Ze života

 

Milé KOČKY, 

fotky napříč zájezdy: obvykle je to v mém fotoaparátu po návratu ze zájezdu samá katedrála, radnice, zámecký park a nebo hrad, sochy jezdce na koni, sochy svatých, sochy žen s rozevlátými rouchy, mřížoví a věže, fontány a balustrády, a ejhle!, najednou tu jsou i človíčkové a pokud se někdo zmocní mého foťáku, cvakne i mne!

jen si tak skočit ze skály:

zatkli mě v Terstu:

policajt lenoch v Šibeniku:

dědouch, v Omiši :

kamarádka:

ryba fakt čerstvá:

stejné sukně:

dnes už bych si takhle ve Splitu nesedla!:

Dost bolo, jdu něco dělat, hihi...

i když, tyhle fotky mám hodně ráda!!! - to jsem cvakla přistání - vločka na Janin límec, když jsme byli s mužem a Janou v Pirně,  jednou, o Adventu.

 

Večerní vydání

 Milé KOČKY,

na dnešek odpoledne  připadla výzva Vin.nem. k dostavení se na druhou Včeličku proti covidu. Ač jsem vzala sebou fotoaparát, počasí bylo, stejně jako na prvním očkování, hnusné. Pršelo a Praha byla pod takovou šedou mlhou. Přesto jsem pár fotek pořídila a něco málo ukořistila. Celé jsem to absolvovala s paraplíčkem nad sebou a prochladlými prsty.

Mám to odbyté a prý mě čekají dva dny, kdy mi hrozí nevolnosti a teplota. Nu, uvidíme, s jakou se zítra vzbudím. Tady jsou záběry v areálu nemocnice a pak kolem Kubánského náměstí, kde jsem poté skákla na tramvaj, abych se vzdálila, přesunula se  jinam. Přeji hezkou, dobrou, klidnou noc.

u zastávky busu v N.

v areálu Vinohradské nemocnice:

na Kubánském náměstí:

Připomněli jsme si s mužem, jak před 60 lety všichni byli užaslí, že Gagarin letěl do vesmíru, ale, že to uteklo!

Od Tábora až k nám

Udělaly jsme si jednou výlet vlakem - sešly jsme se v Praze na Hl.n. tři Grácie: Jana, Marcelka a já. Dojely jsme do města Tábora, kde jsem nebyla poprvé, ale s kamarádkami a bez auta to bylo asi prvně. Počasí nám přálo, náladu jsme měly suprovou a tak jsme se prošly podle zdejšího rybníka, pak i městem křížem krážem a poté jsme ještě vystoupaly pěšinou - starou alejí, ke Klokotům. Zpáteční cestu jsme si opepřily pobytem v restauraci, daly jsme si obídek s výhledem na řeku Lužnici a do krajiny, načež jsme se volným krokem dopravily na nádraží a cesta zpátky už byla jen a jen uspávající. Co my jsme toho za ten povedený den probraly!

Milé KOČKY,

toto město má co nabídnout a to i opakovaně: toulání jeho uličkami, návštěva třeba čokoládovny, posezení u kávičky, chvilka se zmrzlinou, jak se tu ti Husiti asi měli?