km od bydliště a ejhle:

už včera se mi povedly

- Lobkovice,

vlastně součást našeho města.

Co na tom, že právě okolo kostelíka dělali nějací chlapi výkop, to je život,

takže to tam máme se vším všudy.

Tudíž,

milé KOČKY,

raději méně slov, více obrázků.

kostel Nanebevzetí Panny Marie v Lobkovicích ze 14.st.

a zámeček

Kurník

Jak to tak vypadá, budu si muset pořídit kurník,

už jsem ( zase ) koupila dvě slepice,

jako bych těch kurů neměla už dost.

Tyhle mi ale vejce neponesou, ani schůdky ne....ou,

zatím dělají radost mně a snad,

až se obě vrátí z lyžování na horách,

potěší i mé milé vnučky?

Musím jim najít nějaké šikovné místečko, kde se budou vyjímat...

Milé KOČKY,

obarvím v cibulovém nálevu a s použitím nějakých lístečků pár bílých vajec

a Velikonoce můžou vypuknout.

Počty a naivita

V noci na dnešek jsem nemohla usnout,

pořád se mi zobrazoval ten liběchovský zámek, v jak špatném stavu je od povodní,

jenže! - ta rozbitá skla oken - to neudělala voda,

no jo, není v soukromých rukách, nejsou peníze, není to priorita atp.,

napadlo mě, jak už to my, Vodnáři, máme,

takové fantasmagorické, utopické, poněkud bláznivé řešení:

kdyby každá osoba v republice dala jednu korunu měsíčně na zvláštní účet,

bylo by to 12,- Kč ročně!

( pětičlená rodina, tzn. s třemi dětmi, by poslala 60 Kč ročně ),

( možná by někdo poslal i víc? )

a pokud je pravda, že nás je asi 10 milionů,

bylo by to 10 milionů měsíčně a 120 milionů ročně,

a z toho už by se dalo leccos opravit, když už je to STÁTNÍ majetek!

A kdyby ten účet spravoval někdo, aniž by z něj čerpal pro sebe a vyváděl na jiné účty, že?

Kdyby firmy a práce na rekonstrukcích a opravách vybíral a posléze hlídal někdo zodpovědný a nebral za to zbytečně velkou haldu peněz,

milé KOČKY,

za pár let by se některé ty památky vylouply ze šedi a nevypadaly by jako ruiny,

zdobily by obce a lákaly turisty,

nestrašily by a nepřitahovaly vandaly...

taky mě ale napadlo, zda má smysl opravovat tyhle zámečky,

které pak slouží buď jako muzea a galerie, případně jako sídlo veřejné správy,

když zároveň také hrozí, že opět přijde nějaká ta povodeň a zase bude zle, jenže, tak asi nelze uvažovat?

Naštěstí jsem usnula a veškeré ty myšlenky odletěly pryč.

O týden

O víc než týden se minula potřeba něco nafotit a dnešní výlet,

jo, kdyby Dáška F. svoji výzvu napsala později,

měla bych do akce lepší fotky...

ale co už, stalo se,

dnes ráno koukám, sluníčko, modré nebe a tak jsem pozvala svého muže naším autem na výlet.

( přiznám se, že ho využívám hlavně jako šoféra, i když, někdy díky jeho nepříliš mladistvému sluchu jedeme jinudy, ale ... )

takže,

přímo do Mělníka a pak cestou Praotce Čecha, kolem Řípu, s pohledem na kostelík v Cítově a Kostomlatech p. Ř., které tady nebyly, když šel p.Čech okolo a měl už toho harcování dost a řekl si, že se tu zabydlí, taky - co mu zbývalo, most v Roudnici přes Labe ještě nestál a plavat na druhý břeh se jim asi nechtělo...trať tu taky nebyla, aby se svezli dál k Lovosicům a na Ústecko a Děčínsko, hihi.

Cvakla jsem Cítov a Kostomlaty a Říp za jízdy, taky to podle toho vypadá, když má šofér těžkou nohu ( a ani nepřibrzdí ).

V Roudnici jsem to vzala zase jinak, než jindy, dvě kaple, jedna pojišťovna, která mi připomněla Františkovy Lázně ( žlutobílá fasáda ),kolem zámku a pak hurá na náměstí, kde jsme se sešli s mužem u cukrárny a dali si čaj, kávu a něco k tomu. A pak přišel zlatý hřeb - sněženky v jednom hájíčku v jedné obci poblíž Roudnice. U Labe.

Chystala jsem se tam dlouho, dnes se zadařilo.

Našlapovat opatrně, je to chráněné území...

Pak jsme se otočili k domovu, projeli Štětí, chtěla jsem vyfotit kouř ( nebo páru? ) z Počápel, ze dvou komínů se udělalo takové obří bílé X, ale pan L. jel rychle po hrbaté silnici, tak z toho nebylo nic! a vykňourala jsem si kratší zastavení v Liběchově, chudák zámek, je po povodni hrozně zpustlý, obešla jsem ho a nafotila v tomto syrovém stavu.

Pamatuji si ho v jiné kondici, s krásnou expozicí uvnitř.

Snad se jednou zase vzpamatuje.

I tak je mi po dnešním výletě fajn a už kuji pikle na sobotu.

A slíbila jsem kostelík sv. Vojtěcha v Neratovicích, tak ten jsem pofotila hned ráno ...

Máte to tu na stříbrném tácu,

milé KOČKY:

Oddychová práce

Dopoledne hlídám tříletého chlapečka známých, vařím oběd, peru prádlo,

( pračka pere, dodal by manžel )

a tak nějak podobně si užívám pondělní dopoledne,

...............

a teď, v pozdní odpoledne jsem si sedla k počítači a jala jsem se číst a hlavně!

- prohlížet fotky,

tzn.:

všechny blogy, které Dáša F. uvedla, že se zúčastnily ,,soutěže,, 7 fotek během 7 dní.

Milé KOČKY,

musím všem naráz říct,

že snímky jsou pěkné a vesměs jarní a je to prohlížení příjemné,

je vidět, že jste to většinou vzaly za správný konec.

Až na to hudrání, že napadl zase sníh,

to trochu nechápu,

vždyť je teprve březen,

ale polehčující okolnost pro mne je, že u nás sníh téměř celou zimu nebyl,

tak jsem ho naopak přivítala,

však za pár dní jaro bude a pak to půjde rychle.

Pokud ovšem bydlíte někde, kde zima řádí už dlouho, pak rozumím.

( taky jsem bydlela, kdysi, před lety, na severu, kde jsme museli topit 9 měsíců v roce )

Tak si tady u vašich prací oddychuju a pročítám, čím žije ženská blogerská komunita.

Nezbývá mi, než Dášce poděkovat, nejen za tu jednorázovou akci,

ale i za její neutuchající gejzíry krásných fotek ze služebních cest.

A abyste si nemyslely, že se netěším na jaro a teplé dny, přidám postarší foto mého oře, který už nedočkavě podupává svými kopýtky....