úterý 19. listopadu 2024

Samozvaný průvodce

 Jako samozvaný průvodce adventními zájezdy bych si mohla připadat, pokud zveřejním tento příspěvek na blogu, moje milé KOČKY. Sice neberu nikomu jeho způsoby, jaký adventní zájezd si koupit a prožít, ale ani si nedám vzít ty svoje - dávám přednost poznávacím zájezdům a nechávám bez povšimnutí ty nakupovací, ač chápu pohnutky těch, kdo jim podléhají a které je vyhledávají. Určitě ( domnívám se ) jsou to především ženy, které zajišťují potraviny a jiné věci do domácností a tudíž jim jednodenní zájezd do blízké ciziny stačí - aby si nakoupily a donesly nákupy do busu a do tmy se vrátily domů. 

Nejsem a nikdy jsem nebyla frontová bojovnice a tak stát frontu na cokoli mne ani nenapadne. Na banány, na pračku, na rifle, to nebylo nikdy nic pro mne. Za totality, ani dnes -  já a se mnou třeba kolegyně Jana - my jedeme pokud možno pokaždé na jiné místo, pokaždé na co nejdelší čas - raději na dva až tři dny, abychom toho viděly co nejvíc. Vybírám zájezd podle toho, co chci vidět a jak moc se toho dá stihnout v čase zájezdu. A taky, jestli na to mám a zdali to zvládnu. Nikdy bych si nevzala na dovolenou půjčku, nikdy bych nejela na zájezd bez pojištění. Nejezdím nepřipravená.Trochu si udělám představu, do čeho jdu - mám mapu, plánek měst, kterými se budeme ubírat a pod. Stále se na něco těším a obvykle nejsem zklamaná.

Příklad? třeba jsme byly na třídenním adventním zájezdu a viděly jsme Heidelberk ( na hradě mají muzeum lékáren ), Stuttgart, Schwäbisch Hall, Rothenburg o.d.T., a další města - jindy Bamberk, Bayreuth, nebo Hallstat, Gmunden...Štýr, Linec, případně vesničky se zajímavými kostelíky. Třeba neuvěřitelný vyřezávaný oltář v Kefemarktu a vánoční trh tamtéž, v zámku Weinberg. Norimberk, Forchheim, Lauf? Výmar, Erfurt a pod. Bylo toho už docela dost. Je vám o Adventu zima? Jeďte tam o Velikonocích! 

inspirujte se:




a pár fotek z čerstvě sněhem posypaného náměstí - ve Stuttgartu:











stromeček samý svetřík:


tady jsme bydleli:



a takové jsme měli z hradu výhledy na řeku Neckar:


ty vinice pod námi mi připomínaly Mělník...



notorickým cestovatelům malá rada: my jezdíváme s CK Permon, CK Redok, CK Geops, CK Mayer Crocus, CK Slantour, CK Kiwi - vybírejte, cestujte, poznávejte, radujte se ze života, milé blogerky. Ostatním - které raději sedíte doma - také jsem ráda doma, mezi dvěma zájezdy, hihi.

Vaše:
na trochu vousaté fotce...

pondělí 18. listopadu 2024

Doplním

 Jak jsem včera psala, před kostelíkem sv.Jiří se hřbitůvkem a zvonicí byly tabule s informacemi všeho druhu. Zkusím sem některé z nich dát - ani netuším, co se mi podařilo nafotit. 

Milé KOČKY, buďte ke mně shovívavé, prosím.
























Navrch vám, milé blogerky, popřeji hezký týden.

neděle 17. listopadu 2024

Neplánované drama

 Milé KOČKY, manžel mi našel na sobotu 16.11.24 předpověď, že se zlepší počasí, sice až kolem poledne, ale to je fajn, řekla jsem si - tak jsem umluvila kamarádku Marcelu, kterou jsem před týdnem vláčela mlhou po Berounsku - a vyrazily jsme na cestu za jedním zapomenutým kostelíkem - naštěstí Marcelka netušila, co nás čeká a ochotně přišla na setkání na stanici metra Muzeum. Pak jsme se vydaly na Veleslavín a bus nás kolem desáté dopoledne odvážel ke Kladnu a cíl byl v obci Libušín. Ovšem! na kulaťáku v Kladně došlo k dopravní nehodě, zprava tam velkou rychlostí vjelo osobní auto a bus, který měl přednost, do něj naboural, odhodil a ? volala se policie a my musely ven. Takže pokračování cesty probíhalo asi za hodinu dalším spojem, no, alespoň bylo fajn, že se nikomu nic nestalo a pouze to odnesl osobní automobil a bus - oba řidiči si prověřili svoje zásoby nadávek a my jsme si prohlédly zblízka pěkné, mladé policisty.

V Libušíně jsme navštívily vyhlášenou cukrárnu a koupily si dva kousky sebou a vydaly jsme se na cestu do přírody - konkr. ke kostelu sv. Jiří a dřevěné zvonici, k bývalému hradišti - kolem daleko mladšího kostela sv. Prokopa. 

Počasí se začalo lepšit, mraky se roztrhaly a sluníčko ukázalo svoji milou tvář. Letadla tam měla někde hnízdo, (Ruzyně), protože neustále bzučela a létala ještě poměrně nízko nad hlavami. Cestou byly naučné tabule s mnoha informacemi a také - rozryté louky od divočáků.

Užily jsme si s kamarádkou pod mohutnými stromy, ale už bez listí, chvíli se svačinou u stolu a na lavicích a po nějaké době jsme se vydaly na cestu zpět - poté busem do Prahy a pak každá do svého. 

Zvu vás, milé blogerky, na procházku s námi:














kostel sv.Jiří:








kostel sv.Prokopa v Libušíně:


a jsme u nás, měsíc mi svítí na cestu:



víc toho ze mne dnes nedostanete, milé blogerky, přeji vám krásnou neděli...