Aneb: s babičkou v Praze... Občas si vezmu vnučky na výlet, někdy i do Prahy, pravidelně jsem si je brala v sobotu před Vánocemi, ale raději jdu s nimi na výlet v létě, o prázdninách či jindy...jako kdysi:
milé KOČKY,
vítejte u archivních snímků:
pohled z okna:
vlakem do středu Prahy:
Na nedělní odpoledne mi byla udělena audience u dcery, tudíž po obědě jsem měla program jasný, ve 14 hod. skočit do busu, dojet na Ládví a pak metřištětem na Hlavní nádraží a posléze vlakem na okraj Prahy, kde jsem setrvala v delším, přátelském rozhovoru, který jsem už potřebovala jako sůl! Mladší vnučka na dotaz, co ve škole, odpověděla klasiku: DOBRÝ.Tak to bude na vysvědčení asi jedna dvojka, hihi. Co byste,
milé KOČKY,
od studentky na gymnáziu chtěly? Starší vnučka a o dva roky déle studentka stejné školy jela do tanečních, s tou jsem se potkala na schodech a nestačila jsem jí ani položit stejnou otázku. Vypadaly obě dobře a jejich máma, moje dcera, jakbysmet. Tak a co jsem vyváděla cestou? fotila:
takto to vypadá, když jsem já ( i bus ) rozjetá:
Zdá se mi paradoxní, že já, ač nejsem křtěná ani nábožensky založená, mám blízko k tomu, obdivovat různé církevní stavby, kostely, kříže, kapličky a stejně tak mám v oblibě poznávat je při cestování, číst si o různých náboženstvích, přemýšlet o souvislostech...zároveň také o lidech, kteří stavby navrhli a postavili, nebo o lidech, kteří je mnohdy - zvláště u nás, nechali zchátrat a poničit.
Rovněž se přiznávám, milé KOČKY, že mi radost dělají opravené sochy a památky, snad to s naší společností není a nebude až tak hrozné.
Nedalo mi to a vyrazila jsem s foťákem v pátek kolem půl sedmé znova na vlčí máky a trochu toho polního kvítí, tentokrát jinam, o jednu zastávku busu dál. Chyba byla, že u silnice, kde jsem se pokoušela o snímky, bylo velmi živo, všichni, kteří pracují v Praze a bydlí v okolních obcích se asi vraceli auty domů a byl tam pěkný šrumec,
milé KOČKY,
naštěstí mě nikdo nezajel a něco málo jsem nafotila:
Tentokrát jsem to trochu přehnala, ale vy mi to jistě odpustíte...
