Ve čt 9.1.25 jsem prosvištěla Hlavním nádražím v Praze, ale zastavila jsem se u modelu nádraží, abych ho znova nafotila, tentokrát pokud možno bez cizích dětí a cizích dospělých - jak se mi to podařilo nebo nepodařilo, vás nyní, milé KOČKY, nechám na výsledek nahlédnout.
Milé KOČKY, manžel má kořeny na Vysočině a asi proto se nikdy nestalo, pokud jsem ho požádala o výlet právě tam, aby mne odmítl. ( škoda, že totéž nemohu tvrdit o Skotské Vysočině - tam by se mi cesty obzvláště líbily).
Jedním z míst, kam naše kroky ( autem kroky, jo? ) vedly, byl především klášter a chrám v Želivi - moc ráda jsem během oprav sledovala, jak se ty památky vylupují ze šedi a zmaru a stávají krásnějšími. Stejně, jako jsem vždy doufala, a byl to zprvu bláznivý názor, to víte - Vodnář! - že hradozámek v Červené Řečici by mohl ožít a být ozdobou obce, co obce, kraje! a nakonec jsem měla pravdu. Žádné války! Opravy a budování chceme!
Víte, kolik je tu, v té naší malé zemičce zámků, hradů a tvrzí, kostelů a jiných památek, které by si zasloužily finanční injekce a poctivou práci řemeslníků? Ale zůstaňme zde -
Pobyt v Praze s Honzíkem mi připomenul několik výletů tamtéž s vnučkami - rozhodně jedna akce mi leží po letech v hlavě dosud - to nás druhá babička Květa pozvala, vnučky a mne, na plavbu lodí po Praze, přesněji řečeno po Vltavě Prahou - nyní jsem o tom vyprávěla Honzíkovi a slíbili jsme si, že to možná spolu s dědou a s Honzíkem v létě zopakujeme, neb Honzíka moc zajímá ta plavební komora a chce to vidět na vlastní oči - navíc v ceně byl oběd a na to chlapi slyší!
Milé KOČKY, takže jsem promptně vyhledala fotky z té plavby a zde jsou: sluší se dodat, že jsme pluli od Anežského kláštera pod Vyšehrad a zpátky. Krom jiného byl pěkný pohled na Národní divadlo a na Tančící dům.
To je název, co? Okurková sezona v lednu! Ale to mne napadlo, že budu tentokrát vařit z vody, aby tu něco bylo, milé KOČKY. Na výlet se několik dní nedostanu, tak se věnuji trochu jinak cestování, resp. vzpomínání na cesty.
Můžete to vzít i jako nevyžádané rady na cesty, milé blogerky.
Když si vyberete, kam byste rády jely a máte na to odpovídající zdraví a patřičný obnos, je nejdůležitější si zkontrolovat doklady, tzn. pas nebo OP, abyste v den odjezdu nezjistily, že je máte dávno propadlé, výborné je, když vám na ten termín sedne počasí, ( jedna známá jela na Floridu za děsné peníze a tam byla nějaká sněhová bouře či co a paní se nestačila divit). Možná to bylo někde jinde v USA, už si to nepamatuji přesně.
Vynikající je a to nejen na cestách, když s vámi jede někdo, s kým jste rádi, manžel, přítel, kamarádka, někdo, kdo je příjemný a milý společník, neotravuje a nedělá zmatky, umí např. anglicky, má podobný přístup k programu zájezdu jako vy - nebručí, že už jdete do třetí katedrály a že by raději do pivovaru. Takže, vhodní spolucestující jsou dost nedostatkové zboží a Janu vám nepůjčím! I můj manžel je moc rád za Janu, vždyť pak nemusí se mnou jezdit on! Naopak rád udržuje v našem pomyslném krbu oheň doma a má pár dní klídek. Ví, že se pak ráda vrátím.
A vhodný spolucestující? Nešílí, když prší a raduje se, že sluníčko svítí. I když, někdy je i toho sluníčka dost. Pochod po rozpáleném městě, na nebi ani mráček, to vysílí. Abych to zlehčila - a nevypadala, jako že ty rady myslím vážně, dám sem vždy dvě fotky ze stejného místa, ale s jiným počasím - co říkáte?
Kinderdijk 05/2014: lilo -
tamtéž 05/2022: sluníčko -
Gent 05/2022: krásně -
tamtéž 12/2024: prostě zima a šero -
Tentokrát jsem vybrala fotky modelu nádraží, umístěné ve skleněné ,,krabici,, na Hlavním nádraží v Praze, kterýžto model si dětičky spolu s rodiči rádi prohlížejí.
Milé KOČKY, pár fotek jsem modelu nádraží udělala v pátek - zvu vás:
( Omlouvám se, že jich je tak málo, ale nedovolím si sem dát fotky, kde jsem spolu s modelem nádraží nafotila i Honzíka, který mne doprovázel a pak několik malých cizích dětí, o které nebyla v okolí modelu nouze. )
