neděle 31. března 2019

Na kolejích

Pro tyto fotky z nádražíčka v Zubrnicích si nechám tento chlíveček,
aby se to nepletlo s těmi bledulovými,
které jsem zveřejnila před chvílí!


Hihi.
Milé KOČKY,
nebudu tu znova a znova psát o bledulích, co jich v údolí potoka je,
od Lovečkovic do Zubrnic a v okolí,
o mlýnu, kde se točila pohádka Duhová víla,
to jsem psala minulé roky několikrát.
Taky o Bukové Hoře a na jejím vrcholku posazené televizní věži, která pokrývá signálem prý 1/4 republiky,
která ,,se cpe,, v Zubrnicích na každou fotku,
raději dám ve známost, že sem jezdí vláček ze Střekova.
Trať vedla do Verneřic a taky jedna větev dolů k Úštěku.
Pozůstatky tělesa trati jsou dosud v krajině patrné.
Nadšenci do vlaků to znají a nebo si hravě najdou na internetu.
Uznávám, že na všech těch našich dnešních zastaveních bylo možné navštívit toho více,
ale chtěli jsme klídek, pohodu a ne stíhací závod, a to se, myslím, podařilo.
Já přikládám obrázky:
























































































































sobota 30. března 2019

Noční zprávy

Konečně mohu zase jednou směle udělat příspěvek do rubriky ,,výletování,, -
po všech těch týdnech povalování se v posteli s jakousi virozou a laškování s doktory.


Včera, tedy v pátek večer, jsme s Janou, kolegyní, vyrazily na dávno zakoupený koncert Žalmana Lohonky.
Těšila jsem se, ale stalo se něco nevídaného.
Uprostřed koncertu se mi udělalo špatně,
měla jsem co dělat, abych nemusela koncert předčasně opustit.
Ustála jsem to, nicméně jsem z toho neměla žádné potěšení.
Určitě za to nemohli Žalman a jeho dva spoluvystupující a Míša Hálková, která hrála a zpívala krásně.
Prostě mi něco nesedlo.
Cestou domů mi Jana říká:
nepojedeš s námi zítra na výlet?
A tím na mne vybaflo další nemilé rozhodování:
byla jsem totiž domluvená s manželem, že pojedeme někam KONEČNĚ na výlet a vezmeme třeba Janu sebou, a teď tohle!
Tak jsem došla domů a manželovi po pravdě vykreslila situaci a bylo rozhodnuto, manžel ochotně ( ???!!! ) svolil, ať si jedu s konkurencí a ráno mě včas vzbudil.
Trochu jsem si hrála na GPSku, jeli jsme přes Štětí do Zubrnic,
ráno bylo jiskrné a svěží, ( my s Janou v první moment taky ).
Prošli jsme se, nafotili bledule ( ty Jana požadovala zařadit do plánu cesty ), prohlédli si železniční zastávku / muzeum, taky část obce,
s obdivem jsem sledovala pozůstatky stavbiček kolem samotných mlýnů, náhony a pod.
Poté jsme se přesunuli do Konojed.
Tady mi vyrazili dech s rozsahem oprav zámku a kostela, které už jsou hotové,
zvenku už se to krásně vylouplo do krásy, jednou to bude šperk!
Od naší poslední návštěvy úžasná proměna.
Zato ten zámecký park! jako u Šípkové Růženky.
Pak jsme po blátivé cestě došli ke Konojedským bochníkům a následoval přesun do Kravař. Tady oběd v hospůdce, procházka ke kostelu a kolem hradeb, načež jsme se odebrali do Zahrádek.
Váhala jsem, co Janě a jejímu manželovi tady ukázat dřív, vyhrála výpusť z rybníka - a pak jsme se vydali na cestu k domovu.
Přivezla jsem si hezký pocit, že je jaro, natrhala čerstvé kopřivy a podběl.
Na dvě příští soboty Jana připustila, že by se znova mohlo výletovat. Tentokrát s naším autem a řidičem. Tak uvidíme.
Milé KOČKY,
psát, že bylo krásně asi nemusím, viděly jste to dnes samy?
( udělala jsem asi 200 fotek a nejdou mi sem vložit stojáky, ach jo )



































































































































































































































































pátek 29. března 2019

Neušetřila jsem

Všude se píše o tom, kolik ušetříte, když přestanete kouřit.
Při dnešních cenách cigaret to vychází na velké částky, ale ono je to jinak.


