Nahoře na skalách,
v tom vichru, který tam foukal, muselo se na vlhkých kamenech s rozmyslem našlapovat:
milé KOČKY,
funěl vítr a taky já, proto jsem postupovala pomalu a velmi opatrně.
A jsem celá.
sobota 10. listopadu 2018
Svatomartinská husa
Abych nezapomněla:
taky jsme si stihli dát něco svatomartinského:
polévku kaldoun? ( nevím, jak se to správně jmenuje )
a potkali jsme i skalní husu resp. její hlavu,
z té by,
milé KOČKY,
moc dobrá polévka nebyla.
V hospůdce - ač sv.Martina je až zítra, měli rezervaci na spoustu upečených husích stehen a prsíček!
Pečete-li husu na zítra,
ať se vám povede a dobrou chuť!
Kupte si zítra po 11té hod. vínko.
Mlha nemlha, fotek mám zas plnou bedýnku.
Za každou cenu?
Řekly jsme si s Janou, že když v sobotu má volno, že by to chtělo výlet.
V týdnu bylo krásně a docela teplo, tak jsem jí navrhla, že pojedeme vlakem na Dobříš,
dojdeme si k zámku, podíváme se na nějakou výstavu a projdeme se, zajdeme na kafe a ve vlaku probereme novinky, domluvíme se na podrobnostech ohledně adventu, jedeme už 29.11.
Jenže manžel navrhl, že pojedeme autem a někam jinam, aby nemusel přes Prahu.
( No, Dobříš nám neuteče )
Ráno mlha, chladno, nepříjemno, šedá deka nad krajinou.
Na můj popud jsme jeli po dálnici směr Ústí n.L. a sjeli jsme na silnici č.13
a kolem deváté už jsme se soukali z auta v obci Tisá.
Zima, vítr, mlha.
Jenže! -
milé KOČKY,
když už, tak už, vystoupali jsme do skal, jediná výhoda - neplatilo se vstupné,
ač počasí nestálo za mnoho, bylo tam dost zájemců - nějaké školou povinné děti s dospěláky,
pár manželských mladičkých párů s batolaty v krosně, jeden, dva páry starších manželů a nějací horolezci?
Prošli jsme skály po dlouhých letech znova a překvapilo mě, že jsem si už toho od posledka moc nepamatovala.
Pak jsme se vrátili lesem do obce ke kostelu, nasedli do auta a dojeli přes Sněžník do Děčína, kde jsme s Janou vylezly na Pastýřskou Stěnu, pofotily zámek, Labe a město.
Na nedaleké rozhledny v okolí to nebylo, mlžky to nedovolily.
Do ZOO jsme nešly, to až zase jednou s vnoučaty. Dolů strmým kopcem kolem synagogy a k muzeu.
A pak - přes Benešov n.Pl. a Žandov k domovu, ještě v Kravařích objížďka na Zahrádky a už jen stuha silnice vinoucí se k Mělníku s barevnými stromy okolo, jinde už holými.
Co by člověk chtěl, v listopadu?
Nakonec navzdoby větru ve skalách to nebyl marný výlet.
Jen hrad Blansko nad Ryjicemi zase dál marně čeká na naši návštěvu, nemělo cenu tam dnes lézt, nebylo by nic vidět.
Alespoň je nač se těšit.
Jo a - v Labi je málo vody!
středa 7. listopadu 2018
Boj
Vypadá to na vleklý boj neboli: kdo z koho.
To máte tak,
milé KOČKY,
loni, když dokončili rekonstrukci domu a udělali betonové dlaždice okolo celého domu, posadili je jen do písku a letos, resp. právě dnes, to přišli předělat!!!
Protože ty dlaždice se v lůžku z písku různě prohýbaly a nakláněly a tak.
Jenže o tom jsem psát ani nechtěla, ta válka spočívá někde jinde.
Opět jsem začala pracovat na pozemku před domem, abych to tam zkulturnila a postupně vytvořila zase květinový záhon, snad i lepší, než ten původní, který mi firma zničila.
( ze šesti krásných keřů tmavě červených a voňavých růží zbyly dva )
Takže jsem dovlekla od známých nějaké kytky, denivky, hosty a dvě floxy, ty jsem dostala letos na jaře.
Zjara 2019 doplním letničkami, které tam naseju: měsíček zahradní a afrikány a pod., možná koupím i macešky?
Zasadila jsem je a co myslíte, na okraji záhonu stopy psů, které sem chodí venčit snad celé N.
Vzala jsem tedy větvičky odstříhané z růží, zapíchala je do okraje záhonu, aby to psům nebylo příjemné tam čůrat a ráno, světe div se, byly větvičky vyhozené na druhém konci pozemku.
Panička asi potřebovala pejsánka nechat vyprázdnit zrovna jen na náš záhon. A povedlo se!
Takže, je jasné, v čem bude ten boj. Už jsou tam nové větvičky s trny a baba ať si jde se psem jinam.
Nechci, aby jejich bobky byly 75 cm od našeho vchodu, a tuším, že lidé z našeho vchodu se svými psy chodí jinam, ti to nedělají.
( pozor - proti psům a slušným pejskařům nic nemám! )
Teď tam pracují ti opraváři dlaždic a pak - uvidíme.
Ale bezohlednost některých spoluobčanů nezná hranic.
A hoši znova pojezdili s kolečkem záhon přes nově zasazené kytky, pak mám být duševně v pořádku!
Na nervy
Na Blogu.cz mi pěkně brnkají na nervy:
nejen, že se mi u několika článečků koncem října ztratily moje fotky,
ale navíc mi k některým těm článečkům cpou fotky cizí, které s tématem vůbec nesouvisí,
už jsem ty cizí vyházela, a to - prosím - několikrát!
Chápete mne,
milé KOČKY,
že, ač mám asi docela dobrou nervovou soustavu,
tohle fakt brzy nezvládnu?
Na Moravě by asi řekli: vždyť já su taky jen člověk.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)