To byste musely,
milé KOČKY,
ty peníze dávat stranou, do pokladničky a nesahat několik let na ně!
Já sama jsem kouřila jen málo, asi 4 cigarety denně a nechala jsem toho 29.1.1982!
Fakt!
A myslíte, že jsem něco ušetřila? ani náhodou.
Jenže jsem to všechno procestovala!
Když se tak podívám na roky, které od té doby utekly,
na cesty po ČR a Evropě, ono to vychází,
to mohlo být kouře, smradu a kašle.
Vajglů na zastávkách na zemi, doma plné popelníky.
Zajímá vás, proč jsem a docela náhle přestala?
Protože jsem vážně onemocněla.
A od té doby známým z legrace říkám, že je za 50,- Kč odnaučím kouřit.
Odnaučený kuřák je největším nepřítelem kuřáků.
Je to snadné:
rok má 365 dní a pokud prokouříte denně krabičku za - řekněme - 80 Kč ( neznám ceny přesně )
neutratíte 29.200,- Kč a za to máte busem nejméně dva pořádné zájezdy do západní Evropy nebo i jinam.
Ale, ať si každý dělá co chce.
Hezký jarní den přeji.
A ještě z jiného soudku:
( poslední dva dny se mi několikrát stalo, že jsem psala blogerkám a po zdlouhavé procedůře klikání, že nejsem robot a po odeslání se můj text nenávratně ztratil. - nevíte někdo, co s tím? )











































































středa 27. března 2019

Bio

Koukám, že jsem si pořídila celých pět rubrik a poslední dobou vše cpu do nápadníka.
Jenže mě okolnosti nutí psát o tom, na co myslím, čím žiju.


Co mě napadá.
Takže BIO.
Koukala jsem, že hodně lidí kupuje biopotraviny, jinak řečeno bioprodukty,
( to by mě zajímalo, jestli jsou opravdu bio! )
dokonce podle internetu existuje Biologická olympiáda,
do dneška jsem o něčem takovém neslyšela!
Já taky najela na bio,
minulý týden jsem byla na biopsii.
( to vám odborník uždibuje kousek něčeho, co v těle nemáte mít )
Neříkám, že jsem už kdysi dávno na biopsii nebyla,
ale tentokrát byl vetřelec hodně dobře schovaný a dělal při výkonu drahoty.
Prostě se mu u mne líbí a s doktory se moc nekamarádí.
( to mám za to, že nekouřím a nepiju )
- no, dobře, občas tam byla dvojka vína a nebo kafe a dort, nejlepší sport!
A teď máme 14 dní na vymýšlení, co se bude dít, až přijdou výsledky.
Jsem divná, když mi doktoři říkají, co nemám jíst:
tak nic z toho vlastně za svůj už poměrně dlouhý život nejím!
Třeba:
špek, tlusté maso, hodně kořeněná jídla, hodně soli, nepiju tvrdý alkohol, neholduji cigaretám,
já si odkrajuji i více upečené kůrky z chleba! na vnitřní straně.
Milé KOČKY,
chcete-li a máte-li volné ruce, držte mi palce.

úterý 26. března 2019

Svět je malej!

Onehdy jsem taky jednou koukala na telku dřív, než manželovi vypadl z ruky ovladač ( tzn. obvykle kolem 21 hod. )
a viděla jsem příspěvek o Azylovém domě v Jiřetíně pod Jedlovou


( tam u nás na severu, kde jsme kdysi poblíž bydleli - jak s oblibou říkám: v Jižní Skandinávii ).
Hovořila tam paní Marcela Dvořáčková a byla mi velice povědomá.
A co myslíte,
milé KOČKY,
dnes jsem sedla, našla číslo tlf. na ten azylák a dovolala se tam:
položila jsem pár dotěrných otázek a trefila se do černého,
je to moje švagrová, od brášky, co loni zemřel, jeho první manželka.
Popravdě - mám z toho radost.
Na spoustu let jsme se ztratily jedna druhé z očí,
budeme mít co si napsat a sdělit,
a zase se potvrdilo, že svět je malý.
Měla jsem tu hezkou holku ráda,
byli jsme jim na svatbě a ráda na ni dodnes vzpomínám.
A tady jedna fotka z jarního pobytu s kolegyní Janou v Keukenhofu, jak mě zachytil její aparát:
( ty datumy má pokaždé na fotkách Jana i moje sestra! )